Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pekný článok, na Silvestra sa už len kvôli zameraniu hodí. Toho covidu už mám plné zuby, tak toto len vítam.

Cenzuru potřebují jen bllbci a provádějí ji ještě větší ...

Ve vzpomínkách Voskovce nebo Wericha je pasáž věnovaná hře Sever proti Jihu, ve které vystupuje i generál Grand - opilý i pijící whiskey. V USA bylo před volbami a americké velvyslanectví protestovalo proti hře, neboť generál Grand byl v živé paměti a republikán. Zasáhla cenzura a od té doby pil generál Grand pouze mléko, ovšem motal se po něm stejně.

Oni i nacisté se, co se týče cenzury, docela činili. Nacistický ministr propagandy, Dr. Josef Goebbls, nařídil už v roce 1934:

"Všichni novináři musí mít povolení k činnosti, přičemž takové povolení se uděluje jen čistým Árijcům, jejichž názory jsou politicky korektní". A je vymalováno. Konec konců, my starší to v mírně obměněné verzi známe.

...no, autore--a dnes tvůrci cenzorují sami sebe. např. už nikdy neuvidíte žádný americký film, který by byl genderově nevyvážený,, umění sem, umění tam.......jojo, pokrok nezastavíš.

Vidíte? Už tehdy mělo Slovensko "svoja špecifiká". Už tehdy taky pravili (viz Peroutka - Budování státu), že není treba čehůnou, lebo Slovák, dík prirozené inteligencii, za půl roku zvládne to, na co Čehúni majú vysokú školu. Čehůnov nětreba. To bylo v době, když vyučovacím jazykem byla slovenština, ale je na 50ti školách a veškerá úřední korespondence se vedla v maďarštině.

Každá doba má své cenzory. U nás se už léta přepisují pohádky například - O červené karkulce. Vadí Mikeš, protože se tam zmiňují cikáni a zkušenosti s nimi. Zavádějí se nová pravidla o povinném zastoupení žen a menšin pohlavních a rasových - "https://1url.cz/3z9qu";. Nebo seznamy zakázaných slov: "https://1url.cz/mz9q1";. Cenzura první republiky neznamenala doživotní stigma pro provinilého, jako to tomu je dnes z domněle rasistických a domněle urážlivých činů a slov (metoo, gender, rasa) "https://1url.cz/8z9qJ";. I za reálného socialismu jsme s nostalgií vzpomínali na cenzuru první republiky (např. ve vzpomínkách J. Wericha), a tento článek je dokladem, že ani dnes v liberální demokracii nevyznívá glosa jinak. Jo to byly tenkrát zlaté časy.