22.5.2019 | Svátek má Emil


FINANCE: Nejsou poplatky jako poplatky

19.8.2010

Nečiň druhému, co nechceš, aby dělal tobě. Tak zní stará pravda. A jak souvisí s bankami a s jejich poplatky? Z určitého úhlu pohledu celkem výrazně. Bankovní poplatky lze podle „původu“ svého vzniku (k tomu se ještě vrátíme) zjednodušeně rozdělit do dvou základních skupin – poplatky, které primárně slouží jako plánovaný zdroj výnosů banky, a poplatky, které mají do značné míry regulovat chování bankovních klientů.

Bankovní poplatky jako zdroj příjmů

U první skupiny poplatků jde bance o jistý příjem. Takové poplatky si pracovně můžeme nazvat ziskovými. A že bankovní poplatky významně bankám pomáhají, jsme prezentovali na tom, jak by se vyvíjelo hospodaření bank bez započtení čistých příjmů z poplatků. Z jiného úhlu se lze podívat na problematiku poplatků, když je rozpočteme na hlavu, tedy v průměru na klienta té které banky. Mimochodem i aktuální čísla dokládají, že výběr bankovních poplatků v 1. pololetí letošního roku opět vzrostl, například u ČS šlo meziročně o nárůst o 9%. Bankovní poplatky jsou jako snadný přísun peněz bankám předmětem letité kritiky našeho serveru. Jde zejména o zpoplatňování základních bankovních služeb, ze kterých až příliš číhá snaha ždímat z klientů peníze. Bankovní klient tak často platí i za věci, které nemůže ovlivnit (příchozí platba), nebo za služby, které banky svým klientům nabízejí jako upřednostňované (internetbanking, výběr z bankomatu vlastní banky apod.), či zpoplatňuje chování klienta naprosto nelogicky a v zásadě i proti smyslu vlastního podnikání (nadměrný vklad na účet atd.). Právě z těchto poplatků se rekrutují vítězové v anketě o nejabsurdnější bankovní poplatek, kterou každoročně vyhlašujme na stránkách www.bankovnipoplatky.com. Letos nás čeká už šestý ročník.

Chceme-li ovšem, aby se k nám banky chovaly lépe a vstřícněji (minimálně z pohledu finančního), musíme splnit minimálně dva požadavky. Tím prvním je neustále dokola opakovaná pravda, že dokud nebudeme důslední a nároční k bankám a v případě nespokojenosti nepůjdeme jinam, do té doby nemají banky motivaci a důvod cokoliv měnit. Logicky. Představitelé bank již dávno pochopili, že u nás se bankovní klient (ale i jiný) chová poněkud jinak než v zemích, kde sídlí mateřské společnosti. Zanadává si, možná dokonce i postěžuje a tím veškerá jeho aktivita vůči bance končí. Změna je přece tak náročná a vlastně to ani za ty nervy nestojí – nová banka se ke mně bude po čase chovat stejně, jako ta původní. Když to banky vědí, proč by potom výrazně měnily v naší zemi svoje zvyky, které by jim v takové šíři v západní Evropě tak snadno neprošly? O této pohodlnosti (eufemisticky řečeno konzervativním přístupu) českých klientů jsme na našem serveru psali již mnohokrát.

Regulační bankovní poplatky

Zajímavý a zatím nepříliš zmiňovaný je druhý požadavek. A v tomto případě se „instalaci“ bankovních poplatků nemůžeme divit. Často bylo zavedení takového poplatku doslova vyprovokováno samotnými klienty. Takové poplatky lze nazvat regulačními. Tyto poplatky reagují na určité atypické chování klientů. A i to lze rozdělit na dvě části.

V té první jde o nezodpovědné či nepochopitelné chování bankovních klientů. Tedy o vyžadování takových bankovních služeb, které si může zajistit sám, a to mnohem snadněji. Příklad – klient jde na pobočku a vybírá u přepážky pár stokorun. Obrana banky – většinou zavede obecný poplatek. Tím ovšem potrestá i ty klienty, kteří chtějí vybrat větší hotovost, což by bylo u bankomatu dosti složité. Ale pak lze najít i příklady zavedení poplatku, který splní onu podmínku regulační – například u Fia najdeme poplatek za výběr na přepážce ve výši 30 Kč, ale jen do výše výběru 1000 Kč. Kdo chce vybrat více, poplatek již nezaplatí. A tak by to mělo být. Poplatek tak neslouží jen k bohapustému provětrávání kapes bankovním klientům, ale má eliminovat jejich neefektivní chování.

