Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Svobodné volby

Svobodné volby!!! Toto bychom mohli volat i nyní. Proto, že naše volby svobodné nejsou. Ani sovo"volby" se k té šaškárně u nás konané nehodí. Svobodné volby totiž předpokládají volby ze všech navržených kandidátů a ne jen z kandidátů jedné politické strany a to navíc ještě jen těch, kteří jsou na volitelném místě. To nejsou volby, ale pouhé odsouhlasení kandidátů politických stran a navíc ještě jen jedné z kandidujících. Je to fraška a výsměch demokracii.

Re: Svobodné volby

Ale jsou, volby jsou skutečně svobodné. Každý může shromáždit pod svůj program dostatek podpisů, nechat si svoji stranu, nebo hnutí zaregistrovat a kandidovat ve volbách. Nikdo není diskriminován proto, koho volil /či nevolil). Že není více lidí,kteří by ti dali hlas je opravdu jen tvoje věc

Časy se mění

V dolní části Václavského náměstí jsem v té době četl na mramorovém obkladu domu nápis "Komunisti jsou svině" a pod tím někdo připsal "Takhle vypadá provokace", Není to dávno co tyto nadávky pronášela jedna herečka  z jeviště a budovala si takto svojí kariéru. Později se v tisku chlubila jak v noci  v Praze na ulici z kádě kradla vánočního kapra - myslela také komunisticky.

Trochu malý pokrok,za 20 let ,že?

V telekomunikační budově na Žižkově byly v té době místnosti, kterým se

říkalo "Velké Ucho". Stejně jako dnes. Tehdy je hlídali vnitráci. V

roce 2004 je hlídali lidé dosazení vnitrem. Dnes je operátor povinen

přesměrovat odposlouchávané hovory přímo na policejní záznamníky...

Co si příslušník o Vás nejspíš myslel ?

Je nějakej divnej. Proč si  zapisuje ? Že by tajnej ? No co s nim, nemám náladu to řešit, moh by z toho bejt  vopruz....

Svobodné volby

Kdo si myslí že naši zastupitelé vzešlí ze svobodných voleb mají lepší morálně volní vlastnosti než kandidáti národní (nebo Národní) fronty co jsme je volili manifestačně, ať udělá čárku.

Malá vzpomínka

Citát z článku:"... Na schody před radnici vylezli jacísi předáci a jali se promlouvat a vyžadovat dialog s úřadem. Kdosi četl Několik vět...." Ten někdo byla mladičká dívenka, která četla pro hlouček, jenž se kvapně rozpouštěl, jak se blížili pendrekáři. Pod schody stál čtyřiceti- až padesátiletý disident, který se snažil ještě pár desítek metrů před blížím se kordonem získat další podpisy, zatímco dívence strachy přeskakoval hlas...