Před mnoha lety jsem uveřejnil Instruktáž o zakládání nových vlastí (NP, 10.10.2002). Započal jsem svou dost bizární zkušeností na ostrově Rarotonga v Cookově souostroví, kde jsem dočasně působil jako poradce ministerského předsedy sira Alberta Royle Henryho, otce vlasti. 

Na rozloučenou mi za mé údajné zásluhy předal medaile a docela vážně nabídl do držby opuštěný atol jménem Suwarrov, s 15 kilometrů širokou lagunou, tvořící úzkou korálovou nudli ve tvaru kolečka. Všeho všudy tisíc akrů půdy a v laguně habaděj ryb. Dodatečně jsem se dozvěděl, že tam v září roku 1965 dorazil mladík Michael Swift, student umění z Londýna, a pustil se do budování domu. Novozélandské úřady, do jejichž jurisdikce tehdy Suwarrov patřil, vetřelce postřehly a reagovaly nevlídně, s poukazem na skutečnost, že šlo o ilegálního imigranta, bez visa vstoupit na tamější končinu. Posléze tam setrvával Tom Neal, nefalšovaný Novozélanďan , jediný obyvatel. Mluvil jsem s ním na Rarotonze v nemocnici, krátce před tím, než zemřel a na atolu zanechal opuštěné kozy a slepice.

Lze ostrovy dostávat, nabývat? Samozřejmě. Lze je kupovat, případně v dražbě získat. V Mikronésii jsem v dávném již roce 1972 dostal nabídku koupě ostrůvku Pissiwi za směšný pakatel 4.000 dolarů - palmy, písek, lahodná pláž, ale co s tím, když tolik žalostně z ruky?

Začátkem 70. let na Seychellách o celkovém počtu 92 ostrovů, na prodej jich bylo kolem třiceti. Mezi nimi například ostrov Silhouette, necelých 20 kilometrů od centra Mahé, 4000 akrů s terénem vzedmutým až do výše 800 metrů, to vše obývané 700 domorodci. Případný zájemce by se také mohl smířit se skrovnějším ostrovem Cousine o rozsahu pouhých 68 akrů posázených kokosovými palmami.

Víc než tisíc mil od Mahé, jakýsi Mark Veeners-Carter s manželkou Wendy a jejich třemi dětmi dorazil na neobydlený ostrov Astove. Tam se rodina bez cavyků, povolení, papírování usadila. Žili ever after, tedy až do doby, než letadlo RAF postřehlo tuto nečekanou známku habitace. Tehdy britská država, s dodatečným povolením mu vyměřili činži, pakatel necelých čtyř liber měsíčně.

K pravděpodnosti, že ostrov, ať už koupený, pronajatý či svévolně okupovaný, náhle zmizí v hlubinách, dochází jen zřídka, ale přece jen se občas stává. Každý rok jich pár tuctů zmizí zásluhou podmořského zemětřesení. Některé zmizelé se případně znovu objeví. Takto se například vynořil ostrov Barly v blízkosti přístavu Port Louis na Mauritiu, nyní členu OSN, proslulý vzácnou známkou z devatenáctého století . (Též to je adresa nemajetného štědrého dárce kupy peněz do pokladny ODS, jak zajisté si čtenář bude pamatovat.) Znovuzrozený ostrov pak sloužil jako stanice v roli karantény pro importovaná zvířata.

Český zájemce má ledacos na vybranou ve vodách kolem Velké Brítánie. Soustřeďme se ale na klimaticky sympatičtější končiny. Ve francouzské Polynésii byl na prodej ostrov Tupai, objevený kapitánem Jamesem Cookem v roce 1769 a vzdálený pouhých osm mil od bájné adresy Bora Bora. Zdárně se tam vede palmám plodícím kokosy - roční produkce kopry tisíc tun. (Pokud by se nový majitel mínil tak tuze plahočit.)

Nedaleko od mého amerického domova, na řece Svatého Vavřince (St. Lawrence) je oblast oprávněně zvaná 1000 Islands - tisíc to ostrovů a ostrůvečků, mnohé z nich k pronajmutí či koupi.

Dočítám se o jakési paní Thompsonové, bývalé návrhářce u prestižní firmy Rolls Royce v Sheffieldu , která jako svůj ideál zvolila neblaze proslulé Dábelské ostrovy patřící k pevnině Francouzské Guayany. Tam, kde úpěl nevinný Alfred Dreyfus a každý se snažil dostat pryč. Dotyčná si tam lebedí na ostrově Royale, prý mimořádně exoticky malebném, perfekní to prostředí pro uplatňování jejích malířských zálib. Na koupání v moři to tam ale není - přespříliš žraloků. A na souši dovedou obtěžovat tarantule , jedovatí hadi a divoká prasata. Umělkyni však zřejmě příliš nevadí.

