Dám příklad. Ve "Dvaceti minutách" Radiožurnálu byl hostem Martina Veselovského stínový ministr vnitra František Bublan. Méně zajímavou osobnost, tedy pseudoosobnost, více huhňajícího koktala si pan Veselovský sotva mohl vybrat jako partnera. Nicméně, občan tento pořad poslouchající se dozvěděl, že ODS je proti přijetí "antikorupčního balíčku", kdežto huhňalem podporovaná ČSSD o něj usiluje a když se prosazení nepovede hned, tak ... "huhňy huhńy... to prosadíme... huhńy huhńy... až ty volby... huhňy huhňy... vyhrajeme".

Přitom korupce v tomto státě je jedna ze zásadních věcí, která občana štve. Zatím jsme neslyšeli o větší státní zakázce, která by nebudila podezření. Případ Opencard v Praze vyšetřuje horolezec Bém, který za propad téměř miliardy nese odpovědnost, kristepane, kde je rozpoznávací schopnost důležitosti primátora, když ne v řádu stovek miliónů, jak to, že průběh téhle věci nekontroloval? Webová stránka státní instituce v téhle zemi nikdy nestojí míň než stovky miliónů, krucinál, chce se mi říct, znám desítky lidí a firem, které vám to udělají za míň než procento té sumy! Tohle všechno víme, načež se dozvíme, že ODS je proti návrhu, který dává smysl.

Sporný bod je ten agent provokatér. Ovšem jeho fungování se dá definovat a řídit. Dám příklad. Je zde podezření, že za informačním systémem instituce XY je asi korupce. Je tu důvodné podezření (institut korunního svědka), jsou tu závažné indicie, definovaná instituce povolí vyslat agenta. Nevidím jediný důvod, který by měl bránit takovému postupu.

Ano, jediný důvod proti vidím: snaha bránit vlastní korupčníky, tohle napadne nejednu hlavu... s voličským právem. A do toho přijde geniální projekt se sjednocením DPH, ještě se někdo diví propadu preferencí ODS?