Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
POHÁDKY: Zhoubný vliv na dětské duše
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
M. Šurgot 19.10.2023 5:27Nic noveho... Autor zrejme vykradl hru Jary Cimrmana Dlouhy, siroky a kratkozraky.... zvlaste uvodni seminar ku hre... a vubec se u toho nezacervena. Ale zatimco v divadle se byvale deti, ktere mely byt podle tohoto autora spatne odkojene pohadkami, vyborne bavi a chechtaji se vybornemu textu, v tomto pripade se ja osobne nesmeji a jen nevericne kroutim hlavou... Nicmene v jednom ma autor pravdu - v pohadkach dostanou zlodeji vzdy na pametnou... v realnem zivote se zlodej dostal az sem, na stranky Neviditelneho psa... |
|
|
R. Langer 19.10.2023 5:42Ano, vykradl je dost špatně a neohrabaně. |
|
|
J. Kostelanský 19.10.2023 5:27Pokud to autor myslel jako nadsázku, tak ja to velice dobré čtení. Pokud ne, tak je to kapitální bejkovina. Obávám se ovšem, že je to ta druhá možnost. Zvláště když to na konci článku začal spojovat s Green Dealem. Přesto se připojím i já - jen to myslím s tou nadsázkou. Autor to již uvedl, ale mně rovněž hodně krát napadlo, jaké by ty pohádky měli pokračování. Např. v pohádce z 50. let Obušku, z pytle ven se skvělým Ladislavem Peškem chudý táta s mnoha dětmi nakonec získá zpět kouzelný ubrousek a oslíka, otřes se a s těmito dary se podělí s celou vesnicí. Jak by ale vypadalo pokračování této pohádky např. Obušku, z pytle ven po 20 letech? Je ovšem možné, že pěvec by byl tak uvědomělý, že by ty dary používal jen výjimečně. Ale při naivitě té postavy o tom silně pochybuji. To se naštěstí v pohádkách neřeší. O tom lidé v minulosti nepřemýšleli, po vyprávění jim zůstal jen sen, jaké by to bylo, kdyby... Asi jako teď téměř každého současníka napadlo, jaké by to bylo, kdyby vyhrál třeba 100 miliónu korun. Nebo dokonce miliardu. Rovněž nikdo nepřemýšlí nad tím, že možná by to byla jeho největší životní katastrofa. Statistiky z celého světa totiž říkají to samé: 2 třetiny výhercu o peníze dřív nebo později přijdou a jsou na tom hůř než předtím. Krom jiných věcí zůstanou často bez přátel. Smysl pohádek je ale v něčem úplně jiném. Nesou v sobě přehršle moudrostí a životních zkušeností. Také ukazují, co je dobré a co zlé a jak se lidé často ve zlomových okamžicích chovají. To celé je pak okořeněno špetkou humoru a zábavy. A nejdůležitější poselství pohádek - dobro vítězí nad zlem, i když ne hned. K vítězství dobra často vede dlouhá a trnitá cesta. Řekl bych, že původní pohádky js |
Dělali by vesničané vůbec něco, kdyby měli peněz i jídla, kolik by se jim zamanulo? A jaké děti by vyrostli z těch od toho chudého pěvce? Nebyli by nakonec mnohem horší než ten hospodský, který Peškovi všechno ukradl?|
|
J. Kostelanský 19.10.2023 5:28...Řekl bych, že původní pohádky jsou taková cesta do hlubin duše národa, který si je vyprávěl. Pohádky byly sepsány teprve nedávno - v 19. století. Ale stovky, ne-li tisíce let předtím si je lidé vyprávěli ústně. Starší generace dětem, ale i dospělým. Ideální prostor na to byl v zimě, kdy se ženy scházely u drápání peří pro peřiny. Během dlouhých hodin jednotvárné práce se vyprávělo o všem možném včetně pohádek. Nahrazovalo to dnešní kina, televizi, noviny, časopisy, rozhlas i internet. I proto se nám některé staré pohádky zdají velice drsné a s prvkami hororu. Dnes dospělí poslouchají a koukají na jiné, hloupější pohádky. Telenovely, reality show, akční filmy, kriminálky, horory, reportáže se života slavných a bohatých. Ale životní moudra aby v nich pohledal. Pohádky patří medzi vzácné dary, co nám naši předkové po sobě zanechali. A že měli vliv na sklon dnešních mladých lidí ke Green Dealu? Oni jsou z generace, která již pohádky moc nečetla. Vyrostli na počítačových hrách a internetu. Proč mladí lidé věří takovým hloupostem, to skvěle vystihl již ve druhé polovině 19.století Dostojevskij: "To, že lidé přestali věřit v Boha, neznamená, je již nevěří ničemu. Znamená to jen, že jsou ochotni věřit všemu." |
