Květen je zase o dlouhých procházkách, Sorbonova tlapa je zahojena a energie nahromaděna. Tak běháme. Hodně. My lidi jsme z toho vyřízení, pejskové se při návratu domu tváří, že by si dali ještě kolo.

No, trochu přeháním, vlastně jsme všichni spokojeni.

Nejdříve se vrátím zpátky k fotkám z dubna – přidala jsem ještě celkový pohled na cestu, okolo které jsou umístěné informační tabule. Ta cesta vede k opravenému památníku obětem 1. světové války. Na straně české i německé.

Je nádherné jaro, chodit do našich lesů je radost. Taková krásná zelená barva se objevuje jen v těchto měsících.

Lesníci rozšiřují cesty v lese, možná tam bude dálnice. Vysype se štěrkem a hurá, už se nemusí chodit pěšky, myslivce potkáte jen v autě. Grrr!

Ale na druhou stranu jsou pryč doby, kdy les skomíral a musel se každoročně nově vysazovat. Teď už se těží dřevo. A jaké stromy to jsou, vidíte na fotkách.

K této fotce mám celý příběh:

Loni, někdy touto dobou jsme po lese chodili s holčičkami. Ty měly s sebou reklamní nálepky a lepily je na pařezy, klády a listy. Celé léto a podzim jsme pak viděli na listech jednoho stromu tuhle nálepku. Napadl sníh, roztál a já si vzpomněla až teď. Jen jsem maličko zapátrala a hele: Je tam!

Tentokrát nefotím nemocnici, ale trochu rukodělné činnosti přidám. Byla jsem na kurzu dekupáže a takhle krásné výrobky pro nás byly inspirací.

A poslední dvě fotky? Důvod, proč se Ústí vylidňuje, proč se lidé stěhují pryč. Takhle vypadá kdysi krásná a výstavní ulice v jedné naší čtvrti.

Foto: autorka. Fotografie si můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti.