Paroubek naordinoval svému poslaneckému stádu zbylých věrných, údajně ještě dále sníženému o dva další neloajální hlasy, mimořádnou schůzi poslanecké sněmovny k tématu amerického radaru v Brdech. Připravil si na toto jednání projev, který v důsledku schůzovního nekonání uveřejnil na svém blogu. Je to věru neradostné čtení z klávesnice člověka, který aspiruje na to být českým premiérem.

Začíná vskutku od Adama. Píše, že odůvodnění války v Iráku bylo falešné, že jsme tím utrpěli i my jako spojenci USA a pokračuje: „Přes veškerou mohutnou převahu ve zbraních, po 6 letech ozbrojených konfliktů v Iráku i v Afghánistánu se ukazuje, že naši američtí spojenci neumí předvídat vývoj a v zásadě nezvládají válečné situace, pokud nekončí okamžitým a definitivním úspěchem.“

Tato věta v sobě zrcadlí onen maskovaný a přeci tolik patrný antiamerikanismus z principu. USA vedly po ukončení druhé světové války tři velké konflikty v Asii. Tím prvním byla korejská válka, kdy byla ubráněna svoboda jižní Koreje před útokem komunistické Číny. Tou druhou byl konflikt ve Vietnamu, v němž komunistický severní Vietnam přepadl svého jižného souseda. Tento konflikt USA skutečně prohrály a jižní Vietnam padl. Třetím velkým konfliktem byl útok na Irák, nejprve prezident Bush starší zorganizoval vojenskou akci proti okupaci Kuvajtu Husajnovým Irákem. Po teroristických útocích na USA prezident Bush mladší zorganizoval útok na režim Husajna, tento režim byl svržen a diktátor Husajn byl iráckým soudem odsouzen za genocidu vlastního obyvatelstva k trestu smrti a popraven. Podobně vojska USA a spojenců NATO porazila islamistický režim Talibanu v Afghánistánu.

Tyto konflikty dnes pokračují a jak v Iráku, tak v Afghánistánu jsme svědky teroristických útoků Al-Kaidy zejména na civilní cíle v Iráku či na vojenské cíle spojenců v Afghánistánu. Rezignovat na odpor vůči mezinárodnímu terorismu, což je právě postoj Paroubka k těmto konfliktům, svědčí o tom, že Paroubkova politika „všech azimutů“ by chtěla rehabilitovat teroristické organizace a vlády, které je podporují, zejména Írán a Sýrii. V Sýrii ostatně Paroubek vykonal „přátelskou“ misi. Na slibovanou cestu do Izraele zatím v rámci politiky „všech azimutů“ nedošlo a zřejmě ani nedojde.

Dále se ve svém neproneseném projevu Paroubek rozsáhle zabývá vojenskou doktrínou USA po skončení studené války, která skončila krachem sovětského impéria. Paroubek tuto doktrínu zcela relativizuje a odmítá jako poplatnou „dědictví studené války a geopolitiky 50. až 80. let minulého století“. Americký radar je podle Paroubka namířen proti Rusku a souvisí s tím, že bývalá polská vláda bratrů Kaczynských dělala „protiruskou“ politiku. Paroubek dále polemizuje s tím, zda současné vlády Íránu či Severní Koreje mají vůbec balistické rakety schopné zasáhnout území Evropy. Přesto si však neodpustí tuto úvahu:

„Zkusme se, vážené kolegyně a kolegové, zamyslit nad variantou, že by skutečně na nás mířila a dokonce již byla vypuštěna např. iránská balistická raketa. Mám pocit, že při této akademické úvaze, kterou překladatelé berou, jako důvod pro vybudování radaru zcela uniká jedna logická úvaha. Jsme členskou zemí NATO, to každý ví, máme spojenecké vztahy s USA a ostatními zeměmi NATO a to včetně představitelů té země, která by tuto balistickou raketu proti nám vypustila. Pokud by tak již učinila, co by to ve skutečnosti znamenalo? Že tato země riskuje jaderný konflikt, jinými slovy, že riskuje masivní odvetu anebo též ještě jinak, že 3. světová válka je na spadnutí.“

Dlouho jsem se výše uvedeným odstavcem probíral a jeho smyslu se nedopídil. Pravděpodobně došlo k nějakému omylu, vypuštění slova či nějaké jiné chybě, protože tak, jak je uvedený odstavec postaven, nedává žádný smysl.

Strkání hlavy do písku či politika „všech azimutů“ je starou známou tezí těch, kteří vždy raději násilí ustupují, než mu čelí. Je velmi alarmující, pokud v lůně socialistické internacionály a na půdě socialistické frakce Evropského parlamentu, jsou hlásány tyto naivně idealistické bludy. Ve světě ve skutečnosti stále větší roli hrají sobecké vlastní zájmy dnes už nejen států, ale celých civilizačních oblastí. V tomto světě je nutné být jednoznačně na straně naší civilizace, chceme-li ji uchránit před útokem civilizace islámské či islamistické nebo před útokem komunistické Číny. Jedinou politikou, která dokáže čelit novým a dokonce ještě ani nepopsaným hrozbám pro naši euroatlantickou civilizaci, je být připraven se s každým potenciálním nepřítelem tvrdě vypořádat dřív, než se on stejně tvrdě nevypořádá s námi. Ztratíme-li vůli po tom být na čele tohoto civilizačního konfliktu, budeme pak tímto konfliktem jen bezmocně smýkáni, a to prosím i bez nutnosti toho, aby vypukla Paroubkem uvažovaná třetí světová válka. Jedině politika míru z pozice naší síly je smysluplná a lidé jako íránský prezident Ahmadínežád či teroristé z Al-Kaidy této politice rozumí. Pokud bychom se jen na vteřinu zastavili a dali najevo slabost a neochotu bránit naše hodnoty, skončíme tam, kde již skončily dávné mocné a dnes již zaniklé civilizace. Americký radar je proto skutečně demonstrací našeho pevného spojenectví s USA z naší vlastní vůle. Užijme si toho, že tentokrát na rozdíl od éry sovětského diktátu můžeme sami něco k hodnotám naší civilizace dát. I když je to jen malý kopeček v brdských lesích.