16.2.2019 | Svátek má Ljuba


SVĚT: Čistota a ekologie jsou drahé a musí se naučit

17.1.2019

Boj proti plastům v podání našich pokrokářů, Evropské unie a dalších světových institucí připomíná středověké rituály. Zakazují se plastová štouradla do uší, plastové tácky, plastové tašky atd. Ovšem fanatici a úředníci EU vlastně zakazují plasty těm, kteří ve své většině používají plastové tašky opakovaně, plasty a další odpadní suroviny třídí a obecně dbají na pořádek. Tedy Evropanům a všeobecně občanům bílé civilizace. Kteří s nimi umí hospodařit a zacházet asi nejlépe na světě. Něco málo o tom vím, prvním generálním ředitelem n. p. Sběrné suroviny byl po válce jistý JUDr. Václav Vlk, můj otec.

Dnešní aktivisté pořádají různé monstrakce, sjezdy a slety, konference a zakládají různá fóra a vydávají příkazy a zákony. Pro obyvatele světa, kteří je poslechnou. Což je asi tak miliarda a půl lidí žijících v rozvinutých (čti: bohatých a fungujících) státech. A dál nic. Těch dalších šest miliard na enviromentalisty kašle. Je to jako s činností naší dopravní policie. Která řeší problém automobilismu pokutami za špatné parkování. Slušný řidič zaplatí, silničních pirátů se to nedotkne. A už vůbec to nevyřeší nedostatek parkovacích míst ve městech a stavby pořádných silnic a dálnic. Podle hesla: „Slušné a vychované budeme buzerovat a týrat, na neslušné si netroufneme, ti by mohli být agresivní. A rozhodně se nemíníme při práci zapotit, ani duševně, od toho my tady přece nejsme, že?!“

Dokonalý obrázek aktivistů-dobroserů jsem viděl asi před 15 lety. Od Muzea na Václaváku šla skupinka halekajích demonstrantů, zvonili na zvonce, děvy byly oblečeny do kusů prostěradel, neb aktivistky vždy rády chodí polonahé, dredatí a poněkud málo umytí mladíci si podávali jointa a všichni mávali transparenty „Pryč s kožešinami!“, „Boj za svobodu zvířat“ atd. A vyřvávali. Do okamžiku, než přišli do místa, kde ve vyústění ulice Ve Smečkách stála parta drsných motorkářů. Celých v kůži.

Houf hulákajících demonstrantů, kteří do té doby agresivně pořvávali na všechny obyčejné chodce, najednou zmlkl. Sklopili transparenty a jako skupinka téměř neviditelných myšek potichoučku proklouzli kolem této party machistických samců a jejich samiček navlečených celých v kůži.

Teprve až někde u Vodičkovy, kde už je motorkáři nemohli moc slyšet a hlavně by se za nimi asi nerozběhli, si zase dodali odvahy a začali polohlasem recitovat „pokroková“ hesla. Na Můstku, bezpečně daleko od ranařů, ovšem už zase ječeli na lidi kolem sebe a tvářili se nadmíru bojovně. Druhý den byli lidé masírováni medii o zásadně kladné demonstraci bojovníků za práva zvířat.

Když je nějaký problém, lidi se obvykle snaží něco dělat. Byly doby, kdy se proti bouřce – tedy „hřmění“ - zvonilo na kostelních věžích. Nebo se pořádala procesí za příchod deště, za ochranu proti moru atd. Víra a s ní spojená činnost neměla v těchto případech prakticky žádný kontakt s realitou. Zda se modlili věřící úpěnlivě či lajdácky, to nemělo na to, kdy zaprší, ani na bakterii moru Yersinia pestis žádný vliv.

Rozumnější lidé, nezblbnutí fanatiky a ideologií, to řešili jinak. Aby v suchých letech byla voda a mohla nahradit tu málo padající z nebe, již staří obyvatelé Sábského království na jihu Arábie, staří Egypťané a u nás naši předci budovali přehrady, vodní kanály, rybníky atd. Ony ty rybníky uprostřed návsí českých vesnic nebyly jen kvůli požárům, víme?! Takže tam, kde se jen na kolenou modlili anebo tloukli hlavou o zem, pokud neměli zavodňovací systémy, nakonec umřeli hlady. O pětku bych se vsadil, že ovšem i v té době existovali pomatenci, co považovali ideová shromáždění a společné vzývání „něčeho“ za zásadně důležitější než nějaké blbé hráze rybníků.

Dnešními pokrokáři zavržení zastaralí vědci, hledající materiální pravdy a zákony, reformátoři ale i různí nedemokratičtí vládcové, hlavně vládcové bílí, společně přišli na základní objevy. Kterými neřešili problém plastů, ale obecně problém znečištění a životního prostředí ve své době. Aby lidi houfně neumírali na nakažlivé nemoci, zjistili, že musí zajistit vodovody, kanalizaci atd. Výkřiky o zlých silách jsou na ho…uby. Je nutno drsně donutit obyvatele, aby předpisy dodržovali, například aby přestali vylévat nočníky z oken ráno na ulici, jak bylo ještě ve středověkých městech i v Praze zvykem. Čili předpisy logické, rozumné - a ne bláboly, jako že když se lidé budou sami mrskat důtkami (flagelanti), vše zlé od nás odplyne.

Takže už staří Římané, ti otrokáři, vymysleli záchody a nutili obyvatele, aby je používali. Což dodnes není všude běžné. Jak ukazuje třeba případ Indie. Staré kulturní země. Indie za vlády premiéra Naréndry Módího vyhlásila plán budování záchodů, aby každá indická rodina měla k dispozici svůj. Prý jich vybudovali od roku 2014 dodnes 50 milionů! Mimochodem, to ještě neznamená, že jde o hajzlíky s porcelánovými mísami, tekoucí vodou a osušovači rukou! Většinou jde o cosi jako naše „kadibudky“. Když tam lidi většinou dodnes kadí na ulici a při tom si hodí za ucho barevnou šňůrku, takže jsou jakoby „neviditelní“, tak takovou miliardu lidí těžko přesvědčíte, že budou používat kontejnery na vratný odpad.

Jak vypadá skutečná Indie z hlediska hygieny a tím problémem se všemi odpady, mi vylíčil jeden příbuzný. Když mi napsal mailem odpověď, jaké je to v indickém Varanasí. To je tam, jak na břehu Gangy spalují mrtvoly. Odpověď byla stručná: „Je tady 35 o C, žije tady jeden a půl milionu obyvatel a nemají tady kanalizaci.“ Představa, že se tihle lidi budou zabývat problémem plastových sáčků a tácků, je šílená.

Lidé museli staletí kvůli církvi – a to nejen katolické! - pořádat různé takovéto „tyjátry“, ale pokud nebyli úplně na hlavu, budovali shora uvedené systémy, tedy přehrady, zavodňovací kanály, skutečné kanály atd. Při realizaci tohoto záměrulidstvo zjistilo, že čistota a pořádek jsou:

a) drahé,
b) lidi k tomu musíte vychovat.

Což je běh na hodně dlouhou trať a navíc je to musíte učit pořád a pořád, aby si na to zvykli a vzali to za své. Jak říkal pan profesor Brož, ve středověké Evropě to organizovala katolická a později i protestantská církev. Bandu negramotných a špinavých vesničanů donutili, aby se alespoň v neděli před mší umyli, vzali si pokud možno čisté šaty a ne ty zavšivené. A pak poslouchali kázání, aby se nechovali jako dobytek, měli doma pořádek, nevraždili se navzájem víc, než je nutno. A pochopili, že bez práce nejsou koláče. Ani nebe. A nakonec se jim to povedlo. Koukněte se kolem sebe a pak navštivte Indii anebo Afriku a uvidíte ten rozdíl.

Podíváme-li se dnes na řešení problémů s plasty, což je problém srovnatelný se starověkými epidemiemi a s katastrofami vykácených lesů v době před Kristem v oblasti Blízkého východu a Turecka a Řecka, chováme se jako ti tehdejší hlupci a náboženští fanatici. Kteří si mysleli, že si vyprosí déšť tím, že nařídí všem, aby se modlili, a pokud pršet nezačne, tak stačí zaútočit na židy a nějaké bezvěrce, někoho upálit či rozčtvrtit a hlavně se hodně modlit (dnes vzývat ekologismus a další nesmysly) a Bůh nás zachrání. Dodnes jim nedošlo to, co říkal už Tomáš Akvinský (1225 –1274), a to že Bůh je sice všemohoucí, ale člověk se musí snažit sám. A přestože to dneska jsou všechno přemalovaní marxisté, tak si neberou za své Leninovo heslo: “Učit se, učit se, učit se.“ Oni mají jiné: „Dej sem prachy, dej sem prachy a drž hubu!“

Práce jak známo bolí a v oblastech, kde vzniká 95 % plastového odpadu a znečištění, na nějaké ekologisty a nařízení EU kašlou. Takže tam se ekofanatici neženou. Hezky situaci popsal Ondřej Neff nedávno v povídání z výletu do Vietnamu.

Lidé těchto oblastí nejsou a nikdy nebyli vychováni k tomu, že veřejné je potřeba udržovat stejně jako soukromé. Není nutno se jet podívat do Vietnamu či Indonésie, stačí ruský venkov, arabské vesnice v Izraeli, palestinské v Jordánsku a většina míst Afriky. Anebo „no go zóny“ v Bruselu či Marseilli anebo většina táborů pro utečence.