Když se ve Francouzské Polynésii filmovala další verze Vzpoury na Bounty, vzbouřenec Marlon Brando na místě koupil korálový atol Tetiaroa, po němž se pak občas procházel nahatý a plašil jak ptactvo, tak pár svých služebnic. Brando na tomto svém majetku nabídl politický azyl americkému, před policií prchajícímu Indiánovi obviněnému z vraždy.

Tento případ jsem užil při zkoušce studentů v kurzu mezinárodního práva. Brando, herec sice vynikající, ale o juristických ošidnostech zřejmě neměl ponětí. Nerozlišoval princip suverenity a vlastnictví. Koupím-li ostrov v souostroví Samoa, můj majetek zůstane v jurisdiukci tamějšího státu. Budu muset respektovat jeho zákony a platit tamější daně. Kdybych se ale vyňal ze státoprávního područí a vytvořil si svůj extra stát, nebude už Samoa , ale budu Samo. Poslouchat budu jen své zákony, které si vymyslím, od berní se osvobodím a cizí ideologie zavrhnu. Někdy z takových iniciativ vznikly boje a války o nezávislost (například USA) nebo závislosti bez boje (například nedávná česká historie).

V červenci 2006, letní sezoně dovolených, jsem se dočetl o rozhodnutí americké vlády zbavit se ostrova Johnston (Unusual Real Estate Listing No.6384). Chopil jsem se mapy světa vydané časopisem National Geographic a ejhle, v zoufalé prázdnotě této části Pacifiku hledaný majetek je tam vyznačen: jihozápadně od Havaje, vzdálenost 717 mil čili víc než tisíc kilometrů. Ostrůvek všeho všudy 42 akrů (a k tomu dalších 10 akrů na přifařené výspě Sand Island), dva a půl kilometrů dlouhý, 200 metrů široký a v jednom místě 15 metrů vysoký. S korálovým útesem 20 kilometrů dokola. Všeho všudy se dotyčná pevnina rozrostla do nynější velikosti 625 akrů.

Objev v roce 1858 zaznamenala loď Cornwalis s kapitánem Johnstonem, a proto takové pojmenováné. Jedinými obyvateli tam bylo ptactvo produkující všude považovanou vzácnost - náramné hnojivo guano, ptačí trus. Před druhou světovou válkou tento majetek byl přidělen námořnictvu (U.S. Navy), po válce jej převzalo letectvo (U.S. Air Force), které zbudovalo přistávací plochu přes celou délku ostrova. Též se ale pustilo do pokusnictví s ošklivýmí zbraněmi A, B, C - atom, bakterie, chemie. Konaly se atomové pokusy v povětří, aniž se podařilo vyhnout některým nehodám. V roce 1962 došlo ve výší 10 kilometrů k úmyslnému zničení rakety Thor, jejíž plutoniem kontaminované kusy dopadly zpět na ostrov. Téhož roku došlo k pokusu nukleárního výbuchu ve výši 248 mil (400 km) s obrovskou světelnou intenzitou - úkaz definovaný jako artificial aurora borealis, podobný tomu, co lze zažít na Aljašce během tuhé zimy -, tehdy viditelný až z 2.500 kilometrů vzdálené vojenské báze na atolu Kwajalein. Elektromagnetický puls z výbuchu dorazil až na havajské ostrovy a na Oahu knokautoval veškeré pouliční osvětlení.

Armáda tam přestěhovala chemické zbraně z Okinawy, japonského ostrova. V 90. letech došlo k „deaktivaci“ tohoto hrůzného materiálu a k naprosto poslední likvidaci, s odchodem posledního člověka, došlo v roce 2004. Letecká společnost Continental Airlines získala povolení používat ostrovní vybavení na trase Honolulu - Majuro, ale od roku 1971 je přestala využívat, což potvrzuji, neboť v následujícím roce jsem na Majuru přistál, aniž by došlo k oné zastávce.

Letectvo se jakž takž zhostilo úkolu likvidace všech používaných prostorů se záměrem ostrova se zbavit. Zcela civilní, ekologicky orientovaná U.S. Fish and Wildlife Service měla převzít tak problematické dědictví a přetvořit je v útulek pro ptactvo (bird refuge). Jenže toto oddělení služby rybám a divoké zvěři s řadou námitek se k převzetí daru nemá.

Proto tedy má dojít k prodeji, břemena se zbavit. Je inzerováno jako residence or vacation getaway - tedy jako příležitost k trvalému pobytu či jen tak k dočasné rekreační návštěvě.

Kupodivu, již se ozvali zájemci s nabídkami, jako by jim nevadil nedostatek či spíš neexistence potřebného vybavení včetně získávání vody. Velikánská přistávací plocha již není, co bývala, a golfové hřiště se zcela rozpadlo.

Jakého zájemce si americký erár vybere? Lze snad předpokládat, že výše nabídnuté ceny nebude tím rozhodujícím kritériem. Zájem by snad mohl projevit severokorejský despota Kim Čong-un. Z takové adresy by jeho rakety už daleko snáze do Ameriky doletěly, třeba až do Washingtonu.

K O N E C