|
|
R. Langer 19.10.2023 5:54Hm, kdo je schopen věřit v Boha, ten je také schopen věřit všemu. |
|
|
J. Kostelanský 19.10.2023 14:17Dovolil bych si nesouhlasit. Mezi křesťany a zejména mezi katolíky a pravoslavníma takřka nenajdete lidi, co by podporovali LGBTI, sociální inženýrství nebo ekologismus. Tihle lidé také nikdy nebyli moc nakloněni myšlenkám komunistického ráje. I proto ve volbách v roce 1946 komunistům na Slovensku pšenka nekvetla - pravici zde volilo dvě třetiny lidí. V České republice to bylo obráceně. Ateismus tehdy nebyl v České republice žádnou vzácností, na rozdíl od Slovenska. I Gustáv Husák jako mladý kluk dělal v kostele ministranta. Podle mně se každý člověk potřebuje uspokojit jistou mírou iracionálna. Když ji najde v křesťanství nebo jiném náboženství, nepotřebuje ji hledat v komunismu, nacismu nebo progresivismu. Nebo v okultismu a podobných nesmyslech. Já jako katolík nevěřím na pátek třináctého, černou kočku přes silnici, horoskopy a další blbosti. To ale neznamená, že přírodu a vše v ní beru jako spotřební zboží na jedno použití, které třeba totálně vydrancovat. A pak se uvidí. A ještě jedna poznámka: křesťané nezvyknou nekřesťanům říkat, co a jak mají dělat. Mají dost a dost starostí sami se sebou ("nejdřív si vyber břevno se svého vlastního oka a až pak hledej smítko v oku svého bližního"). I když v knížkách a filmech to tak často bývá zachyceno. Ale realita je poněkud jiná. To ateisté, komunisté nebo progresivci (což je vlastně to samé) okamžitě po svém "probuzení" nebo "osvícení" začnou jiným lidem vtloukat do hlavy, co mají a nemají dělat. A jak vybudovat ráj již zde na Zemi. |
|
L. Písařík 19.10.2023 7:08Celkem dobré až na malý technický detail - drápat peří nelze - ten proces se nazývá draní peří a spočívá v odtržení měkké části peří od tvrdé střední osy. Leč obávám se, že i ta činnost už neexistuje. Před 60ti lety byly třeba jižní Čechy plné hus a kromě pochoutky i jejich peří - po draní - sloužilo k náplni do měkkých peřin, obojí dnes už neuvidíte. Časy se mění a lidé s nimi. Ještě k pohádkám: Můj otec nerad četl malým dětem pohádky a snažil se proto vystřihnou její jádro - tak oblíbená pohádka v jeho podání zněla: Vlk sežral Karkulu = nechoď mezi vlky. To platí dodnes. |
|
|
A. Stárek 19.10.2023 7:59Ovšem to "nechoď mezi vlky" je jaksi něco jiného, než o čem se mluví v té pohádce, že :-) Správné poučení by mělo znít "dej si pozor - i tam, kde čekáš hodnou babičku, může být vlk lidožrout". |
|
|
J. Jurax 19.10.2023 3:08
|
|
|
P. Hatina 19.10.2023 3:07Jenomže nekazí. Ono je totiž nutný si uvědomit, že ty pohádky jsou pro malý prcky, takže těch pár základních morálních poučení pro začátek úplně stačí. Takže i to že by /jako ten Honza/ vstali z té pece {dneska vstali od iphonu/ a šli něco užitečného dělat, je dobrej začátek. No a ty další instrukce budou dostávat postupně, aj z dalších knížek..pro větší děti, aj pak pro puberťaky, nebo jim to dojde brzo samo. Třeba že taková vyhlédnutá princezna asi s hloupým Honzou nepůjde ani na rande. Popřípadě že uvázat si takovou princeznu na krk, taky nemusí být zrovna výhra, dneska se k nim ty půlky království nepřidávaj. |
|
|
M. Kocián 19.10.2023 7:38Ty pohádky pocházejí z doby, kdy sňatek byl naprosto obvyklý a společností uznávaný způsob, jak si ekonomicky polepšit. Romantická láska je mnohem pozdější vynález a s manželstvím nemívala mnoho společného. |
|
|
J. Jurax 19.10.2023 12:02Půlky království sice ne, ale tučné konto je furt vítané. |
