7.12.2016 | Svátek má Ambrož, Benjamin






KNIHA: Zpátky do času

16.11.2013

Kingův Dallas 63 a zavraždění Johna F. Kennedyho

Hlavní hrdina jednoho z nejnovějších románů Stephena Kinga se vypraví zpátky do času a přijme tam novou identitu a příjmení Amberson. To je ovšem i narážka na klasickou sci-fi sérii o Amberu od pana Zelaznyho, kde se taky pilně putuje časem. O to ale nejde!

A oč tedy kráčí? O to, že mistr Amberson opakovaně pendluje mezi roky 2011 a 1958, aby zachránit prezidenta Kennedyho. A proč? Amberson věří, že tak zabrání válce v Sýrii, promiňte, ve Vietnamu, kde padl jeho příbuzný.

Takže román není pouhé politikum? Nikoli. Není. A Amberson se věnuje i dalším osobním zájmům.

"Ale co když tam náhodou zabiješ sám sebe?" ptá se ho úvodem kdosi "u nás".

"A proč bych to dělal?" odpoví. A skutečně. Dává si zatrolený pozor, aby se v minulosti nepotkal. Sám se sebou. A ostatně chce najít kohosi potřebnějšího. Tak třeba i mladou verzi školníka ze své školy. Je totiž učitel a ze školníkovy slohové práce zví vše o původu školníkových traumat, za nimiž číhá dávný brutální masakr. Školníkův otec totiž vyvraždil svou rodinu a budoucí školník to přežil jen zázrakem. A Amberson? Rozhodne se ona jatka prostě vygumovat z dějin, ale tím jeho mise samozřejmě nekončí a vedle Kennedyho má i další úkoly, které podědil po předchozím cestovateli časem. Tak třeba osud jedné dámy na vozíčku, která se jako holčička ocitla na lovu, kde... A princip všech těchto zásahů do času? King jej chápe asi následovně:

1. Čím závažnější věc chceš změnit, tím ti osud bude klást větší odpor.

2. Pokud se vrátíš do přítomnosti, tak při dalším návratu do minulosti (tj. roku 1958, protože jinam to u Kinga nejde) se veškeré vlivy předchozí mise "resetují".

Inu, a neplatí tedy ani kapičku princip z českého filmu Zítra vstanu a opařím se čajem, kde musel Vladimír Menšík, jak si možná ještě vzpomenete, vždycky shodit vlastní alter ego (to z předchozí mise do času) z Karlova mostu, takže opakovaně vraždil sám sebe jen proto, aby si nepřekážel. Tohle King, myslím, vyřešil lépe. A vlastní story?

Hrdina je nejen učitel, ale i spisovatel (Kingovo alter ego), a co prožije, vnímá znalý čtenář jako poměrně invenční kombinaci Dveří do léta (románu R. A. Heinleina), filmové trilogie Návrat do budoucnosti a nějakého realistického románu Johna Irvinga.

Na Dveře do léta sice King nedosáhne (protože umí lépe strašit než vědecky vysvětlovat), ale Návrat do budoucnosti připomene hned první Ambersonova cesta, kdy naučí mladý pár tancovat rokenrol. Ale ta linie není bohužel rozvíjena – a při druhé misi pak jaksi upadneme do realistického příběhu o pedagogovi konce let padesátých. Právě jím se totiž Amberson stane (jako agent z budoucnosti) - a dokonce se i zamiluje (neplánovaně). Ale oblíbí si konečně i svou práci ve škole a pohrdne dráhou spisovatele, takže. Ano! King vylíčil tu cestu, ze které v životě sám utekl!

Ale jaký že měl několikaletý život v minulosti smysl původně? Samozřejmě zachránit Kennedyho. Samozřejmě se dočkat atentátu prožitím řady let TAM, zatímco TADY uplynou jenom dvě minuty, jak Amberson ví. A ví taky, že nesmí jen učit, milovat a čekat. Ví, že musí i sledovat Lee Harvey Oswalda po jeho návratu z Ruska a zjistit, zda je právě tento muž pravým pachatelem. A pokud není, nesmí ho zabít!

Obzvlášť propojení velkých dějin s těmi nejintimnějšími historkami jedinců je v této knize fascinující, ale zlatým bonusem se stane chvíle, kdy se příběh (v jedné linii) přesune do městečku Derry, tj. fiktivního dějiště nejslavnější kingovky To. A to není vše. Amberson se totiž doví o vraždách v Derry, ale nezjistí jejich mystickou příčinu, totiž šaška z kanálu. On totiž možná ani šašek není. Toho jen vymyslí do vlastní knihy o Derry. A tak tedy To vlastně napsal Amberson a nikoli King! I čekal jsem, kdy konečně Amberson potká mladého Kinga a rukopis mu předá, jenže... Scéna chybí.

Není to jediné, co mě mrzelo. King totiž princip cestování časem na konci neumí dostatečně věrohodně vysvětlit a dokonce odpovědnost hodí na syna. Válíš, Joe, čteme v doslovu u poznámky, že to byl právě Kingův syn, kdo vymyslil konec románu, který je určitým zklamáním. Vadí to? Ne. Knihu totiž zachraňují absolutně fascinující historické pasáže s Oswaldem.

