15.12.2018 | Svátek má Radana, Radan


VZPOMÍNKA: Michael

3.9.2018

V tyto dny nelze při nedožitých šedesátinách nevzpomenout výjimečného talentu, který se sotva kdy bude opakovat.

Jednoho dne přišel mezi nás. Na tuto Zem. Dítě nevinnosti, posel lásky. Přišel z jiné planety. Malý chlapec jako každý jiný, ale zdaleka ne jako každý jiný. Byl výjimečný, měl dar vnímavosti. V každém kroku, v každém pohybu slyšel hudbu. Byl svobodný, volný jako pták. Zdálo se, že v jeho těle sestoupil na Zem Bůh. Přišel a jeho maminka se ho ujala. Přijala ho. Neznámého cizince. Přijala ho do klubka svých dětí, aby si s nimi hrál. Podívala se mu do očí a on v jejích očích viděl jen lásku. Ona doufala, že bude mít šťastné dětství, ale okolnosti mu nedovolovaly vychutnat slunné dny, smích bezstarostných her.

Michael Jackson 1

Sotva vstoupil na naši Zem, dospělí mu brali jeho dětství. Bojoval s nimi. Začal vydávat spoustu energie na svou obranu. Jeho život se změnil v boj. Chtěl být volný, mít křídla, létat jako pták. Chtěl tančit a zpívat. Rozsévat kolem sebe hudbu. Bránili mu. Nutili ho vydělávat peníze. Rozhlížel se kolem a když povyrostl, poznal, že náš svět je zraněný, nemocný. Chtěl hrát svou roli, ale lidé ho nutili hrát roli jejich. Až zadlouho si všimli, že chlapec je naplněn hlubokými emocemi, že je ztělesněním nevinnosti, kterou oni ztratili a kterou by si rádi sami udrželi.

Z jeho nevinnosti měli mnozí strach. Chtěli zničit jeho veselí, kterému nerozuměli. Proto ho pozorovali a nevěděli, co si o něm myslet. Tázali se, kdo a proč ho na tento svět poslal. Někteří mu naslouchali, jiní ho odsuzovali. Nevěřili, že sem přišel proto, aby svou hudbou uzdravil náš zraněný svět. A už vůbec nerozuměli tomu, že přišel, aby pomohl lidem objevit v sobě znovu dítě.

On na námitky lidí nedbal a zpíval. Zpíval, aby dětem vrátil jejich ukradené dětství. Při tanci cítil dotek něčeho posvátného. Když říkal, že každý okamžik má svou píseň, lidé ho neposlouchali. Ale on to věděl, cítil to. Musel jim to opakovat. Znovu a znovu. Ale lidé mysleli při jeho zpěvu na hřích. On však nevěděl, co je hřích. Vnímal jen hudbu, která byla vně i uvnitř jeho bytosti. Lidé se ho ptali, jak tu hudbu dělá. On nechápavě pokynul hlavou a řekl: Já ji nedělám, já do ní vstupuji. Každý okamžik má svou píseň. I deštivé mraky, bouře a blesky přesně kopírují mé divoké stezky a já prožívám hluboké emoce, slyším jejich tóny a podle nich tančím. 

Začal vydělávat peníze. Hodně peněz a lidé mu je začali závidět. Každý si chtěl ukousnout z jeho krajíce. Stal se oslnivou hvězdou a v záři laserů na podiích světa tančil. Nechal si postavit velký dům. Ne pro sebe, ale pro všechny děti, které přijdou. Dospělí to nechápali. Zneužívali dětí ve svůj prospěch. Ubližovali mu. Ale on tančil, stále tančil.

Michael Jackson 2

K čemu je svoboda bez lásky? Tak jsem zazpíval nemocnému dítěti a dítě s úsměvem usnulo. Tím okamžikem jsem cítil, že mi narostla křídla. Vzlétám. Stávám se hvězdami i měsícem, stávám se milovníkem i milovaným, stávám se pánem i otrokem, pěvcem i písní, vítězem i poraženým. Hvězdy mne od narození přitahují. Jejich chladná energie mne vtahuje do svých siločar. Mluví se mnou, šeptají mi. Abych tančil, mne nabádají a já nemohu jinak, než je poslechnout.

Běžím po pláži, slyším příboj moře, bílé hřebínky tíhnou jeden za druhým ke břehu. Slyším jejich rytmus, jejich píseň. Tóny přicházející z hlubin země. Neřvou, netlučou do skalisek, ale vyvěrají tiché, jemné. Mé srdce je slyší a uhání za chimérou hlubin. Vidím hejno pelikánů zobany klofat do hladiny. Jejich doteky jsou pro mne dar, poselství, přítomnost něčeho nebeského, která mi dává sílu si ten dar převzít a předat jej dál.

Chlapec neběží po pláži, chlapec tančí v rytmu vln, v rytmu planktonu a všeho živého pod hladinou. Tančí svižně, rychle se otáčí, zběsile pokračuje v tanci, tančí, tančí, až existuje jenom tanec. Tanečníci přicházejí a mizí v okamžiku, ale tanec ten žije dál.

Díval jsem se na noční oblohu a spatřil jsem hvězdy tak blízko. Zavřu oči a dívám se do hluboké tůně oblohy, do božského mlčení. Hvězda nemůže nikdy zemřít, přetaví se do kosmické hudby. Sám se také roztavím do hudby. Planeta Země… Oblak prachu padající nahoru. Zamilovaný k tobě letím. Ani černých mraků se nebojím. Ve společnosti plné hysterie, kde jeden z druhého bezostyšně tyje, zatímco odvěká zbožnost tuhle bídu kryje.

Jak naději v srdcích znovu vykřesat?

Toto odcizení má často kořeny v ochuzeném dětství. Děti byly o své dětství okradeny. Dětská mysl potřebuje kouzla, záhady, pohlazení. Pokud je láska v mém srdci, je všude, to jsou chlapcova slova, to je jeho víra.

Byla to pro chlapce cesta k zešílení, nemohl utišit úzkost a žal. Tápal a hnal se všemi směry. Chtěl i nadále kralovat svým tancem. Hledal tiché místo pro své srdce, hledal oázu v pustině. V mlze, kde pranic vidět není. A náhle uprostřed hlučícího davu srdce kouzelného chlapce zabolelo. Záblesk čepele mu prořezával tělo. Pak shodil všechna lidská pouta. Bože nevinnosti vezmi mne k sobě nahoru do svého laskavého prostoru. Až tam za oblohu, kde se prostor ztrácí. Přišli cizinci a plni pohrdání chtěli zničit to mámivé zdání. Chtěli ho z kořenů vytrhnout, zadusit, zaškrtit ten nevinný zázrak.

A podařilo se jim to.



Diskuse


P. Kubáč
11:00
4.9.2018

K. Janyška
8:54
3.9.2018

A. Hrbek
8:35
3.9.2018

Z. Lapil
14:28
3.9.2018

J. Kanioková
15:51
3.9.2018

Z. Lapil
18:00
3.9.2018

R. Meišner
8:15
3.9.2018

J. Kanioková
15:55
3.9.2018

A. Pakosta
17:42
3.9.2018

počet příspěvků: 9, poslední 4.9.2018 11:00









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.