Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Ačkoli jsem starší než Kubánská revoluce,
stále nevím, co si o tom celém myslet.
Srovnám-li Kubu s ostatními středoamerickými státy, které buď násilné odtržení od USA nezvládly, nebo se o ně ani nepokusily, nevím, kdo je na tom lépe a do budoucna lépe bude.
Castro svrhl diktátora a sám se diktátorem stal. Připravil své poddané na život po diktatuře? To teprve zjistíme (ale pochybuji).
Docela příkladný levicový žvást.
Jonah Goldberg ve své knize "Levicový fašismus. Tajné dějiny americké levice od Mussoliniho k politice smyslu" shledává fašistické prvky jak v radikalismu mládeže ve druhé polovině šedesátých let 20. století – v jejím volání po “přímé akci”, velebení násilí a averzi k rozvážnosti a rozvažování, ale objevuje je i u komunistických diktátorů, jako byl Ho Či Min v Severním Vietnamu či Fidel Castro na Kubě. Jejich rétorika i praxe “národně osvobozovacího” – protizápadního – boje detailně napodobovala Mussoliniho a Hitlerovu rétoriku i praxi. Soudruh Kopecký sice nemůže popřít Castrovy zločiny, ale snaží se nám namluvit, jaký to byl na druhé straně vlastně pašák. No prosím, proti Kopeckého gustu žádný dišputát, ale mohl by si to pošetřit pro Rudé právo nebo Klub českého pohraničí.
Nejen Castro
byl "mimořádně rozporuplný státník"., ale i Stalin, Hitler, Pol Pot a řada dalších, nesmíme na ně zapomínat a někdo by měl zapět rovněž polooslavné ódy!
Kuba a Franco
https://dspace.wul.waseda.ac.jp/dspace/bitstream/2065/32431/1/WasedaGlobalForum_05_Hosoda.pdf
Málo se také ví, že Fidel Castro a gen. Francisco Franco k sobě navzdory ideovým různicím pociťovali nemálo sympatií. Bylo ale něco, co je spojovalo: oba byli španělskojazyčnými nacionalisty, jejichž společnou historií byla porážka ve španělsko-americké válce o Kubu a Portoriko (1898). Oba věděli, že španělskojazyčný nacionalismus je plodem této porážky. Proto Fidel Castro nařídil po Francově smrti na Kubě třídenní státní smutek. Castro a Franco byli především nacionalisty, a ostatní ideje brali pragmaticky.
Navrhuji větší zdrženlivost v kritice osoby zemřelého Fildela Castra. Tento politik komunistou nanejvýš býval. Především byl ale hispanoamerickým nacionalistou. Kdo to nechápe a řídí se zjednodušujícím rozlišováním komunismus–antikomunismus, nepochopí nic z Castra, ani tzv. kubánského komunismu.
Film o státním smutku vyhlášeném na Kubě po Francově smrti:
https://youtu.be/0FrxR6h9MPs
Re: Kuba a Franco
No snad abyste si přečetl článek Franco a Fidel, srdeční nepřátelé.
Re: Kuba a Franco
http://blogs.elpais.com/historias/2014/06/franco-y-fidel-enemigos-cordiales.html
Proč to tak Amíci nechali je otázkou. Myslím, že dokázali
Kubu monitorovat a tím do značné míry i SSSR... Dzp.
Více méně souhlas.
Myslím, že v takto historicky krátké době nelze porevolučního! Fidela zhodnotit lépe - "mimořádně rozporuplný státník".
Za zajímavý považuji postřeh (tuším, že Weiglův), že je to jediný revolucionář, který osobně nikdy neprohrál.
Užiteční idioti celého světa, spojte se!
Nikdo z levičáckých snílků si dodnes nepřipustil, že jen hloupě podlehli propagandě uzurpátorů a diktátorů, co pod záminkou společenské rovnoprávnosti a spravedlivosti ( ostatně vykradené z křesťanství ) jen chtěli posílit svou moc a světový vliv.
Rovnoprávnost a spravedlnost...
...vykradená z křesťanství? Tak to Vám, pane, někdo krade nick, protože koncem října tu nějaký J. Lepka mluvil o "Ježíšovi a jeho nohsledech", který zákazem nedělního a svátečního prodeje nabourává jeho osobní svobodu.
Re: Rovnoprávnost a spravedlnost...
Většinu triků se komouši naučili od pámbíčkářů, a pak je pěkně kopli do pr*ele.