A také vynikající zpravodajské služby. Ruská velmocenská politika měla (a má) stálé dlouhodobé cíle, o jejichž dosažení usiluje. Tato politika je kontinuální od doby Petra Velikého a revoluce na tom nic podstatného nezměnila, stejně jako na ní nic podstatného nezměnily současné změny. O dokonalosti politiky svědčí např. to, že si Rusko dokázalo udržet svoje imperium (kolonie) o nějakých 50 let déle, než to dokázaly západní koloniální mocnosti. Řekl bych, že se jedná o strategii, která je přinejmenším o třídu lepší než u kohokoliv jiného.

Na rozpadu SSSR nemá Reaganova politika a nějaké tzv. "uzbrojení" vůbec žádný podíl. Taková představa je zcela nesmyslná. Ruská koloniální říše se rozpadla z podobných důvodů, z jakých se rozpadla Britská nebo francouzská koloniální říše. Byly to výhradně vnitřní příčiny a to to jak v Rusku samotném, tak především v koloniích. Začátek začal v okamžiku, kdy bylo nutno v armádě porušit zásadu vytváření národnostně smíšených jednotek se společným ruským jazykem pro velení. Národy na jihu SSSR měly ohromné populační přírustky a s nechuť učit se ruštině.  S tím, jak rostla náročnost obsluhy techniky, rostly i nároky na porozumění společné velící řeči a armáda začala vytvářet jednotky složené jen z Kazachů s kazašsky mluvícím velitelem atd.. Nebezpečí bylo postřehnuto pozdě. Existence těchto jednotek si pak vynutila vlastní rozpad na jednotlivé republiky.