Alois 23.3.2007 9:36

Pěkně jste to vybral, pane Dřevojánku

Lámu si hlavu, proč je třeba Mořského vlka znovu překládat, snad aby se uživili dnešní, rychlokvašení překladatelé, kteří ten starý překlad pouze převypráví. A jak je vidět, právě s obvyklými chybičkami přicházejícími z obecného jazyka - nadužívání zájmen ukazovacích a vět uvozovaných podřadnou spojkou že - ačkoli z krátkého úryvku tahle nemoc tolik netrčí. Dříve  stačil korektor, aby překlad modernizoval, odstranil zastarávající infinitivy nebo neshodné přívlastky za jménem, ap., přičemž text neztratil své dobové aroma. A kdo si ještě vzpomíná na vysvětlivky :,, kafr - silice kafrového stromu, Kafr - člen afrického národa, zvaného též Zulu, odtud Zulukafr ...?" Dýchla na mne všechna ta romantika i množství informací, které jsem jako dítě vstřebal vlastně mimochodem, pod čarou...

Děkuji vám za chválu antikvariátu a tehdejších nakladatelů - tehdy ještě nakladatelé, autoři  i překladatelé  lpěli na svém dobrém jménu a škvár se prodával lacino. Autoři lační peněz také spisovali pro svou obživu Madly z Pece - ale styděli se za to, a užívali alespoň pseudonymů. Teprve Anna proletářka / O Anně, plavé služtičce/ a později všichni ti Dietlové a Švejdové začali za oddanou pitomost získávat literární ceny.

I dnes se vyrábí kvalitní papír - někdy však pochybuji, jestli dnešní zákazník je schopen kvalitu rozpoznat. Ctižádostí nakladatelů už není vydat krásnou knihu, která by posloužila generacím, naopak - i tady je už  ideálem zboží na jedno použití, za málo peněz hodně muziky, snaha na zákazníkovi co nejvíce "trhnout". Drahota dnešních knih je mýtus - u nás máme rohlík 6x dražší než dřív / 0,30 -1,8 Kč/, asi i 6x vyšší průměrný plat / 3000.- - 18 000.-/ a cena knih, které kupuji, tomu odpovídá / př. Pijoanovy dějiny umění na konci totality 180.-, dnes 790.-/ Ale literární smetí, dříve v trafice za pár korun, to dnes plní pulty obchodů. Kupujeme- li Shakespeara i knihy pro děti na odporném papíře, v ubohé vazbě, se školáckými ilustracemi, dobře nám tak,  za blbost se platí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jerry 22.3.2007 12:55

jsou ještě i knihovny

takže nemusíme všechny knihy jen kupovat.Jenže na venkově to maj lidi horší, než třeba já tady v Liberci,kde si můžu rezervovat knížku po Netu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Eva 22.3.2007 12:14

za dvacku

Koupila jsem si vedle v antikvariátu krásné vydání sebraného Nerudy - Kvasnička a Hampl, r. 1922. Vazba skvostná, obsah taky. Kus a 20 Kč. No nekupte to!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

krmič 22.3.2007 10:18

80 let

Nějaký chemik by to tady mohl lépe vysvětlit: v té době se změnila technologie výroby papíru. Vím, že se tehdy na chemii přímo učilo, že takto vyrobený papír vydrží jen pár desítek let. Dnes víme, že to není tak zlé, za 80 let se ten papír ještě nerozpadl, ale opravdu knihy (snad jen ty levnější?) vytištěné ve 20. letech se začínají pomalu rozpadávat. Knihy staré 100 let jsou zpravidla v lepším stavu, pokud se týká kvality papíru.

A taky bych neřekl, že se dříve psalo rovnou načisto. To snad jen někteří autoři. Možná ani ne ti nejlepší. Viděl jsem ukázky šíleně poškrtaných stránek. (Malé odbočení do hudby: Antonín Dvořák prohlásil, že největší vynález je radýrka. Tj. guma na mazání.) Hrabal některá svá díla tvořil tak, ře text rozstříhal na odstavce a věty, které různě přehazoval. To už k textovému procesoru nemá daleko.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Mirka 22.3.2007 10:06

Staré knihy - pohlazení po duši

"Neznám nic útěšnějšího než otevřít si o samotě ve světle lampy starou knihu a stát se tak na chvíli společníkem těch, co dávno odvál čas..."  to jsou slova jednoho moudrého starého čínského básníka  - a já jim dávám zapravdu. Knihy si půjčuji ve zlínské  Bartošově knihovně - jako autor článku a tímto ho zdravím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zirje 22.3.2007 6:54

Knihy 80 let staré...

ano, mám rád Laichterova vydání nebo třeba edici Symposion, těch knih je radost se jen dotýkat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek