Být v Rakousku ministrem zodpovědným za problematiku životního prostředí není opravdu jednoduchý džob. Už z doslovného překladu celého názvu funkce (tj. spolkový ministr zemědělství a lesního hospodářství, životního prostředí a vodního hospodářství) vyplývá, že se z českého pohledu jedná o kombinovanou funkci ministra zemědělství a životního prostředí, což samo o sobě představuje poměrně slušný pracovní záběr. Avšak prozíravé politické elity v České republice takto nepřiměřeně neškudlily s politicky cennými ministerskými posty a předmětné kompetence rozdělily na dvě ministerstva. Nám, řadovým občanům, nezbývá než s výše zmíněnými politickými elitami věřit, že je to určitě ku prospěchu věci a českému obyvatelstvu to přináší rapidně zvýšenou kvalitu práce, silnější orientaci na potřeby občanů a rovněž zjednodušení výkonu státní správy, což nepochybně můžeme sledovat v našem všedním každodenním životě.

Ale opusťme už českou kotlinu a věnujme se našim jižním sousedům. V Rakousku v současné době vládne koalice sociálních demokratů (SPÖ) a lidovců (ÖVP), přičemž post ministra životního prostředí zastává lidovec Josef Pröll. Čtenářům asi není nutné zdůrazňovat, že v důsledku v minulosti silně politicky podporovaného vlivu ekologistických organizací na rakouský veřejný život se musí ministr se svými úředníky potýkat nejenom s „průmyslovou a zemědělskou lobby“, nýbrž i s vlivnými a nekompromisními radikály z druhé strany barikády, z nichž někteří zastávají významné posty ve státní správě. Situace v Rakousku je v tomto směru zvláště pikantní, protože některé z těchto radikálů vynesla vlna lidové popularity bojovníků za lepší, čisté a rovněž navždy bezjaderné zítřky až do významných pozic v rakouském parlamentu. Na rozdíl od českého parlamentu jich není pouze hrstka a navíc se vyskytují napříč celým politickým spektrem, což ještě více komplikuje vnitropolitickou situaci.

Není tomu tak dlouho, co si rakouské ekologistické organizace, více méně společně s vládou a parlamentem, notovaly jednotnou písničku o českém Černobylu, který je vzdálen pouhých několik desítek kilometrů od hranic Rakouska a bezprostředně hrozí apokalyptickým jaderným výbuchem popř. evakuací podstatné části rakouského území. Ostatně ještě dodnes Evropský soudní dvůr v Lucemburku z popudu rakouské strany zcela definitivně právně neuzavřel naprosto neuvěřitelnou a absurdně-komickou žalobu Horního Rakouska vůči ČEZ, která se týká údajné škody způsobené ionizačním zářením z Temelína na pozemku zemědělské školy ve Freistadtu!

A ministr Pröll je skutečně permanentně pod tvrdou mediální palbou za svůj (resp. vládní) přístup k ochraně životního prostředí, který je kritiky považován za laxní a v evropském kontextu málo důrazný a inovativní. Naposledy to schytal od ekologistických aktivistů z organizace GLOBAL 2000. V tiskové zprávě této organizace z 15.04.2008 s naprosto příznačným názvem Zákon o ochraně klimatu musí do ústavy! mu mluvčí organizace pro otázky klimatu Silva Herrmann nekompromisně vytýká:

„Rakousko je na chvostu EU v (plnění) Kjótského protokolu, daňoví poplatníci musí miliardovými částkami napravovat zanedbání v politice (ochrany) klimatu, obraz Rakouska jako vzorové země pro ochranu životního prostředí je v troskách.“

A paní mluvčí dále nekompromisně pokračuje:

„Zákon o ochraně klimatu, ohlášený ministrem Pröllem, nesmí být žádné další slovní klišé rakouské spolkové vlády!“.

Následuje přidělování pracovních úkolů ministrovi:

„S ohledem na naléhavost ochrany klimatu očekáváme od ministra Prölla konkrétní plán, kdy do parlamentu předloží zákon o ochraně klimatu s rozsáhlými cíly na redukci CO2. Dále musí být zajištěna účast všech relevantních účastníků na ochraně klimatu“.

V uvedené tiskové zprávě se dále dočteme, že organizace GLOBAL 2000 s vědomím důležitosti tohoto počinu iniciativně předložila svůj návrh zmiňovaného zákona, který již měsíce leží nepovšimnut na ministerském stole. Legislativci v GLOBAL 2000 přistoupili k návrhu zákona se stejnou kreativitou, jakou řeší problematiku životního prostředí. Ústy paní mluvčí navrhují důrazné řešení:

„Aby kompetence v ochraně klimatu byly jednotlivými ministerstvy, ale i spolkovými zeměmi a obcemi brány vážně, je nutná zásadní závaznost ochrany klimatu na nejvyšší úrovni, tj. v rakouské spolkové ústavě.“

Následně je ve zprávě formulován požadavek, aby v diskutovaném zákoně byla závazně předepsána roční redukce emisí skleníkových plynů. Jednoznačné kritice byla rovněž podrobena rakouská politika nákupu povolenek za peníze daňových poplatníků, která byla označena za neakceptovatelnou. Zároveň byl zdůrazněn požadavek, aby opatření na ochranu klimatu nebyla realizována na úkor bezpečnosti a zdraví obyvatelstva, s čímž lze samozřejmě naprosto souhlasit.

Aby pan ministr případně ekologicky nezhřešil a nesešel ze správné cesty, kompetentní odborníci z GLOBAL 2000 mu hned vyjmenovali technologie, které jsou podle jejich názoru rizikové. Jedná se o: jadernou energetiku, což u rakouských ekologistických aktivistů opravdu není žádné překvapení, genové technologie (pro výrobu biosložek do pohonných hmot) nebo technologie CCS (Carbon Capture and Storage – zachycování a podzemní skladování CO2).

Nechci být příliš zlomyslný, ale jenom bych připomněl, že to byli právě evropští ekologisté, kteří svého času rozjížděli mohutnou mediální kampaň, která vyvrcholila legislativními akty EU předepisujícími přidávání biosložek do pohonných hmot. Vše samozřejmě za bohulibým účelem zlepšení ochrany životního prostředí. Když se v souvislostí s prudkým nárůstem produkce biopaliv začaly diskutovat možnosti aplikace genových technologií a široce medializovat další případné důsledky, jejich zájem prudce ochladl. Skoro to tak vypadá, že bohulibá myšlenka byla zneužita a jedná se o dílo jakési zlotřilé lobby genetických manipulátorů.

Rovněž tak to byli právě evropští ekologisté, kteří svého času rozjížděli mohutnou mediální kampaň na podporu technologií CCS. Vše také samozřejmě za bohulibým účelem zlepšení ochrany životního prostředí. Když technicky vzdělaná veřejnost začala hlasitě upozorňovat na extrémní energetickou náročnost a velmi problematickou technickou realizovatelnost uvažovaných technologií zachycování a podzemního skladování CO2, jejich zájem rovněž prudce ochladl. Zase to vypadá, že bohulibá myšlenka byla zneužita a jedná se o dílo jakési zlotřilé průmyslové lobby.

Za zvláště komické považuji výtky aktivistů ohledně velmi problematického plnění ustanovení Kjótského protokolu ze strany Rakouska a kritiku nákupu emisních povolenek za peníze daňových poplatníků, a to v souvislosti jadernou energetikou. Byla to právě zpolitizovaná kampaň ekologistických aktivistů, která vyvrcholila v roce 1978 vyhlášením referenda o zprovoznění dokončené jaderné elektrárny Zwentendorf - s všeobecně známým výsledkem. Podle aktuálně dostupných údajů International Energy Agency vykazovalo Rakousko za r. 2005 zápornou bilanci mezi vývozem a dovozem elektřiny ve výši 2,665 TWh (milionů MWh). Je obecně známo, že trend dovozu elektřiny do Rakouska stále trvá a zřejmě bude trvat ještě mnoho let.

Roční produkci nespuštěné elektrárny Zwentendorf lze odhadnout na cca 5-6 TWh. Nebo-li v případě provozu elektrárny Zwentendorf by Rakousko ještě téměř po třiceti letech bylo zcela soběstačné ve výrobě elektrické energie. Lze předpokládat, že by po podpisu Kjótského protokolu pravděpodobně došlo k odstavení části energetické výrobní kapacity spalující fosilní paliva, což by výrazně napomohlo plnění limitů emisí CO2 a eliminovalo nutnost nákupu emisních povolenek.

Latiníci říkají „Vox populi, vox Dei“ nebo-li „Hlas lidu, hlas Boží“. Dnešní nositelé hlasu lidu si zřejmě neuvědomují, že jimi kritizovaný současný stav je jedním z důsledků rozhodnutí z roku 1978, které tehdy tak vehementně politicky prosazovali. A už vůbec si neuvědomují, že souhrn všech jejich stávajících požadavků a představ ve svém komplexu vytváří neřešitelný technický a ekonomický rébus. Chcete-li, je to prostě jenom další pokus o kvadraturu kruhu v oblasti energetiky.

Takže očekávám, že si v brzké době opět na stránkách GLOBAL 2000 zase přečtu něco ve smyslu „My dobře radíme, jak na to, a pan ministr neplní a neplní a stále neplní...“.