11.5.2024 | Svátek má Svatava


POLITIKA: Těžké období ODS nekončí

1.1.2011

Rok 2010 byl bohatý na zvraty. Pokud si je někdo vychutnal se vším všudy, byla to Občanská demokratická strana. A rok 2011 slibuje pokračování započatého trendu.

V průběhu kampaně před jarními sněmovními volbami vyměnila ODS lídra. Prostořeký dobrodruh Mirek Topolánek už byl přítěží. Jako jediná alternativa se nabízel poctivý konzervativec Petr Nečas. Jeho start však nebyl čistý. Poznamenal jej spor o to, kdo jde na ruku kmotrům a velrybářům a kdo je schopný je potírat. Čáku na druhý přístup si dělali Topolánek i Nečas.

Před čerstvým lídrem stálo hned několik těžkých úkolů. Musel zvednout partajní preference, nejlépe změnou politického stylu, důvěryhodnými gesty i činy. Zároveň musel opatrně přislíbit personální rošády. A konečně se čekalo, že naváže na svá dřívější vyhlášení a stane se symbolem boje s korupcí a klientelismem. Nečas dobře začal. Například když jako o hotové věci hovořil o neúčasti nejen ministrů, ale i poslanců v dozorčích radách firem napojených na stát. Tenkrát prohlásil, že je to přeci stejně samozřejmé jako umytí si rukou po použití toalety. Až povolební měsíce vyvedly Nečase z tohoto naivismu.

Předtím však ODS stačila nečekaně zabodovat ve volbách do Poslanecké sněmovny. Skončila těsně druhá a díky novému rozložení sil dokázala složit pravicovou vládní koalici s nezvyklými sto osmnácti mandáty.

Nic nebránilo Nečasovu usednutí na stranický trůn. Bylo mu navíc dovoleno obklopit se týmem, který si přál. A nikoho příliš nevzrušovalo, že za některé jeho členy lobbovali i lidé donedávna označovaní za kmotry. S odstupem času může toto Nečasovo vítězství působit jako vítězství Pyrrhovo. První místopředsedkyně Miroslava Němcová je dáma každým coulem, ovšem v politických přestřelkách moc platná není. Něco podobného můžeme říct rovněž o místopředsedovi Jiřím Pospíšilovi. Alexandr Vondra hrdě třímá prapor vymetání korupčníků a v resortu obrany tak – za chytré medializace - činí hlava nehlava. Uvnitř ODS je ale jeho vliv mizivý.

V dalších dvou místopředsedech se Petr Nečas tak trochu sekl. Pavel Blažek se stal symbolem velké koalice v Brně, kde přitom šlo sestavit i koalici pravicovou s modrým primátorem. To se stranickému předsedovi Nečasovi nelíbilo. A když premiér Nečas odvolal Blažka z čela dozorčí rady Lesů České republiky, stalo se tak prý pro ztrátu důvěry. Víc řečeno nebylo. Ale sotva lze odlišit nedůvěru exekutivní od vztahů uvnitř partaje.

Další místopředseda, Pavel Drobil, kterého si v nezvyklé shodě oblíbili Nečas, Topolánek i Klaus, se stal příčinou první těžké vládní krize, když se provalilo, jací divní lidé s jak divnými záměry se hemží ministerstvem životního prostředí. Nadto se znovu otevřela bolavá rána vnitrostranického financování.

Nečas se nejprve za Drobila postavil. Jakoby si přitom neuvědomoval, že tím může legitimizovat nejednu nekalost. Z hlediska interní rovnováhy ODS však neměl na vybranou. S pražskou stranickou organizací má dlouhodobě napjaté vztahy, což pouze umocnila velká koalice, kterou ODS s ČSSD uzavřela přes Nečasův odpor. Brno si rozhněval z podobného důvodu. Ztratit navíc podporu severomoravské ODS by se rovnalo politické sebevraždě. Aby se Nečas udržel v sedle, nezbývá mu než přestat rozlišovat mezi kmotry a nekmotry a mhouřit oči nad klientelistickými pavučinami přežívajícími z minulosti.

S kauzou Drobil vyvrcholilo pnutí uvnitř vládní koalice. Kabinet sice ustál sněmovní hlasování o nedůvěře, ovšem nikdo nezná dne ani hodiny, kdy jej Věci veřejné opustí. Jinak sotva obstojí mezi svými voliči očekávajícími silnější protikorupční nadšení a sociálnější politiku. Neméně tvrdým oříškem je přatahovaná ODS a TOP 09 o pravicového voliče. Miroslav Kalousek si dává přísně pozor, aby jeho družina působila jako semknutější, reformnější a ideově čistší. K tomu TOP 09 nahrává i nepopulární holport modrých s oranžovými na pražském magistrátu.

A nezapomínejme ani na ztráty, jež ODS utrpěla v podzimních volbách do Senátu a místních zastupitelstev. Horní parlamentní komoru uchvátila - včetně postu předsedy - ČSSD a i v komunální rovině se na mnoha místech stali zastupitelé ODS závislými na úspěšných sociálních demokratech. Jediná kořist, kterou Petr Nečas své straně přinesl, se tak jmenuje vláda. Vláda nepevná a u veřejnosti neoblíbená.

Jakýsi věštec předpověděl, že nad Petrem Nečasem se zavře voda už během ledna. Podobné tvrzení je víc než odvážné. Počítejme ale s tím, že se občanští demokraté budou rozhlížet po alternativním vůdci stále intenzivněji. Zatím žádný na obzoru není. S výjimkou jednoho. Toho, jenž postavil těsně před vánočními svátky koalici do latě, jenž dal elegantně zapomenout na Nečasovy teatrální silácké výroky a jenž tak klidně učinil i za cenu splnění podmínek Věcí veřejných. Jmenuje se Václav Klaus a za nějaké dva roky mu vyprší prezidentský mandát.

Výbušného Topolánka i rozvážného Nečase spojuje jedno: jsou politickými údržbáři kráčejícími ode dne ke dni. Václav Klaus je oproti nim nejen zdatný taktik, ale také stratég a svým způsobem i vizionář. Tuší to jak on sám, tak ti občanští demokraté, kteří by mu rádi umetli cestičku nazpátek. Také proto čeká Petra Nečase a celou ODS další obtížný rok – při správě země i vlastní strany.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6