J. Hlavsová 17.2.2020 20:09

Tak své problémové zkušenosti jsem tu popsala, když jsem v rámci představení své smečky psala o Koře:

tak do věku dvou let to fungovalo. Korinka chodila na volno, mezi psy, mezi lidi, na nádraží, do vlaku, do velkého města. Ovšem puberta to změnila. Patrně se probudily honácko-lovecké vlohy, takže se začala prát s jinými psy a v polích si žádný lyžař, cyklista nebo běžec nemohl být jistý, že kolem něj najednou nezačne s řevem skákat strakaté pometlo a nebude ho chtít buď zahnat do nějaké ohrady nebo zastavit, udržet na místě počkat až se dostaví páník a zastřelí. Marně jsem ve většině případů na zadrženého volala, ať zůstane v klidu, že pes se ke mně vrátí. Jakmile mi totiž začali spílat, Kora to vyhodnotila jako nebezpečí a začala mě chránit. Kora je široko daleko jediným zástupcem svého plemene, občas dostanu otázku, v kterémže útulku jsem našla takové potrhlo strakaté. V jedné odborné stati jsem se dočetla, že díky přikřížení rudého vlka se u některých jedinců extrémní plachost a nedůvěřivost zděděná po vlku nepotlačí. A na mě zřejmě připadl takovýto jedinec.

• reagovat
• nahlásit příspěvek