To, co se děje v Sýrii, je občanská válka se všemi strašnými důsledky. Právě tak označil tamní situaci britský ministr zahraničí William Hague. Je smutné a znepokojivé, že se kolem této lidské tragédie rýsuje další konflikt mezi Západem a Východem. Východ je prezentovaný Ruskem a Čínou a Západ je prezentovaný, inu, Západem, a jedni nadržují jedné a druzí druhé straně.

Vzniká falešný pocit, že je to souboj dobra se zlem a my že jsme na straně těch dobrých. Události posledních dvaceti let by měly poskytnout dost materiálu k poučení, že takové dělení je neoprávněné a že emotivní angažmá na jedné straně nevede k ničemu dobrému a vojenské angažmá vede ke ztrátám na životech, k obrovským výdajům a k politickým ztrátám, které bývají nevratné. Američany idealisticky zasahující v rozvráceném Somálsku usmýkali k smrti mučednickou smrtí v závěsu za automobily, to by mělo být memento pro další podobné pokusy. Demokracie se nedá exportovat a nelze z ní udělat franšízu jako u McDonalda, kde je předepsáno, jakou má mít šéf směny kravatu. Takhle to nefunguje a nikdy fungovat nebude.

Z plejády chyb je v živé paměti podpora rebelských sil v Libyi, které zničily opovrženíhodný, nicméně stabilní Kaddáfího režim a výsledkem je nestabilita a zdroj příštích problémů. Stejně kontraproduktivní byl jásot nad změnou režimu v Egyptě. O afghánském dobrodružství snad netřeba mluvit. Sto let trvající pokusy postavit primitivní Afghánistán do civilizované latě skončily fiaskem, ztrátami na životě a obrovitými výdaji. Co všechno se ještě musí stát, aby Západ přišel k poznání, že demokracii exportovat nelze a že alternativou k nestabilitě a chaosu je jen tvrdá koloniální diktatura, na kterou Západ nemá žaludek a hlavně – nemá na ni sílu!