Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pane Kovanici, Trestní zákoník, zákon 40/2009 Sb.:

"§ 355

Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob

(1) Kdo veřejně hanobí

a) některý národ, jeho jazyk, některou rasu nebo etnickou skupinu, nebo

b) skupinu osob pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou skutečně nebo domněle bez vyznání,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1

a) nejméně se dvěma osobami, nebo

b) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem."

Ale on je pokrokář a hanobí ty správné, dle dnešního kursu hanobeníhodné, takže mu hrozí tak nanejvýš medaile za pokrokovou spolehlivost nebo řád spolehlivého koloniálního poskoka.

Jiří Voskovec poněkud pozapomněl na složitost peripetií jeho vlastních životních zkušeností s rozličnými formami útisku a dopustil, aby vystupňované rozhořčení zacloumalo jeho majestátem.

Tak Voskovec emigroval do Ameriky, která tehdy byla ještě v pořádku. Tak si mohl zavtipkovat o Rusácích a Křížalách. No Amerika byla v pořádku ještě v 89, když zvítězila ve studené válce. No a to byl tzv. vrchol "Nohavicova kopce". Od té doby padá, padá a padá a Kope jak Kobyla. Rozpoutala u toho několik opravdu velkých válek, kdy rozvrátila infrastruktury celých států a zabila přitom miliony lidí. Nedodržela gentlemanskou dohodu Gorbačovovi a její služka NATO se na východ rozšiřuje jako vzteklá a buduje Mírové základny, kde může, což Rusku vadilo nejvíce na Ukrajině, kde hrozily i jaderné zbraně. Proto ta válka, nyní do posledního zneužívaného Ukrajince. Zajímalo by mě, co by na to řekli chytří a vzdělaní V+W nyní. I Poslední žijící Ctirad Mašín odsoudil politiku USA proti Rusku a veletoč okolo Ukrajiny...

Tu dohodu Gorbačovovi, jejíž existenci sám Gorbačov popřel?

Císař s pekařem jsou silně poplatní, ale fortelně ufachčení. Dnes dobře koukatelní. Emigrace Voskovce a pozdní prozření Wericha jsou vodítkem, kam asi zamíříme, až dovolíme tatarputínkovi převálcovat Ukrajinu. A možná i níž!

Jsou ale i další, politici, papežové, umělci, kteří si myslí, že se s ďáblem dá jednat, kšeftovat a přebírat si od něj metály. Časem sice začnou zatouchat peklem, ale namlouvají si, že je to normální. A že to tak dělají všichni, netřeba se bát, duši si za to prej bere až po smrti!

Propagandistický článek coby V+W patří do ranku, Kdyby měla teta koule, byl by to strejda. A vaše reakce je podobného typu. Zamáčkněte si raději ten Pupínek, co vám vypučel na čele...

"Werichovi se báli, že by je mohla internovat sovětská NKVD - což bylo po zkušenostech z roku 1939 reálné."

Prosím o vysvětlení.

V roce 1939 jim hrozilo, že je "internují" našiši současní "nejlepší přátelé" z EU, kterým rádi prodáváme elektřinu aby nám pak dodali iks-krát draží Ruský plyn. Tehdy nikoli NKVD, ale gestapo.

Doplňte si, prosím, rok 1945.

Komplikovanost vztahů mezi třemi strážníky, střežícími Osvobozené divadlo je stručně naznačena v knize V. Holzknechta " J. Ježek a Osvobozené divadlo", SNTL, 1957, str. 43. Zamysleme se na chvíli nad životními cestami těchto znamenitých osobností. Uvažme, zda jsou naše mnohdy sebestředné pocity vlastní morální nadřazenosti nad našimi oponenty postaveny na opravdu pevném festuňku.

Pouze doplňuji výše uvedenou citaci z knihy V. Holtzknechta.: J. W. a J. J. se v roce 1935 zúčastnili setkání pokrokových umělců v Moskvě. Dostalo se jim velmi vřelého přijetí. O spoluúčasti J. V. na tomto bohatýrském zájezdu není zde zmínky. Dobře. Jejich invence a úspěšnost, která je právem považována za základ naší moderní politické, občanské, odvážně angažované kabaretní i dramatické tvorby stála a padala s kombinací samozřejmé lehkosti, promyšlenosti, disciplinovanosti i cíleného směřování jejich špílců na dobře volené cíle. Předpokládám tedy, že kolektivní, kompaktní výsledky směřování O. D. byly podmíněny m. j. určitou mírou názorové soudržnosti, souhry dvojice W + V. Proto mi výše citované Voskovcovo výrazivo připadá příliš afektované, nehodné jeho osobnosti. Do jisté míry je i v ostrém kontrastu se zkušenostmi, kterých nabyl po jeho definitivním návratu do USA.

Bude asi typické, že po roce 1968 a 69 Jan Werich už v podstatě jen dožíval, udolán jednak problémy s komunisty předtím a tlakem normalizace potom. Zatímco Voskovec měl po roce 1970 velmi plodné herecké období, protože po těch letech emigrace defakto konečně prorazil.

Jinak docela lituji jedné věci a sice že se Jan Werich nedostal do role padoucha v té bondovce, kde ty námluvy trochu proběhly. Bylo by to správné vyvrcholení jeho kariéry a tak trochu promítnutí jeho věhlasu tady u nás v republice, Československu a potom ČR i do světa.

Werich v roce 1970 natočil jeden úžasný díl Pana Tau kde hraje bohatého továrníka Violu. A v r. 1972 další dva.

Ovšem byl už nemocný - k stálým zápalům plic a rozedmě se připojila rakovina hrtanu, který mu museli vyoperovat, takže Werich ztratil hlas. Opravdu už jenom dožíval a přežíval.