Lidovci drželi o víkendu sjezd. Delegáti potvrdili rozhodnutí vedení strany spojit se do koalice se Starosty v nadcházejících volbách. Pro lidovce je to zásadní riziko, protože koalice potřebuje deset, kdežto singl strana pět procent hlasů. Sjezd tedy rozhodl.

Koalice zatím registrována není a kdyby se ukázalo, že bylo rozhodnutí chybné a koalice se žene do pekel, čistě teoreticky by bylo možné zařadit zpátečku. Bylo by to ale rachotivé zařazení přes spojku, protože by bylo třeba ohnout přes koleno rozhodnutí sjezdu.

Každopádně je to rozhodnutí odvážné. Lidovci mají - s ohledem na preference - v podstatě zajištěnou přítomnost v parlamentě. Výpadek z roku 2010 byl jen nehoda na neklopýtavé cestě klidné síly napájené především z jižní Moravy. Vždycky obsadila ve vládě víc pozic, než by jí příslušelo, kdyby se pozice měly rozdělovat úměrně volebnímu výsledku. Bylo to pohodlné a bez rizika. Bělobrádek a jeho lidé ale nasadili laťku výš. Rýsuje se dokonce i sen o tom, že by lidovec mohl být premiérem příští vlády. Není to zas tak zcela šílená představa. S ohledem na rapidně se zhoršující zdravotní stav prezidenta Zemana kdo ví, kdo bude sedět na Hradě. Sobotkova volební strategie pod heslem „Vzhůru po mrtvole Andreje Babiše“ nevede, jak se zdá, k pozitivním výsledkům a předvídatelný následek je pouze v nepřekročitelnosti vyhloubeného příkopu mezi ČSSD a ANO. Po tom, co se všechno stalo, by se museli oranžoví propadat hanbou, kdyby vstoupili s ANO do koalice, a Babiš by musel být blázen, kdyby jim to nabídl. Může se tedy stát skoro cokoli a v turbulentních dobách platí dvojnásob heslo o odvážném, kterému štěstí přeje.

Pavel Bělobrádek je lídr sympatický a nechybí mu ani vize, ani odvaha.

Jedno i druhé jsou nedostatkové zboží na našem politickém trhu.