Na sobotním sjezdu komunistů zvolili delegáti do čela strany opět Vojtěcha Filipa. Jeho rival Josef Skála se ale stal místopředsedou pro ideologickou práci, jak se hezky v komunistickém slovníčku říká. Tento Skála bojuje s Filipem a jeho křídlem zleva, strana je mu málo radikální, málo levicová, ano, málo komunistická.

Pamětníci komunistického školství vědí, že se levicové strany dělily na dva druhy: komunistické, ty byly revoluční, a snažily se tudíž o státní převrat, pokud nebyly u moci, nebo si moc udržet i za cenu šibenic a gulagů, jakmile moci dosáhly. No a ty ostatní byly takzvaně reformní a v očích komunistů pravé víry byly jen hodné opovržení. Tento Skála se už dříve osvědčil jako revolucionář a Filip a stávající vedení KSČM je podle něho „pragmaticko-rentiérská“.

Filip na sjezdu argumentoval, že jím vedená strana je jediná v bývalém lidodemo bloku, která si udržela to jméno. To je pravda a paradoxně byla to pravda i dřív, protože jen českoslovenští komunisté si po sérii ostudných proher název „komunistická“ udrželi. Jejich úkol je vskutku pragmatický: udržet firmu, dokud nenastane historická situace. V mezičase je třeba klást požadavky ještě více „mimo ekonomickou realitu“ než sociální demokraté a držet kontakty s režimy, které by nejraději demokracii zakroutily krkem, konkrétně s Ruskem a Severní Koreou.

Skála by chtěl vystupovat radikálněji, tedy revolučně. Jistě by se dostal do konfliktu se zákonem. S tím určitě počítá a věří, že ho dělnicko-rolnické masy nenechají ve štychu. Nekonal se však rok 1929, kdy „karlínští kluci“ s Gottwaldem v čele smetli vedení Bohumila Jílka. Filip se udržel, ale dost sil na to, aby se Skálou zametl, nemá.

Bitva je to ale zajímavá jen velmi limitovaně. Revolucionář Skála nemá co nabídnout. Pro mladé lidi atraktivní radikálové mávají úplně jinými vlajkami. I oni chtějí smést starý podlý svět. Rudá ale už tolik netáhne, spíš zelená. Zdánlivý protiklad, ve skutečnosti stejná fanatická víra ve vlastní jedinečnou pravdu, ospravedlňující cokoli.