V České republice bychom marně hledali někoho, kdo by dostal půl milionu se splatností dvacet let a bez úroku na to, aby vyřešil svou osobní bytovou situaci. Dost těžko bychom také hledali někoho, kdo by za to, že dluží na nájemném a službách v nájemním bytě, dostal možnost bydlet jinde a v novém. Existuje jediné takové místo a tím je Vsetín.

Náklady na přesídlení dlužníků, kteří dělali bordel v místě svého původního bydliště a sami se vlastními kroky a způsobem života zasloužili o to, že jejich bydlení se stalo neobyvatelným, by se nestaly vyššími, kdyby se Agentura pro sociální začleňování a řada dalších podobných organizací a institucí nezačaly do situace plést. To kvůli nim vzrostly náklady na přesídlení, neboť z veřejných prostředků opět, jako již tolikrát, utratily miliony korun za všemožné služby ve prospěch těch, kteří svůj život založili na jejich čerpání.

Primárním původcem situace ve Vsetíně nebyl Jiří Čunek, město Vsetín, jeho ostatní občané nebo snad dokonce zbylí daňoví poplatníci z druhého konce České republiky, kteří mnohdy ve Vsetíně ani nikdy nebyli a kteří sypou peníze do státního rozpočtu na nesmyslnou existenci a projekty Agentury pro sociální začleňování a podobných organizací, včetně platů jejich zaměstnanců. Primárním původcem letitých problémů byli ti, kteří byli přesídleni. Primárním původcem zvýšených nákladů pak nebylo rozhodnutí města Vsetín přesídlit je, ale pečovatelské ambice Agentury pro sociální začleňování a na veřejné rozpočty napojení představitelé etnobyznysu. Tyto náklady opravdu nemusely být.

Ti, kdož neplatili nájem, měli skončit na ulici, a to bez rozdílu etnické příslušnosti či národnosti. Tak to zkrátka na světě chodí, když někdo neplní své povinnosti a spoléhá jen na svá údajná práva. A Agentura pro sociální začleňování? Ta by měla být bez náhrady zrušena a zvýšené dodatečné náklady ve Vsetíně a okolí by do poslední koruny měli do státního rozpočtu vrátit její zaměstnanci, v čele s jejím ředitelem Martinem Šimáčkem, ze svého, i kdyby to měli platit dvacet let. Zajisté však mimo zaměstnání ve veřejném sektoru, ale v práci kdekoli, kde by vytvářeli skutečné hodnoty.

Když se dnes zeptáte ve Vsetíně zdejších obyvatel, zda jsou ve svém městě spokojeni a nelitují po té době onoho přesídlení, dovolím si s pravděpodobností hraničící s jistotou napsat, že kromě představitelů etnobyznysu si nikdo stěžovat nebude. A to je jediné objektivní hodnocení práce radnice. Jakékoli jiné hodnocení situace kýmkoli, kdo z teplých kanceláří kritizuje uplatněný postup, aniž by tam žil, je zcela vedlejší a nepodstatné. Skutečnost, že přesídlení byli Romové, je pak spíše důkazem naprostého selhání dosavadní plošné politiky vůči této minoritě. Politiky plošného zvýhodňování a kompezace něčeho, co prostě kompenzovat už z podstaty rozdílnosti kultur nejde. Je zbytečné, matoucí a zatraceně drahé si namlouvat opak. Pryč s politickou korektností, která jen mlží pravou podstatu věcí. Skutečný život a dlouhými roky proveřená realita vždy byla, je a bude víc, než tisíce studií. Jinými slovy, aby můj názor pochopil pro diskusi pod článkem každý: raději jednoho Čunka v každém městě, který konečně přestane zvýhodňovat jedny na úkor druhých, než jedinou vládní Agenturu pro sociální začleňování.

Pár fotek z místa pro ty, kteří netuší, o čem byla řeč:

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora