J. Kraus 5.6.2013 20:56

Pojmenování skutečnosti

 - pěkné a staré téma. Dokud člověk něco neřekne nahlas nebo nenapíše, je to stále nehotové a schopné vývoje. Ale ono svádí napsat to nebo říct nahlas, protože teprve v tu chvíli člověku hledí přes rameno genius a člověk je se sebou spokojený, i když ví, že je jen něčí nástroj. Tak to řekne nebo napíše a v tu ránu je to vyřízené a zazděné a každá změna je pak nepříjemná. Ovšem s tímhle názorem bychom byli stále ještě někde v době druidů. Ti to uměli vybalancovat. Blaze těm, kteří jsou s tím spokojeni, uznání těm, kteří nesou vývoj dál.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Polanský 5.6.2013 18:19

No jo, teta byla na tom geneticky dobře,

to je celá moudrost. Martin Benka, malíř, maloval již v šesti jako ďábel. Mozart v těch letech hrál jako ďábel, takže jen a jen genetika. Nic více a nic méně.  

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Mrázek 5.6.2013 7:39

Naprosto výstižné a krásně podáno.

Ať děláte cokoli (a nejlépe co nejlíp), tak posouváte svůj svět a trošku i ten okolní k smysluplnnosti . a stále nacházet další a další smysl života je mnohem lepší, než jen jakoby pátrat a utápět se v beznaději promarněného času . Jak říká jedna optimistická osoba- na konci života by si měl spokojený a stále v pohybu člověk říct- TO BYLA JÍZDA ! A je jedno, jestli u psani, klavíru, kovadliny, záhonu, za katedrou, ponkem, nebo v pilotním křesle. Tak ať nám to vyjde !

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Kulhánková 5.6.2013 2:18

Zlatá slova

Kdybych se řídila radami a přáními svého okolí, dneska místo na moře koukám z okna na protější panelák.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Krátký 5.6.2013 1:45

Děkuji, krásně napsáno

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Volarik 5.6.2013 1:43

Souhlas.

Moji pribuzni v tehdejsim Tezkozlodejsku se hrozne divili, kdyz jsem jim jednou z Ameriky napsal: Nestezuji si. Jakmile bych si zacal stezovat, musel bych pripustit, ze nejsem panem sveho zivota.

Pro ne to tehdy byla uplne neznama filosofie.

• reagovat
• nahlásit příspěvek