Mohou mít něco společného Charles Dickens a Dan Simmons? Dlouho neměli, brzy se to ovšem změní. Podle internetových zdrojů vydá Simmons na začátku února 2009 nový román s názvem Drood. Děj se týká spisovatele Charlese Dickense a jeho nedokončeného románu Záhada Edwina Drooda. Dickens dílo začal psát na jaře 1870, jenomže v červnu téhož roku náhle zemřel, aniž knihu dokončil. Stihl ovšem napsat velkou část zamýšleného díla, asi 300 stran.

Už od prvního anglického vydání Záhady Edwina Drooda se mnohokrát spekulovalo, jak vlastně autor chtěl příběh zakončit. Existují prý desítky verzí možného pokračování, jež si vymysleli různí badatelé a spisovatelé, údajně se ovšem netuší, jak chtěl román zakončit sám Dickens. V knize jde totiž o zmizení hlavního hrdiny - řeší se záhada.

Nyní se tedy k "záhadologům" přidal spisovatel Simmonsova formátu. Podle všeho se Danu Simmonsovi v předminulém století zalíbilo, vždyť si je pro námět knihy vybral v posledních letech už podruhé a i tentokrát se žánrově vyhnul ryzí SF nebo fantasy. Vzhledem k tomu, jak mistrovským způsobem převyprávěl v Terroru putování dvou lodí Severozápadní cestou, je možné i tentokrát očekávat skvělý příběh. V Droodovi by měl, kromě Dickense, vystupovat ještě nejméně jeden slavný spisovatel (a Dickensův přítel), Wilkie Collins, autor známých románů jako Měsíční kámen a Žena v bílém. Collins byl známý bohém a prý holdoval opiu. Mimochodem - opium sehrává jistou roli i v Záhadě Edwina Drooda.

Co se týká originálního textu o Edwinu Droodovi, Dickensova kniha vyšla v moderním českém překladu v roce 2008 v Albatrosu. Snad nebude na škodu napsat o tomto románu pár slov, zvláště když si, doufejme, budeme moci někdy v budoucnosti přečíst román Simmonsův.

V malém anglickém městě dojde k nečekanému zmizení Edwina Drooda. Ten si vyjde v noci na procházku k řece s jistým Nevillem Landlessem a od té doby jej nespatřili. Landless je ihned podezřelý z vraždy, nicméně pro nedostatek důkazů je vyšetřování proti němu zastaveno. Nejvíce přitěžující okolností pro Landlesse je ta, že se s Droodem neměli rádi a ostře se pohádali, přičemž padly i výhrůžky násilím. K tomu ještě Landlesse nikdo ve městě nezná, přijel sem teprve před pár dny a jeho minulý život je zahalen tajemstvím a dohady. Když po pár dnech najdou v řece Droodovy hodinky a jehlici do kravaty, není pochyby o tom, že zahynul. Nicméně tělo se nikdy nenašlo. Další děj se odehrává po půl roce, kdy se objevují či znovuobjevují na scéně další postavy, např. námořník Tartar, Dick Datchery a majitelka opiového doupěte. Jenomže na straně 325 (českého vydání) román končí.

Pikantní je skutečnost, že přestože indicie zdánlivě jasně ukazují na Landlesse, čtenář musí nabýt dojmu, že ve skutečnosti je vrahem Droodův strýc Jack Jasper! Když Drood zmizí, vyplouvají totiž na povrch jedna za druhou nepříjemné skutečnosti, které Jaspera stavějí do nedobrého světla a dělají jej podezřelým. Za všechny uveďme dvě. Jednak je Jasper šíleně zamilován do Rosy Budové, Droodovy snoubenky, jednak je závislý na opiu, což mu způsobuje výpadky paměti a zvláštní stavy mysli. Jestliže čtenář alespoň trochu pozorně vnímá text, nemůže pochybovat o tom, že vrahem je Jasper.

Potíž je ale v tom, že víceméně v každé detektivce, a to už od doby Poeovy, je nakonec pachatelem kdokoli jiný, jenom ne ten, ke komu vedou nejpřesvědčivější stopy. Toto pravidlo je v detektivkách dodržováno až do současnosti. Dickens, jako zkušený spisovatel, jistě nenapsal až nepravděpodobně prvoplánový příběh; spisovatel jeho formátu musel sledovat víc. Pokud si tedy čtenář podle výše uvedeného pravidla škrtne Jaspera i Landlesse, je případ zmizelého Drooda skutečně záhadný!

A aby toho ještě nebylo málo, v posledních kapitolách přijíždí do města majitelka opiového doupěte a začíná sledovat Jaspera, jelikož přišla na stopu čemusi velkému. Dickens ale nestihl napsat, co tato žena vypátrala, víme jenom, že se to týká Jaspera a Drooda. Bez přehánění končí Dickensova kniha v nanejvýš napínavém místě!

Při četbě zaujme fakt, že Dickensův příběh z malého města je kapitolu od kapitoly lepší. Začátek je poměrně nezáživný, připomíná průměrný sentimentální román, autor se s dějem jaksi „nemůže rozjet“. Dickens v prvních mnoha kapitolách vlastně jenom uvádí na scénu postavy a tyto postavy se nijak výrazněji neprojevují, žijí si svoje víceméně idylické životy. Až po sté stránce příběh dostane spád, ale ještě lepší je od místa, kde zmizí Drood. Pak náhle, jako kdyby začaly Dickense jeho postavy konečně bavit a on si je oblíbil, začnou se tyto i náležitě projevovat a četba se stává bez přehánění zajímavou. Jako příklad zajímavých pasáží je možno uvést např. promluvy pana Grewgiouse, poručníka slečny Rosy. Když už je řeč o pitoreskních postavách, tak krátce před koncem autor uvádí na scénu ještě paní Billickinovou, vyznačující se kuriózním způsobem vyjadřování! Její monology a dialogy jsou skutečnou lahůdkou; na rozhovorech této dámy s majitelkou dívčího penzionátu Twinkletonovou si Dickens dal záležet.

Abychom to nějak uzavřeli. Jestliže přijmeme teorii, že Jasper ani Landless nejsou vrahy, což jeví jako velmi pravděpodobné, musíme se smířit s tím, že existují dvě další možnosti zakončení knihy.

Zaprvé: Drood není mrtev a najednou se někdy někde objeví. Zadruhé: Drood je mrtev a byl skutečně zabit, pak ovšem by Dickens nejspíše použil motivy typické v tzv. gotickém románu, tedy skrytou identitu, převleky, utajené příbuzenské vztahy, či tajemnou intriku. Že je něco takového možné, dokazuje postava Dicka Datcheryho, náhle se objevující v knize až na s. 243. Jestli právě on není deus ex machina, pak už nikdo…

Tím ovšem není kategoricky vyloučena existence nějaké další nečekané možnosti - což je ovšem přesně to, co se nikdy nedozvíme! Snad nám to naznačí Dan Simmons.

Charles Dickens: Záhada Edwina Drooda
Nakladatel: Albatros
Překladatel: Jarmila Emmerová
Obálka: Petr Urban
Redakce: Ondřej Müller, Jolana Ryšavá, Arnoštka Svobodová
Rok vydání: 2008
Počet stran: 344