Netušená povyražení může dnes přinést nejen četba starých novin, ale i tiskovin nanejvýš úředních. Patřil k nim například prvorepublikový Věstník ministerstva vnitra. Z jeho stránek se třeba dovídáme, že výnosem ministerstva z 16. června 1919, č. 22.621-6, byl zřízen jednotný cenzurní (tehdy censurní) sbor kinematografický v Praze s působností pro celý stát, a to od 1. července 1919. Výnos též stanovil, že „jen pokud bude dle názoru censurního sboru třeba filmy pro Slovensko určené přezkoumati také se stanoviska slovenského … bude přezkoumání filmů těch vyhraženo zvláštní censuře slovenské v Bratislavě“; mladá republika totiž zřejmě chtěla i v tomto ohledu respektovat všechna možná slovenská specifika.

Nový orgán složený především ze zástupců různých ministerstev měl o zábavu postaráno. Kupříkladu jen od 1. června 1921 do konce téhož roku cenzuroval celkem 896 filmů (i když mnohé asi nebyly celovečerní), z toho 57 zakázal úplně (najít tyto snímky a uspořádat z nich festival, by nejspíš byla úžasná taškařice), z řady dalších pak vyloučil některé závadné scény či titulky. Obsahy zakázaných filmů důsledně zveřejňoval zmíněný Věstník ministerstva vnitra, bezpochyby také pro potěšení svých čtenářů, stejně tak popisoval i vyloučené scény či titulky němých filmů. Právě díky úřednímu věstníku můžeme teď nahlédnout, co všechno nesměli s ohledy mravopočestnými diváci vidět nebo na plátně kin číst ve 20. letech minulého století, na samém prahu čerstvě zrozeného Československa:

Z filmu „Kouzlo week-endu“ byly ve 4. díle vyloučeny dvakrát se opakující obrazy zadní části ženského těla (zblízka).
Z titulků filmu „Bytová nouze“ byla vyloučena věta „Ať žije Pankrác!“.
Z filmu „Z temnot a zákoutí New Yorku“ byla v 5. dílu vyloučena scéna, jak Mike zouvá Marii botky.
Z filmu „Lešetínský kovář“ byla vyloučena scéna, jak hoši kradou cukroví ze stánku prodavačova.
Ve filmu „Honba za testamentem“ byla v 5. dílu zkrácena rvačka mezi Flanagou a Patersonem.
Z filmu „Batalion“ byla vyloučena slova „Fuj tajxl!“ .
Z filmu „Sanin“ byl ve 4. díle vyloučena scéna znázorňující, jak Svarovič vyhrnuje Karsanině sukně.
Z filmu „Falešný hráč“ byl vyloučen titulek „Jen láska k tobě dávala mi síly k tomu, abych byl zločincem“.
Z filmu „V zápasu o miliony“ byly vyloučeny všechny scény předvádějící surové rvačky.
Z filmu „Perla světových lázní“ (Mariánské Lázně ve filmu) byl vyloučen obraz předvádějící mladou ženu v koupeli kouřící cigaretu.
Z filmu „Zaprodaná čest“ byla v 5. dílu vyloučena scéna, v níž šofér, vrah Braccův, vrhá se s nožem na hraběte Hardena.
Z filmu „V poutech lásky“ byla v 1. díle vyloučena scéna, kde přítel princův nahýbá se k zemi, aby viděl nohy komorné zpod krinolíny.

Porovnáme-li tyto hrůzy s tím, co dnes můžeme volně spatřit na plátnech kin či na svých obrazovkách, konstatoval by nejspíš Haškův dobrý voják Švejk, že ve všem je pokrok.