15.12.2019 | Svátek má Radana, Radan


EKONOMIKA: Spor o budoucí možný socialismus. Který?

14.11.2019

Je docela zvláštní pocit prožít první polovinu života v prostředí, kde vše špatné bylo soustavně spojováno s přívlastkem „kapitalistický“. A pak prožít druhou polovinu života, kde naopak vše špatné je soustavně spojováno s přívlastkem „socialistický“. A za projevení jiného názoru než toho aktuálně prosazovaného vás dokonce (i v demokratické společnosti) odkazují na psychiatrii. Jsem normální bezpartijní individualista bez potřeby hromadění nadměrného majetku, jímž žádné ideologie necloumají. Pokusme se tedy podívat na věc s nadhledem.

Americký zelený socialismus po evropsku. Tak je například nazván (spíše sarkasticky) komentující článek české ekonomky k evropskému dokumentu GNDE, Green New Deal for Europe. Shrnutí pro vedoucího řídícího pracovníka dokumentu GNDE začíná větou „Evropa dnes čelí dvěma krizím“ („Europe today confronts two crises“). Pak dokument sděluje, že dnes existuje krize ekonomická a současně i ekologická. Nebo naopak. Já se ale zaměřím až na tu možnou další krizi (tzn. někdy ve 30. letech 21. století), která by snad mohla vyústit do jakéhosi post-kapitalismu či určitého druhu socialismu. Ten budoucí socialismus by ale mohl být etablován ze zcela jiných důvodů, než měl historicky pokus o instalaci prvního socialismu (v Česku 1948-1989). A také z jiného důvodu, než mají současné úvahy o druhém socialismu.

Nejprve vyjasnění pojmů: Výraz „socialismus“ je v Česku dnes používán příliš často a je prezentován jako hrozba. Nebezpečí spočívá v tom, že by snad opět mohl na scénu přijít neproduktivní český reálný socialismus (1948-1989), který před 30 lety prohrál konkurenční střet s produktivnějším kapitalismem. Připomeňme, že první pokus o provozování socialismu představoval kombinaci dvou faktorů: společenské vlastnictví (vyvlastněných) výrobních prostředků a současně praktikovaný autokratický styl řízení.

Teoreticky ale existují čtyři možné kombinace způsobu vlastnictví (soukromého a kolektivního) a systému řízení (autokratického a demokratického). Prakticky byla v Česku uplatněna jen jedna kombinace. Při snaze o zavedení jiné, lepší kombinace (Gorbačovovou perestrojkou a glasností) bylo na změnu stávajícího společenského systému již pozdě, socialismus se zhroutil zevnitř a ta změna byla v Česku označena jako tzv. sametová revoluce (což je sice stále populární označení významné společenské změny, ale je to sémantický nesmysl). Jako pamětník bych k té události sice mohl také něco podstatného říci, ale zatím toto téma minulosti ponechám k diskuzi jiným, abych se mohl podrobněji věnovat spíše budoucímu vývoji.

Jiným k diskuzi také ponechám úvahy, zda při příležitosti současných aktivit o ozdravění klimatu země je třeba zavést i nějakou formu socialismu, alespoň v Evropě – jak jí ve svém článku vyhrožuje česká ekonomka, zatímco ve shrnutí dokumentu GNDE se výslovně hovoří jen o potřebě posílení demokracie a zavedení racionálnějšího společenského systému. V každém případě v dokumentu GNDE zvolený administrativní přístup k provedení radikálních změn nebudí příliš velkou důvěru, tj. v efektivní implementaci oněch vzletných úmyslů. Já osobně bych jako efektivnější řešení ekologických problémů považoval jen toto: pro technologické podnikatele vypsat soutěž o nalezení efektivní technologie k odčerpání nadměrné koncentrace CO2 z atmosféry (viz jednu pokročilou technologii například zde). To pro ilustraci snad stačí.

Úvodem zde ještě poznamenám, že i během českého reálného socialismu se (navzdory rigiditě celého systému) určitě také inovovalo, ale jen nekonkurenceschopnou rychlostí, takže reálný socialismus v minulosti nutně prohrál. Obávám se, že předčasným zavedením nějakého druhého socialismu by mohlo být zpomaleno dosažení budoucích žádoucích technologických met, které docela přesně (tj. s pravděpodobností úspěchu 86 %) v USA vytyčuje Ray Kurzweil, tzv. nástupce inovátora T. A. Edisona.

Třetí socialismus?

Asi před rokem Ray Kurzweil pronesl svou další předpověď, totiž že v průběhu 30. let 21. století v USA očekává zavedení minimálního nepodmíněného příjmu (UBI) pro každého občana. Že díky technologickému kapitalismu technologie pokročí již do té míry, že ekonomika státu umožní zavedení UBI (čímž se i zmenší narůstající společenské pnutí, o kterém se hovoří i v evropském dokumentu GNDE). Pokud se Kurzweilova vize budoucnosti skutečně naplní, vznikne tím jakási forma post-kapitalismu, která zatím nemá žádné pevné jméno. Abychom si tu formu obsahově přiblížili (s použitím dnešních výrazů), mohli bychom ji pracovně pojmenovat jako „technologický socialismus“.

Už to pojmenování určitě mnohé diskutující dnes silně vydráždí. Nemilosrdně ale přidám ještě další citlivý argument. Dle mých povrchních znalostí z minulého povinného studia na vysoké škole prohlásil kdysi Karel Marx, že kapitalismus zajde na své vnitřní rozpory. Obecně měl asi pravdu (podobně jako na vnitřní rozpory zašel i český reálný socialismus). Ale ta doba nepřekonatelně silných vnitřních rozporů kapitalismu je projektována až do 30. let 21. století, nikoliv dnes. A tu budoucí hlubokou změnu způsobí revoluční technologie, nikoliv v minulosti tak často vzývané revoluční masy pracujících. Ty masy pracujících budou totiž rády, když vůbec jako pracující přežijí. Postupně totiž budou učiněny málo potřebnými, až zcela nepotřebnými pro kapitalismus. Ta radikální změna samozřejmě půjde přes hybridní stádium (jako v historii šly všechny technologie), ale nakonec k té radikální změně dojde.

UBI (zavedený ve 30. letech 21. století) by se mohl objevit jako ekonomicky schůdnější řešení i pro stávající kapitalismus než všechny možné formy zabezpečení proti rostoucí kriminalitě z chudoby nezaměstnaných - což známe poměrně dobře z minulé historie lidstva (to víte, hlad je sviňa!).

Ray Kurzweil svou předpověď o budoucím zavedení UBI hbitě doplnil poznámkou, že tou dobou ale bude stále mezi lidmi ještě existovat konkurence, tzn. nikoliv jen socialistické harmonické souznění v pracovním kolektivu.

Možnost zrychlení technologického vývoje?

Nezodpovězených otázek ohledně možnosti využití či zneužití dvojsečné zbraně, technologie, existuje hodně. Já zde v omezeném publikačním prostoru chci zmínit ještě jeden důležitý faktor. Dosavadní historie lidstva prokázala, že v konkurenčním prostředí lze jedince vyburcovat k mimořádnému výkonu, čímž může dojít k velmi rychlému technologickému pokroku.

Například lidé přistáli na Měsíci 30. července 1969 až neočekávaně brzy po Ciolkovského teoretickém technickém výpočtu a předpovědi, že lidstvo poletí do vesmíru raketou (květen 1903, Exploration of Outer Space by Means of Rocket Devices, Исследование мировых пространств реактивными приборами). Jenže pak, všimněte si, prosím, na dalších cca padesát let došlo k útlumu kosmických letů, kdy se čekalo na potřebné dozrání technologií, aby se lety daly realizovat ekonomicky dobře zdůvodněnými projekty, včetně účasti standardního kapitalistického byznysu.

V tomto smyslu lze dnes pozitivně vnímat již probíhající soutěž světových velmocí v klíčovém oboru pro budoucnost, tj. umělé inteligenci, i když se tím určitě nesledují jen altruistické cíle a dvojsečnost této technologie vzbuzuje oprávněné obavy. Urychlí dnešní mezinárodní soutěž podstatně technologický vývoj? Asi ano. A doufejme, případně se i modleme, aby došlo více k pozitivnímu využití než k zneužití technologie.

Radikální technologické změny samotné ale vyvolávají i potřebu společenské změny. Jde totiž o systémovou inovaci. Radikální společenské změny nevyvolávají jen účelově zmanipulované řvoucí masy lidí. Ke společenským změnám se lze propracovat nejen máváním praporem na barikádách, ale i trpělivou prací v laboratoři (případně cílevědomým experimentováním v garáži).

Motivace pro sociálně ekonomickou inovaci

Vznik prvního socialismu (v Česku od roku 1948, v Rusku od 1917) a dnešní GNDE úvahy o možném druhém (pravděpodobně historicky předčasném) pokusu o další socialismus byly a zůstávají vyloženě reakcí na něco v kapitalismu nezdravého. Iniciace společenské změny vycházela z jakéhosi mizerného výkonu kapitalismu, eventuálně ruského feudalismu. Ke třetímu socialismu, dojde-li k němu (dle předpovědi někdy ve 30. letech 21. století), dospějeme díky mimořádně dobrému výkonu kapitalismu. Mimořádně dobrému výkonu na poli inovací!

Inovovalo se samozřejmě vždy. Připomeňme, že inovace, které vyústily například do nových pletařských strojů (a analýzou jejichž výkonu se ve svém Kapitálu tak podrobně zabýval Karel Marx), nahrazovaly práci lidských svalů. Dnešní inovační nápor jde ale již ve směru náhrady lidského mozku. To je podstatná inovační změna, která se zatím děje zrychlujícím se tempem (i přes nesmírnou složitost problému). A co pak asi zajímavého zbude ještě na člověku (z masa a kostí) pro důsledně ekonomizující kapitalismus? Hledej, Šmudlo! Moc toho určitě nenajdeš.

Nový kapitalismus na obzoru?

Minulé návrhy na změnu společnosti od intelektuálů (například od Umair Haque) lze snadno smést ze stolu jako dílo porouchaného intelektuálního mozku. Jenže v dnešní době ten názor ohledně potřebné změny kapitalismu zastávají už i budoucí nejdůležitější aktéři kapitalismu, tj. budoucí podnikatelé.

Tradiční vzdělávací úsilí na amerických byznys univerzitách směřovalo vždy k upřednostňování zisku nad veřejným blahem. Dnes se ale mění i názor potenciálních kapitalistů, kteří na dnešních byznys školách studují. Citujme z článku ze dne 2. listopadu 2019 z časopisu The Economist:

“Mnoho rodících se kapitalistů … požaduje, aby se učili podnikání nad rámec nadřazenosti hodnoty pro akcionáře.”

Tradiční ekonomové, dnes intenzivně diskutující čeští důchodci, můžete se tedy například zde na Neviditelném psovi vztekat, jak chcete (až do úplného zmodrání), oni si ti budoucí kapitalisté ve svém životě zrealizují svůj budoucí byznys velmi pravděpodobně jinak, než zní vaše zastaralé životní moudrosti. A to bude dobře, nebo špatně? Co říkáš, Šmudlo?

Autor je CSd (celkem spokojený důchodce)



TIPY: Dárky pro malé princezny, které zaručeně potěší
TIPY: Dárky pro malé princezny, které zaručeně potěší

Nemáte ještě nakoupené všechny vánoční dárečky? Pokud zrovna vybíráte pro slečny, jistě uvítáte inspiraci.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.