Druhým příkladem je nadužívání či v některých příkladech zneužívání bankovních služeb. A zde se vracíme k samotnému úvodu – nečiň druhému to, co nechceš, aby dělal tobě. Pokud nechceme, aby nám banky vymýšlely jeden poplatek za druhým, musíme se i my chovat patřičně, dodržovat nejen psaná, ale i nepsaná či nevyřčená pravidla. Ono je sice pěkné, že platí pravidlo, co není zakázáno, to je povoleno, ale přirovnal bych ho z hlediska etiky heslu, že neznalost zákona neomlouvá. To se sice také neustále opakuje, ale v každodenní praxi vidíme, že zákony neznají dokonale ani samotní soudci, advokáti či exekutoři. Můžeme tak tímto pohledem otravovat lidi, kteří se živí jiným oborem, než je zrovna právo, když samotní zákonodárci občas nasekají v zákonech tolik chyb, že dřív, než začne platit, projednává se už jeho novela? Myslím, že nemůžeme. A podobně musíme selský rozum zapojit a uplatnit i jinde. Například mám-li otevřen účet pro fyzické osoby a banka zároveň nabízí účet pro podnikající osobu (OSVČ), je otázkou nejen etiky, jaký účet jako OSVČ budu využívat. Že mnoho klientů využívá pro svoje podnikání účty pro fyzické osoby je evidentní. Jedním z důkazů (kromě údajů od samotných bank) jsou výsledky našeho kalkulátoru bankovních poplatků. Z dat kalkulátoru je zřetelně vidět, že některé průměry jsou vychýleny z důvodu extrémů. Tyto extrémy jsou primárně způsobeny právě živnostníky, kteří využívají běžných retailových účtů pro své podnikání. U počtu transakcí měsíčně tak najdeme v kalkulátoru čísla v řádech několika set. Totéž platí i pro další bankovní služby.

Poplatkové změny nepoplatkové mBank

mBank nedávno nemile překvapila svoje věrné klienty. Jako banka bez poplatků oznámila, že zavede omezené zpoplatnění tří druhů služeb – výběry z bankomatu pomocí dodatkových karet, omezení bezplatného výběru z bankomatu a limitovaný bezpoplatkový počet transakcí. Reakce byla samozřejmě okamžitá. Že si klienti zvykli na poplatky u jiných ústavů, je jednou věcí, ale toto vnímali jako jakousi zradu. A z určitého pohledu se jim nemůžeme divit. Nicméně pojďme se na některé poplatky podívat prismatem našeho článku. Ve velké většině lze totiž zavedení poplatků mBank vnímat jako určitou obranu. Důvodem zřejmě nebude si primárně zvýšit příjmy, ale regulovat chování svých klientů. Podobně jako tomu bylo u příkladu poplatku za výběr hotovosti na pobočce u Fia, i zde je vidět, že poplatky nejsou samoúčelné, že netrestají všechny klienty (až na jednu výjimku) a že regulují „nadužívání“ určitých bankovních služeb. Dva příklady za všechny.

První tři výběry z bankomatu v ČR byly do konce července zdarma a poté každý další zpoplatněn 35 Kč. Od 1. srpna se na tom nic nemění pro klienty, kteří zároveň zaplatí kartou u obchodníka za více než 4 tisíce za kalendářní měsíc. Jinými slovy využívají účet (kartu) naplno a nepoužívají ho jen jako transakční účet, ze kterého mohou bezplatně vybírat u jakéhokoliv bankomatu. Podmínka placení kartou u obchodníka s hranicí 4 tisíc je vzhledem k průměrným měsíčním výdajům obyvatel v ČR celkem rozumná. Nemluvě v této věci o chytrystickém využívání k bezpoplatkovým výběrům dodatkových karet. Nicméně ještě lepší příklad regulačního motivu zavedení poplatku najdeme v případě výběru z bankomatu v zahraničí. Tam totiž donedávna byly veškeré výběry zdarma. Osobně mě snad může těšit jen fakt, že v tomto případě došlo na moje slova. Ač letitý „bojovník“ proti nesmyslným bankovním poplatkům, u této služby jsem hned na počátku vstupu mBank na náš trh upozorňoval, že všechny výběry v zahraničí zdarma bez jakéhokoliv omezení není dobrá a smysluplná myšlenka. Banka tedy po několika letech nově zavedeným poplatkem reguluje, že si budeme moci v zahraničí vybírat z bankomatů i nadále zdarma, ale jen pokud bude vybíraná částka vyšší, než je ekvivalent 2500 Kč (cca 100 euro). A to svůj smysl nepochybně má. Dovedu si totiž představit doslova deviantní chování některých turistů, kteří využívali nulového poplatku a chodili si k bankomatu opakovaně pro pár eur. Podle neoficiálních informací z banky si řada lidí opakovaně denně i několikrát vybírala částky kolem 5 eur! Ano, nikde to zakázáno nebylo a je chybou banky, že to svojí poplatkovou politikou umožnila. Na druhé straně ale platí určité nepsané zásady slušnosti nebo jinak řečeno rozumnosti, mám-li použít drobnou paralelu - když v obchodě narazíme na degustaci nějakého pokrmu, jistě to neznamená (i přesto, že to není nikde výslovně zakázané), že bychom to měli vnímat jako alternativní způsob, jak se zadarmo navečeřet. Tudíž, kdo použije bankomat v zahraničí v duchu elementární logiky, nebude i nadále nic platit. Kdo si k bankomatu bude chodit pro pár drobných, nově zaplatí 35 Kč.

A podobně je na tom i další nově zavedený poplatek a to za transakce. I nadále bude tato služba zdarma pro prvních deset platebních transakcí (do jiné banky, plateb v rámci mBank se změny nedotknou). Nad tento počet odchozích plateb bude každá transakce stát 3 Kč. K tomuto je ovšem třeba dodat několik parametrů. Zaprvé se to týká jen odchozích plateb a nikoliv příchozích, tedy, že to klient může ovlivnit. Zadruhé se zavedení poplatku netýká pravidelných plateb (trvalé příkazy, povolení k inkasu, SIPO), takže se klient aktuálnímu stavu může do určité míry přizpůsobit. Banka navíc tuto změnu odsunula o dva měsíce, což je v naší zeměpisné šířce v oblasti bankovnictví nečekané a zároveň klientsky příjemné rozhodnutí.

Pokud jde o samotný poplatek, banka jej zdůvodňuje tím, že kolem 2 % klientů využívalo osobní účet pro svoje podnikání, takže generovali až několik desítek či dokonce stovek platebních příkazů denně! Že je to reálné číslo, jsme zjistili i z výše citovaných výsledků kalkulátoru bankovních poplatků. A jsme opět u předchozího tématu – nadužívání či možná zneužívání něčeho, co je zadarmo. Ano, můžeme se bavit o tom, jestli banka tímto krokem měla potrestat všechny nebo jestli si naopak neměla nějak dupnout na ty, kteří svůj osobní účet používají pro podnikání. Je také otázkou jestli onou hranicí by neměl být počet dvaceti či více transakcí, aby v poplatkové síti opravdu neuvízli lidé, kteří reálně mají více odchozích plateb do cizích bank. To jsou legitimní otázky a já je touto cestou směřuji na představitele mBank. Myslím, že by bylo pro všechny užitečné, pokud se podaří zahájit diskusi, která by mohla vyústit v přeformulování poplatkových změn mBank za platební transakce. Zároveň je ale logické, že mBank toto nestandardní chování několika svých klientů nenechala bez odezvy. Někdo může sice namítnout, že limitováním počtu transakcí bez poplatků, se banka dostává na úroveň ostatních „poplatkových“ bank, ale na jednu věc se zapomíná. Řada bank sice má omezený počet transakcí zdarma a poplatky se platí až za platby nad příslušnou hranici, tedy princip, který nově zavádí mBank, ale tato nabídka je součástí balíčku. Klient zaplatí za balíčkový účet násobně více než za účet běžný, tudíž si v zásadě předplatí některé služby. U některých bank je pak zdarma internetbanking či platební karta nebo obojí, u jiných právě vymezený počet transakcí. U mBank ale klient za vedení účtu neplatí nic, balíčkový účet tu vlastně není, všechny služby jsou součástí běžného účtu. Součástí tohoto účtu zdarma je i ono nové omezení počtu bezpoplatkových transakcí. V tom je tedy zásadní rozdíl.

Na druhé straně se mBank prezentuje od svého vstupu na český trh jako nízkonákladová banka bez poplatků. Nebo přesněji řečeno s minimem poplatků, tudíž se na její rozhodnutí dívají klienti logicky daleko přísněji. I s tím musí banka při svých rozhodnutích počítat. mBank chystá v létě kampaň, ve které bude změny sazebníku svým klientům komplexně vysvětlovat. To je jedině dobře. Poplatky banka, tu logicky, tu méně, zvyšuje, ale aspoň se neschovává před odpovědností a nenechává toto, pro ní obzvláště nepříjemné, téma vyhnít do ztracena.

Nicméně bezezbytku platí první věta, kterou jsem uvedl tento článek. Nechceme-li, aby nám banky zvyšovaly poplatky, chovejme se sami jako důslední a nároční, ale zároveň také jako nezáludní a nevyčůraní bankovní klienti. Vše, co negativního vyšleme, nám banky velmi rády vrátí. I s úroky.

www.bankovnipoplatky.com



Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.