A kradou křížaly! (Voskovcovo hodnocení Rusáků z roku 1968)

Frajer George V. ve svých 70 letech

Jak je známo, tak národem milovaná klaunská dvojice V+W se po roce 1948 rozešla. Voskovec zamířil do amerického azylu, Werich zůstal doma. Psávali si dlouhé dopisy, ale jejich kontakt doznal určitého ochlazení, když Werich natočil stále obehrávanou pohádku Císařův pekař and pekařův císař, což Voskovec bral jako zradu. On ten film je opravdu skvělá komunistická agitka, ale tak dobře udělaná, že si to málokdo uvědomuje. Ale nejpozději je to jasné v závěrečné písničce a v její poslední sloce: „Když všichni všechno všechněm dáme, tak budem mít všichni všechno dohromady!“

Ovšem i Werich časem prozřel, a tak si po neuvěřitelných osmi letech odmlčení znovu začali psát, ba se i navštěvovat - ve Werichovi blízké Vídni, ba i ve Voskovcově bytě v NY. A jsou z toho tři svazky korespondence, které uspořádal Ladislav Matějka, a které vyšly roku 2008 v nakladatelství Akropolis. Ale dopis, ze kterého cituji, v tomto výboru není. Jeho částečný text jsem nedávno slyšel, když ČT 2 vysílala třetí a závěrečný díl dokumentu Voskovec & Werich, paralelní osudy.

V tomto dopise píše Voskovec - někdy po 25. srpnu a před 28. říjnem 1968 - Werichovi a jeho ženě Zdence do Vídně, kam dočasně emigrovali z chaty ve Velharticích. (Werichovi se báli, že by je mohla internovat sovětská NKVD - což bylo po zkušenostech z roku 1939 reálné.)

V čase pořadu 25:43 čte Josef Abrhám za Voskovce jeho hodnocení Rusáků. Je to - no, téměř báseň, která se dá rapovat (každý druhý řádek):

„Furt na vás myslíme. A jak Zdena musí mít vztek a hoře, že jí

ti chachaři, ten ruskej chám, ti zesraný mužici, Asiati, ta sebranka zavšivená,

kterou od narození nenávidím víc než skopčáky, nevím proč, ale je to tak, no že zkrátka vás vyhnali, a

že nám všem zase, jako ten Hitler kdysi, dupou pole a serou na čistou podlahu a strkají nám do dětí a kradou křížaly,

nehledě k tomu, že nám šahaj na ten krásnej jazyk, co je jenom náš

- a lžou a lžou a lžou a dělají ze sebe lidi, což nikdy nebyli a nebudou...

Jenom probůh se neutrhněte a nevracejte se tam. Ale vy se vrátíte...“

A toto historické Voskovcovo hodnocení platí dodnes...

(Repro pohlednice od JV je ze soukromé korespondence mé tehdy budoucí ženy Ivany Rezkové. Takhle: Ivanka panu Voskovcovi v roce 1975 napsala obdivný dopis a blahopřání k jeho 70. narozeninám - a on nadšeně odpověděl...)