V. Hoffman 31.1.2010 21:28

Ale no tak!

Dobre, Unger /kedysi som ho cital pravidelne/ je obcas dost kliseovity a mate pravdu v tom, ze historka strieda historku, az kym nepride koniec, ale to plati aj pre L'Armoura. Pozor, nemusi byt vzdy stastny, obcas sa mu hrdinovia s padouchami navzajom vystrielaju. Celkovo sa da ale ocenit, ze to velmi malokedy je klasicky scenar bohaty rancher, chudobny cowboy a rancherova dcera.

L'Armour je /vacsinou/ o triedu vyssie, ale tiez ma svoje muchy, historiu Sackettovcov uz poznam skoro naspamat pretoze ju nacpe skoro do kazdej knihy. Miesto sci-fi tam ma zas mystiku /cast rodu ma vestecke schopnosti/  a to v miere vacsej ako malej.

A podla mojho nazoru su obidvaja o stupen vyssie ako Zane Grey, aspon to pisu z historickej doby Divokeho Zapadu a dokladne reserzuju.  

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Mgr. Milda 31.1.2010 21:15

Erotika komunistické literatury se udržovala ve velmi slušných mezích.

Nejlépe se jí dařilo tam, kde se vůbec nevyskytla. Padouchové měli vždy padoušská jména i vzezření, naši miláčci, komsomolci a komsomolky mysleli jenom na tři věci: stranu, vládu a Velikého voště. Proti tomu pomáhalo jenom kyselé mléko, pak mysleli jenom na jednu velmi naléhavou věc. Vzpomínám na veledílo pana doc. Běhounka, o uralských atomech a wólstrítských špionech, kteří si v blízkosti výzkumáku pěstovali hydroponií rajčata. Samozřejmě byli těmi komsomolci odhaleni a po zásluze potrestáni!

• reagovat
• nahlásit příspěvek