J. Vaníček 13.10.2011 10:46

zkušenost redaktora

Živím se jako externí redaktor, zaměřuji se pouze na tituly, o nichž soudím, že přinášejí určitou kulturní hodnotu - brak odmítám redigovat. Vzhledem k tomu, že ceny knih rostou a počet zájemců o jejich koupi se snižuje, dochází už dnes k situaci, o níž píše p. Tomský. Nejen překladatelům, ale i redaktorům a korektorům nezbývá téměř na nic, já sám si knihu nekoupím, protože s výdělkem kolem 11 tisíc měsíčně (někdy je to o polovinu míň, někdy o polovinu víc, záleží nejspíš na rozmarech počasí) na to prostě nemám. Tak se k nim dostávám jako literární recenzent...

Jestli se situace ještě zhorší, pak netuším, co nastane. Dokáže si někdo představit, že korektor pracuje někdy i za sedm korun na normostranu, tudíž, přečte-li sto normostran denně, vydělá 700 hrubého a po týdnu už neví, jak se mu hlava točí na krku? Dostane za svou práci ještě méně?

Soudím, že to vyústí do tohoto scénáře: spousta redaktorů (včetně mě) si bude muset najít jiné povolání, aby se uživili. Redigování jim zůstane jen jako práce na víkend - to se projeví ve způsobu, jakým budou práci odvádět; jiná věc je se po víkendech bavit prací a jiná věc je na něčem soustavně pracovat a vědět, že z toho je člověk živ. Luxus korektorů si možná budou moci dovolit jen někteří nakladatelé - už dnes se na korektorech šetří; důsledky jsou zřejmé každému, kdo přečte dvě knihy týdně a zvládá gramatiku češtiny.

Komerčně nezajímavých textů, což je dnes většina kvalitní produkce, bude vycházet čím dál méně, takže i ten, kdo spoléhá na knihovny, příp. na čtečky elektr. knih, si nepolepší.

Jak v jiném článku dnešního vydání Neviditelného psa píše senátor Jirsa, dobře už bylo. To sedí, jen mi přijde hloupé, když to tvrdí někdo, kdo nejspíš nouzí netrpí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek