Jakub S. 24.9.2008 16:10

Probudím se do jiného vesmíru - óóó...

No a já to vidím tak, že se každé ráno, pokud nenastane výbuch novy, probudím do téhož vesmíru. Vesmíru je to nejsrdečněji jedno, tyhle nicotnosti, hrátky mikrobů na jedné planetě jedné nedůležité hvězdy na samém okraji jedné z galaxií... Neuvěřitelné, to velikášství. Ta ztráta měřítek. Ta sebestřednost.

Mé úspory mi nikdo nevezme, žádné nemám. Po světských marnostech nebažím, burza je mi srdečně fuk, totéž různé peněžní toky, odtoky, výtoky, zátoky, kanály, tunely. In-vestice item out-vestice: totéž. Tak v čem se mi vesmír při večerním pohledu z okna, od PC, na pásmo modrých hor na obzoru změní? V čem můj večerní čaj nebo káva? Odpolední jedno pivko? V čem to má vliv na mé noční sezení nad starými knihami? Na mnohakilometrové pomalé procházky po těch či oněch hřebenech - ? - Tož tak.

• reagovat
• nahlásit příspěvek