Mistrně je vykreslen i zhoubný vliv jeho matky, anebo rozpory uvnitř Ambersona, který si zamiluje Oswaldovu dcerku! Ale King se vyhnul odpovědi na otázku, zda šlo při atentátu o konspiraci, a vyhnul se té odpovědi věru bravurně. Proč vlastně? Nevím. I tak ale jeho detailní sonda vzbuzuje úžas a kupř. scény sledování a odposlouchávání jsou jako z těch nejlepších románů špionážního žánru. Jenže jakmile je tu něco, o čem se dodnes neví (ale ví se, že Oswald skutečně měl skutečně kontakty s nějakým tajemným pánem), nezjistí to nikdy ani Amberson! Nikdy. A tady je tedy King "vládně" korektní a tím i trochu nudný.

A co víc? Víte možná, co je "motýlí efekt". Zopakuji. Putujete do minulosti, zašlápnete tam běláska, detail způsobí řetězovou reakci, která se šíří až nečekaně, vy se vrátíte. a tady je jiný svět. Ne jenom bez bělásků. Zcela "sunutý".

Dobrá. Jenže Stephen King do motýlího efektu nezahrnul jen logické důsledky, nýbrž i jakýsi podivný vliv "mocných sil", které dejme tomu způsobí zemětřesení v Kalifornii ve chvíli, kdy jim začne být jasné, že pod vlivem Kennedyho přežití nedojde k lidským ztrátám ve Vietnamu! Takže vietnamské mrtvoly nahradí jiné mrtvoly: v Kalifornii. Ale mezi tímto (v naší variantě světa nerealizovaném) zemětřesením a mezi efektem Kennedyho záchrany King nemá přímou souvislost! A to je mysticizmus. Ne science fiction. Ale Lee Harvey Oswald?

Ten šílený mladík je vylíčen nejen věrohodně, ale asi i podle pravdy. A zrovna tak jeho svůdná ruská manželka "s nejhezčíma nohama" anebo i na Oswalda hystericky fixovaná matka, která oběma brutálně devastuje vztah. A tady čteme čirý realismus, to všechna čest, nicméně krajně působivou zůstane i scéna Kennedyho vraždy, kde King naopak naznačuje, že do Oswalda vstoupil "démon". Snad. Ale s jistotou opět nevíme, zda opravdu. A co ještě vrtá hlavou?

To, proč se King na X místech zaobírá také Oswaldovým vrahem Rubym. I následkem toho se jinak vynikající román až příliš rozrostl. A kde je úspornost první kingovky Carrie? povzdychl si přede mnou kdysi Ondřej Neff. Co však je fajn?

Když King výslovně chválí spisovatele Jacka Finneyho, který podle něj "napsal ten vůbec nejlepší příběh o cestování v čase". I doufal jsem, že nyní budu moci závěrem napsat: "Ale vy jste Finneyho překonal, Kingu!" Místo toho mohu jen říct: "Ne, ne. Tato kombinace realistického románu a sci-fi úplně nefunguje. To i to o samotě bylo by kvalitou, ale při prolnutí se to vzájemně poněkud tlumí."

Přesto kniha stojí za přečtení, přesto jde o mistrovský kousek mistra. A doložím to už jen třemi zajímavostmi:

1. Víte, co se stane poslední kapkou pro hrdinův rozchod s jeho partnerkou z minulosti? To, že před ní roku 1962 zahuláká v autě toto: http://www.youtube.com/watch?v=2Kve_N8rmmQ. Jenže a bohužel, skupina Rolling Stones dotyčnou písničku Honky Tonk Woman nahrála až o deset let později a Ambersonova výmluva, že takto strašně sprostý song zaslechl "na nějaké neznámé rozhlasové stanici", u dámy jeho srdce neobstojí. "Ne!" ví cudná žena. "Toto by americký Federální úřad v rádiu nikdy nepovolil!"

2. Román mnohým čtenářům určitě připomene i výbornou komedii Na Hromnice o den více, a právě pasáže "jak to v životě lépe udělat podruhé" jsou přímo lahodou.

3. Ale v životě nás potkávají spíše rozličné obtíže, a to hlavně tehdy, když chceme dokázat něco opravdu velkého. Nu, a právě v tom smyslu je Dallas 63 i přínosnou metaforou obyčejně každodenního boje s obyčejným životem.

***********************
Poznámka redakce: Právě vyšla nová knížka Ivo Fencla Domek pana Stilburyho
„Bylo nás pět? Ne, dva,“ vzpomíná Domek pana Stilburyho na dětství žité s mladší sestrou v rodině herečky a spisovatele. Zčásti stylem Škvoreckého humoristické knihy Ze života lepší společnosti si hoch vede deník, což je první částí Domku. Teprve druhá osvětlí, co idylu umožnilo. Kdo osaměle, oddaně a právě uvnitř magického domku píše naše životy. Ano, pan Stilbury...
Kniha je prodeji v nakladatelství Nava na ústředním Náměstí Republiky v Plzni + v prodejnách, kam Nava knížky distribuuje.



Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.