Jejich myšlení je zakleto v módu, který Evropa a například Japonsko už dávno překonalo. Čistota, pořádek a práce a z toho vznikající bohatství jsou neoddělitelné.

Blábolit o „odpovědnosti“ Evropy a prosazovat šílené restrikce třeba na náš automobilový průmysl nebo na průmysl zpracování odpadů je jako upálit Husa a myslet si, že tím vyřešíme schizma v církvi. Zaděláme si jen na strašný malér.

Jediným rozumným způsobem je naučit rozvojové státy, jak se zachází s odpadem. Tvrdě cvičit jejich obyvatelstvo (kterému se to nebude líbit), aby se chovalo k veřejnému okolí jako ke svému (například muslimské dvorky v bohatších státech jsou vzorně uklizené, ale vše se hází ven za zeď), a počítat s tím, že to je práce na generace. Protože stamiliony či spíše miliardy nejchudších a nejnevzdělanějších, ještě nepochopily ani to, že čistota je podmínkou bohatství, vůbec tyto vztahy nechápou. Stačí se podívat do východoasijských a afrických měst, na řeky a pobřeží kolem nich a pochopíte, že blouznění o nutnosti zakázat plastové tyčinky na šťouradlech do uší v EU je ukázkou buď naprosté imbecility, anebo nekonečné drzosti. Možná obojího najednou.

Jak dopadne Země pod tíhou plastů, to je vážná otázka. Ale tím, že u nás zakážeme plastové uchošťoury, ze sebe děláme jen blbce a šílence. Hlavně v očích těch obyvatel rozvojových států, kteří jsou zvyklí vše házet na zem, ještě se nenaučili používat skutečné záchody a navíc jsou chudí. Skuteční chudí vám na nějakou ekologii kašlou. Oni přemýšlí o tom, jestli budou mít zítra co jíst. A ještě tak co s nimi bude, až zestárnou. Takže vyrábí o sto šest další stovky milionů budoucích chudých, nevzdělaných a tím také nebezpečných potomků. Nám Čechům to trvalo od barbarského primitivismu k třídění odpadů, od doby, kdy jsme se vynořili někde z východních stepí či bažin, tisíc čtyři sta let. Dneska je nám dobře.

No, ale pokud se bílým pokrokářům povede prosadit všechny ty šílenosti, co vydávají za ekologii, je otázka, co budou jíst a jak budou žít naši potomci.



Schöneck je rájem pro děti i dospělé
Schöneck je rájem pro děti i dospělé

Přemýšlíte, kde prožít zimní dovolenou s dětmi? Máme pro vás báječný tip! Kousek za hranicemi najdete areál nevídaných rozměrů a hlavně s pestrou nabídkou možností zábavy.

Diskuse


A. Bocek
6:56
18.1.2019

I. Vermis
17:53
17.1.2019

J. Krásenský
19:44
17.1.2019

J. Kanioková
15:25
17.1.2019

J. Kostelanský
14:29
17.1.2019

M. Krátký
11:22
17.1.2019

P. Zinga
9:56
17.1.2019

S. Netzer
10:16
17.1.2019

S. Netzer
12:05
17.1.2019

R. Chodovsky
12:36
17.1.2019

I. Břízová
12:50
17.1.2019

R. Chodovsky
13:06
17.1.2019

J. Jurax
12:10
17.1.2019

M. Prokop
15:32
17.1.2019

J. Schwarz
16:55
17.1.2019

P. Rada
9:18
17.1.2019

R. Chodovsky
9:48
17.1.2019

J. Schwarz
10:29
17.1.2019

L. Sindi
8:16
17.1.2019

R. Chodovsky
8:34
17.1.2019

M. Těhanová
8:45
17.1.2019

J. Schwarz
8:53
17.1.2019

R. Chodovsky
9:01
17.1.2019

J. Schwarz
10:33
17.1.2019

J. Pokoutný
15:53
17.1.2019

L. Sindi
15:29
17.1.2019

M. Mikulec
8:05
17.1.2019

V. Kotas
7:51
17.1.2019

R. Tichý
7:01
17.1.2019

M. Martinelli
6:01
17.1.2019

M. Worsch
8:10
17.1.2019

M. Martinelli
8:33
17.1.2019

S. Netzer
8:38
17.1.2019

R. Chodovsky
8:54
17.1.2019

M. Martinelli
9:16
17.1.2019

R. Chodovsky
8:47
17.1.2019

F. Houžňák
9:40
17.1.2019

J. Jančura
9:43
17.1.2019

P. Zinga
10:03
17.1.2019

J. Schwarz
10:24
17.1.2019

počet příspěvků: 66, poslední 19.1.2019 01:12









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.