30.4.2024 | Svátek má Blahoslav


Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
JK 29.12.2009 16:12

Jestlipak to

 dnes ještě někdo dovede, vžít se do postav i do děje tak, aby ta košatá mluva zněla přirozeně a smrtelně vážně, chvílemi šel mráz po zádech a po poslední větě rozjetý mozek sám pokračoval v ději? Pěkně na to vzpomíná Agatha Christie, sám mám podobnou vzpomínku z dětských lyžařských výcviků. Jeden spolužák vždy večer z postele potmě vyprávěl ostatním příběhy z cliftonek, rodokapsů, Zane Graye a podobné, až se někteří počůrávali. Jinak byl ve všem dost podprůměrný, do školy chodil v saku po otci, synkům místních estébáků a „důstojníků“ k úsměšku, později se stěží vyučil, jeden z mála spolužáků, které rád potkám. S jiným klukem, trochu mladším, jsme měli zvláštní hru, ostatním nesrozumitelnou a proto tajenou. Začalo to Čechovým panem Broučkem s jeho středověkou češtinou, brzo nám ale to stálé „totě kupodivu“ přestalo stačit a rozvíjeli jsme to směry vpravdě netušenými, až jsme se střídavě jeden druhého báli, přesně jak to píše A.Christie. Když člověk tak hledá společného jmenovatele, tuší tam někde na začátku trochu nějakého trápení, utrpení by snad bylo silné slovo, z něj se rodila vážnost, úcta a pravdivost. A taky záleželo, kdo se trápil. Funguje to tak i dnes? Otázek desítky. To už by ale bylo od tématu.

Štěpán 29.12.2009 11:59

Dobytčí trh

Dobytční trh, jak známo, je dnešním Karlovým náměstím, nikoli Václavským, které se dříve zvalo Koňským trhem.

Baghíra 29.12.2009 8:32

Věru zapomenutá perla literatury české!

A což teprve ztracený manuscript páně Fenclův, jak ten by as potěšil srdce uměnymilných vlastencův!