Avšak zatímco já a Míša žijeme s všestranně vyhovujícími partnery (tj. s partnery vyhovujícími nám i všem našim přátelům), Danka ztrácí již sedm let čas s ženatým individuem jménem Míra. Míra je dáreček. Nejenže si jako ženáč počíná obecně zavrženíhodným způsobem, když takto zahýbá své ženě, a vlastně i Dance - to by mi až tak nevadilo, či spíše uznávám jeho právo žít si svůj život po svém; nejenže kudy chodí, tudy vykládá blbosti o tom, koho vlastně miluje, a jak jedině díky Dance má jeho život vyšší smysl - já ho poslouchat nebudu, ale co mi opravdu vadí je to, že je Danka z jeho počínání opravdu nešťastná, a právě tady začíná moje víceméně všehoschopná nenávist k Mírovi kvést bohatými květy. Moji hypertenzi vydatně zalévají a hnojí zejména historky o jeho lakotnosti a stupiditě. No uznejte - bude soudný člověk vykládat své přítelkyni, že sice viděl nádhernou věc, která by se jí líbila a hodila a byla přesně pro ni, ale že jí to nekoupil, protože to bylo příliš drahé? Podotýkám, že Míra je v našich podmínkách člověkem velmi zámožným, ne-li bohatým.

Konečným výhercem v této loterii je pak samozřejmě Danka, protože já s Míšou ve shodném běsu z Mírova počínání se pravidelně skládáme a šetříme na takový dárek pro Danku, aby z toho Lakomec zaručeně utrpěl ulcerózní kolitidu, což se nám zhusta daří. Zejména náš poslední parádní kousek mu opravdu hnul žlučí.

Danka léta toužila po diamantovém prstenu. Když jsem se o to začala blíže zajímat, protože mi kolem uší ševelily Dančiny stesky, že ani k výročí jejich úžasného vztahu jí Míra zlatý prsten s diamantem nedal, ačkoliv o její touze dobře ví, zjistila jsem, že v závislosti na velikosti a kvalitě kamene to není až tak nákladná záležitost, nemluvě o diamantech syntetických. Kdybych opravdu chtěla, chvilku šetřila a zrušila životní pojistku, už ho mám. Zeptala jsem se tedy úplně pitomě své kamarádky, proč že si prsten nekoupí, když po tom tak touží ( ó já bláhový pragmatik). Upřela na mě uslzený zrak a pravila : " No, víš, já si myslím, že takovéhle věci by měl člověk dostávat". Na to jsem zůstala sprachlos, protože mojí životní strategií opravdu není čekat, jestli náhodou nedostanu to, co opravdu chci; ale lidé jsou různé, Míra je hamoun, a pustila jsem to vzápětí z hlavy.

I přišlo po srpnu září, a se zářím i Den Marianne. Čtenářkám tohoto časopisu nemusím nic vysvětlovat, pro nezasvěcené - je to jeden víkend v roce, kdy platí v různých obchodech různé slevy právě pro čtenářky, čtenáře a jiné, kteří se prokáží kupony, získanými ze zářijového čísla. Prohlížejíc si slevové kupony, padlo mi oko na kupon vyhlášeného klenotnictví, známého zejména svými šperky z bílých kovů - stříbro, bílé zlato, platina. Tak daleko jsem sice zajít nechtěla, ale jak řečeno, tak učiněno, rozbily jsme s Míšou prasátka a v inkriminovanou sobotu jsme vyrazily po nákupech s velmi ošklivými úmysly.

Do klenotnictví jsme vstupovaly příjemně naladěny proti mužům obecně, a Mírovi obzvlášť, v důsledku nějaké další jeho nehoráznosti, spáchané v těsném předstihu. Obchod narvaný remcajícími chlapy a uštvanými babami nám také nepřidal, takže jsme se začaly hlasitě domáhat prstenu z bílého zlata s diamantem " pro kamarádku, které ho ten její nekoupí, tak musíme my". To vzbudilo zaslouženou pozornost, a celé dámské osazenstvo včetně prodavaček si vyžádalo podrobnosti. Štědře jsme je vyklopily, a přidaly pár dalších historek o Mírově zvláště zavrženíhodné lakotě. Musím říci poctivě, že trestného činu pomluvy jsme se nedopustily, protože to všechno byla pravda pravdoucí, ale stejně v očích všech přítomných mužů byly vidět nejméně dva roky natvrdo pro nás obě. Přítomné dámy se ale bavily, prodavačky kolem nás lítaly, poskytly další mimořádné slevy, a několik přítomných nakupujících žen se dokonce škodolibě nabídlo, že nám přispějí, aby byl dárek hodnotnější, a Mírova radost tak větší. Nakonec jsme vybraly (skvěle), zaplatily (snesitelně) a vítězně si odnesly krásně zabalenou krabičku, určenou jako vánoční dárek pro Danku.

Co budu komu vykládat - málem jsme to nevydržely. To pokušení dárek předat bylo tak silné, že jsme se musely pravidelně vizuálně utvrzovat v tom, že prsten je stále připraven na svém místě, ale nakonec kýžený den nadešel, dárek předán, Danka rozplakána, a vyraženo z ní ujištění, že není lepších přítelkyň, než my dvě. Já jsem však pokládala za nutné podotknout, že moje nedočkavost nesměřovala k Dančině radosti, ale k Mírovu duševnímu rozpoložení, až ty čtyři malé diamantky v prstenu uvidí, a že jestli neuslyším podrobný referát o Mírově seznámení s Dančinými novými nejlepšími přáteli, prsten zabavím a vydám pouze Mírovi proti podpisu.

Další události znám pouze z doslechu, ale myslím si, že tentokrát si i Danka dala mimořádně záležet na tom, aby si s ní Míra fakt užil. Po ujištění, že se s žádnými Vánoci už nemusí obtěžovat, a s diamantovým prstenem už vůbec ne, protože jí ho daly k Vánocům holky, pracoval Lakomec k infarktu, a prý měl vybarvení mrtvičnatého tchoře. Po zhlédnutí skvostu sice vydal prohlášení, že je to beztak nějakej šunt a ty kameny nejsou pravý, a jsou malý, a blbý, ale Danka jej tentokrát odbyla s tím, že on jí nedal vůbec žádný. Míra se pak zmohl jenom na zasípění, že jí chtěl dát prsten s diamantem k dalšímu výročí, což Danka vyřešila ujištěním, že se nemusí cítit omezován v rozletu, neboť ona má dvě ruce, krk a uši, a otázkou, které že to nadcházející výročí v příští dekádě měl na mysli. Pocítila jsem hluboké uspokojení nad tím, že tnut takto do živého, Míra mezi kolapsem a resuscitací (Danka je lékařka), nás ještě dal pozdravovat. Opravdu jsme ho potěšily, měly jsme ale smůlu - bohužel to přežil.

Poslední slovo měl ale stejně on.Tenhle náš kopanec vydržel přesně čtyři měsíce, nedočkal ani Dančiných květnových narozenin, a věnoval jí platinový prsten se safírem a diamanty, a to přitom ještě ani neslyšel, jak jsme nakupovaly. A nebyl by to ani on, aby jí k němu nepřihodil cenovku a certifikát o pravosti kamenů, a to současně s pohledem týraného chlapa, právě kopnutého do peněženky, a frajerským pošilháváním značky " Jaký jsem já pašák".

Jenom by mě zajímalo, jestli Míra koupí Dance k narozeninám garsonku, když my jí zaplatíme garážové stání.