Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Jiří Pštora říjen 1969 v Mateřídoušce:

Žije, žije ve stepi,

jeden v suché otepi.

Druhý v láptích po pařezem,

třetí v díře mezi bezem.

Ať si jsou ,tam kde jsou,

ať sem na nás nelezou.

Pak komunistická štvanice na Pištoru a září 1970 autorova sebevražda.

Technická: President musí mezinárodní smlouvu podepsat právě tím protokolárním perem se speciálním dokumentním inkoustem. Nemůže z kapsy vytáhnout svoje vlastní.

Co kdyby byl prezidentem Babiš?

Inteligentní lidi vèdí, že pero jímž byla podepsána mezinárodní smlouva přechází do vlastnictví podepisatele. Asi na památku. Pan Ivo Fencl nejspíš nepatří mezi inteligentní lidi.

Zdá se, že Vám není jasné co pojem "inteligence" znamená. Ale nemusíte vědět všechno.

Indoktrinace dětí prostřednictví Mateřídoušky je odporná. Podobnost s agitkami o setkání dětí se strýčkem Leninem je nepřehlédnutelná. A autorovo tvrzení, že se nejedná o kult osobnosti je stejně věrohodné, jako by bylo tvrzení, že Stalinův pomník na Letné byl vyjádřením lásky československého lidu ke géniovi světové revoluce.

Umím si představit, že dokonce i takhle malý škvrňata neměly šanci uniknout tomu, že se ve veřejným prostoru slovo prezident skloňovalo hodně často. Tak asi není úplně od věci zaplácnout pár bublin tím, že zkusí děckám popsat, co ten chlápek dělá.

Ale upřímně řečeno, mnohem víc by mne zajímal komix na téma jaká je denní náplň poslance. Zvlášť těch exemplářů, co mají účast na hlasování na úrovni okolo 25 % a míň.

...dopis prezidentovi je samozřejmě zhovadilost, ať se na to koukám z které strany chci.

Jsem hluboce přesvědčen, že kdyby vyhrál Babiš, vyšel by v Mateřídoušce navlas stejně laděný článek.

Toto číslo Mateřídoušky jsem okamžitě po vydání zakoupil ve třech exemplářích. Půjdou do domácího muzea, hned vedle busty Stalina, velkých bichlí Dějiny dělnického hnutí, Komunistické strany, životopisů zločinců jako byl Gottwald, Stalin, Zápotocký a další. Mám i jiné relikvie, památky na ten hnus. Toto je na úrovni dopisů dětí Stalinovi, na úrovni agitek padesátých let (kterých byly plné hlavně dětské časopisy a které spousta z nás s odporem tehdy registrovala). Ta doba byla na blití a nyní se nám to vrací.

Mateřídouška je tímto odporná. To se dělo naposledy v 50 letech. Je vidět, že ji malí čtenáři nečtou a tak si také potřebuje zasloužit svých třicet stříbrných ze 150 milionu pro média. A autor, by obhajoval i holokaust, kdyby to byla státní politika. Nezklamal.

Hm, rozhodně nejde o politizaci. Jak by to, proboha, mohlo vůbec někoho napadnout?