18.10.2018 | Svátek má Lukáš








RECENZE: Dan Simmons, Drood

4.12.2009 0:05

Drood Dan SimmonsTOPlistZatím poslední kniha Dana Simmonse je románem napsaným v dickensovském duchu, tedy poměrně rozvláčným. Zachycuje posledních asi pět let ze života Charlese Dickense a jeho přítele a spolupracovníka Wilkieho Collinse, rovněž spisovatele. Ne všechno, co Simmons popisuje, se v životě hlavních postav skutečně stalo, jenomže to běžný čtenář většinou neodhalí a ani o to nejde. Podstatná nejsou fakta, nýbrž suverénně zvládnuté vyprávění.

Dozvídáme mnoho o životě ve viktoriánské Anglii, například o fungování domácnosti, o společenském životě, o práci nakladatelů a redaktorů. Kdo nečetl nic od W. Collinse, zjistí, že by si mohl přečíst Ženu v bílém nebo Měsíční kámen a obě knihy by se mu patrně líbily, ačkoli jsou napsány zcela jiným stylem, než je dnes běžné.

Oba protagonisté jsou líčeni jako osoby v mnohém velmi odlišné, stačí srovnat čipernost Dickense s jeho zálibou v dlouhých procházkách, s pohodlností přítele Collinse, který se podobného „sportování“ děsí. Podobně jsou na tom ti dva, i co se týká snášení fyzické bolesti a psychického strádání; zatímco Dickens snese velmi mnoho, Collins, aby jakékoli útrapy vůbec vydržel, si pomáhá stále se zvětšujícími dávkami drog. Vrcholu dosahuje Dickensova odolnost v posledních měsících života, kdy podniká dlouhé a vyčerpávající turné, o kterém všichni v jeho okolí tuší, že bude jeho posledním. A patrně to ví i on sám.

Kdo čeká román plný zvratů, akcí, honiček a nečekaných překvapení, bude poněkud zklamán. Ne, že by se nevyskytovaly, ale není jich přehnaně mnoho, děj spíše poklidně a rozvážně plyne. Simmons má dost času: příběh je vylíčen na pěti stech stranách vysázených malým písmem, s malými okraji na stránce, nicméně je pohodlně čitelný a dojem z knihy to naprosto neruší.

Co ovšem ruší, jsou občasné překlepy a nedostatky v práci redaktora českého překladu. Posuzovat překlad bez znalosti originálu je ošemetná věc, ale některé věci jsou neoddiskutovatelné:

  • kočí jsou opakovaně nesprávně nazýváni jako „řidiči“ (s. 204, ale i jinde);
  • detektiv Hatchery má na hlavě na s. 47 „buřinku“, ale v pokračování téže scény na s. 51 už „cylindr“;
  • přijímací pokoj či salón je opakovaně nazýván jako „obývák“ (s. 56 a 328) – což je termín pro danou dobu a místo naprosto nemožný;
  • upadnout a „spadnout“ není totéž (s. 61);
  • člověk může být sehnutý, ale nikoliv „zohnutý“ (s. 361);
  • „natěšený“ zde nemá co dělat (s. 329) - překladatel si na okamžik možná spletl román z viktoriánské Anglie s reklamou na Vodafone;
  • výraz „autorita“ má v češtině jiný význam než v angličtině (s. 348), atd.

Celkově ale překladatel svoji úlohu zvládl, Drood je skutečně tlustá kniha a jistě mu dala zabrat.

Fantastických motivů je pomálu, pokud se vůbec vyskytují, Simmons pojal svoji knihu jako svého druhu poctu oběma hlavním hrdinům, či spíše celé době, v níž dotyční žili a tvořili. Nadpřirozeného a děsivého je v knize méně než v Terroru, ale to je prvotřídní horor, jakých v dějinách literatury není mnoho. V Droodovi ovšem nechybí třeba výpravy do podsvětí mezi spodinu velkoměsta nebo do podzemního bludiště stok. Vystupují zde soukromí detektivové, svoji roli sehraje hypnóza a důležitou substancí, o níž je často řeč, je opium. Kdo vydrží do poloviny knihy, bude číst její druhou část se zatajeným dechem, až tam totiž nastane většina zvratů a překvapení.

Celkově je Drood velmi dobrá kniha, i když uspokojí spíše jenom čtenáře tlustopisů, mezi nimi pak zvláště ty, kteří mají pozitivní vztah k anglické klasické literatuře. Rozhodně by po ní měli sáhnout všichni, kdo četli Dickensovu Záhadu Edwina Drooda, a to pochopitelně proto, že v jedné ze závěrečných scén podávají jak Dickens, tak Collins svoji verzi toho, jak Dickensův nedopsaný román skončí.

Drood
/Drood/
Simmons, Dan

Nakladatel: Plejáda publishing
Překladatel: Adam Růžek
Obálka: Martin Zhouf
Redakce: Lucie Křesťanová, Martin Zhouf
Rok vydání: 2009
Počet stran: 512
Rozměr: 150 x 210
Provedení: hardback
Cena: 399 Kč

Marek Küchler


Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové
Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové

Říjen je celosvětově označován jako měsíc boje proti rakovině prsu. Cílem řady kampaní a přednášek je především poukázat na to, že rakovina prsu může postihnout každou ženu bez ohledu na věk. Včasné nalezení nádoru značně zvyšuje šanci uzdravení.

Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky
















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...