27.9.2016 | Svátek má Jonáš






FEJETON: Hugo a jeho lásky

5.9.2014

Můj dávný přítel Hugo P. byl člověk celkem tuctový, ale měl jednu vlastnost, která ho odlišovala od všech lidí, které jsem kdy znal. Zatímco skoro každý má již zamlada určitou ctižádostivost to takzvaně někam dotáhnout, Hugo byl typem ušlápnutého človíčka, nechtěl v ničem vynikat, byl plachý až stydlivý, krátce introvertní, ale povahově charakterní dobrák a víceméně samorost. Řídil se konsekventně desterem božích přikázání, až na to přikázání první: "V jednoho Boha věřiti budeš!"

Poznal jsem ho v době, kdy mu už šlo na pětadvacátý rok, nekouřil, nepil, byl dosud panicem a já mu tenkrát říkal: "Člověče, panic je na nic! pojď se mnou někam do baru mezi lidi, kde se seznámíš s nějakou krásnou babou a uvidíš, že se ti to bude líbit a začneš trochu žít!" Nepodařilo se mi ho ale přemluvit.
Asi o půl roku později se mi z ničeho nic svěřil, že se seznámil s krásnou ženou Annou, která je prodavačkou v mlékárně, a ta se mu zdá být docela hodně sympatická. Na mé zvědavé dotazy, jak se seznámili, mi prozradil, že si byl koupit láhev mléka, která mu však vyklouzla z ruky a spadla na kamennou podlahu. Ta to vydržela, láhev ne, a tak musel společně s Annou vytřít podlahu v celé mlékárně a při té příležitosti se natolik seznámili, že si dali první schůzku před nádražím u hodin.
"Anna je moc hodná dívka, na každé rande mi přinese něco z toho, co mají v krámě, jako jogurt nebo sýr či housku s máslem a taveňák nebo romadur. Jenže se mi zdá, že se chce vdát, což mi poměrně dost vadí, já se ženit nechci..." řekl zamyšleně.
"No, a jak jste na tom po stránce intimní," zeptal jsem se přímo, "už jste spolu spali?"
"Čoveče, neblázni, nevíš kde?" vybuchl Hugo, "já bydlím v podnájmu, tam to nejde, a ona bydlí u rodičů a venku je už na to zima..."

Asi tak po dvou měsících mi zatelefonoval, že už má novou známost, jmenuje se Jana a je starší, je rozvedená, ale má svou vlastní garsonku a nechce se vdávat. A protože pracuje v řeznictví, nosí mu na schůzku šunku, salám nebo tlačenku a jednou dokonce i řízek! Seznámili se přes agenturu Seznamka a ona mu na první pohled připomínala jeho maminku.
"No, tak to je tedy terno, Hugo! Zvu tě na grog do bezvadné hospody U bílé plachty a musíš mi to dopodrobna vyprávět. Udělal bych z toho povídku."

Venku pěkně mrzlo a fičel severák, když jsme si v té hospodě dali s Hugem výborný grog, který měl tu kouzelnou moc rozvázat Hugovi jazyk, takže on začal široce líčit svůj příběh.
"Míro, představ si, já přijdu prvně v životě do takové agentury a říkám té slečně: "Mé jméno je Hugo Pomočatý a chtěl bych se seznámit s krásnou ženou, která má byt a nechce se hned vdávat. Chci, aby byla štíhlá a aby mě měla ráda. Jinak nechci nic, nemusí být ani bohatá, já taky nic nemám. Ukažte mi, co tu máte na skladě."
"Počkat, pane Pomočený,..."
"Pardon, slečno, Pomočatý, Hugo!"
"Promiňte, pane Pomoč- čatý, my potřebujeme pro naše podklady vaše nacionále a další charakteristiky, abychom mohli vyhledat z toho celého množství zájemkyň právě ty v úvahu připadající a teprve potom si budete moci vybrat takovou dámu z naší databáze, která nejlépe odpovídá vašim představám. Musím vám ale poradit, abyste apriorně nezamítal svatbu, tím by se okruh v úvahu připadajících dam rapidně zúžil. Prosím, zde tento formulář pečlivě a čitelně vyplňte, třeba až doma, nebo zde, jak chcete. Tady vedle je písárna."

Tak jsem to začal vyplňovat a do toho tam vtrhla jako uragán Jana, celá moje máma! Slovo dalo slovo, ona taky hledala partnera, a tak jsme se seznámili. Sice na půdě Seznamky, ale vlastně zadarmo, protože jsme ještě neměli podepsanou smlouvu!"
"Takže to šlo rychle a když ona má byt, tak už jsi zajisté odložil věnec panický, ne?" zeptal jsem se zvědavě.
"Čoveče, Míro, vlastně skoro ne. Vono jsem měl takovou trému, že to nešlo," řekl hlasem, jakoby se omlouval.
"No, neblbni, Hugo, a kolikrát ses o to pokoušel, ty trumbero?"
"Já jsem ti ani nějak neměl chuť, ona se tedy chudák snažila, ale nic to nebylo platný. Já už když jdu k ní do bytu, mám už předem strach, že dostanu zase strach – a taky že jo!"
"Prosím tě, seznam mě s ní, já bych ji chtěl vidět, copak je tak málo sexy?"
"Mám tady její fotku, podívej se, myslím, že je ale sexy až moc!"


Podíval jsem se na foto: "Poprsí OK, jinak ovšem je to typ baculka. Hugo, máš pravdu, z té bych já měl taky trošku strach. Zdá se mi, že je poměrně zkušená a ty že zaměňuješ výraz ´sexy´ za baculatost."
"Víš, vona je tak něco jako obryně. Je větší než já, ale váží prý jen 99 kilo."
"Jenže ty jsi chtěl partnerku mladou, drobnou a štíhlou! To všechno ovšem ona přece není!"
"Nojo, ale Jana je celá moje mamka, má byt a dobře vaří a asi i dobře vydělává, na seznámení jsem mimochodem chytře ušetřil provizi za tisíc korun!"
"Probůh, Hugo, nebuď tak blbej materialista!" řekl jsem už nakvašeně, "napřed chodíš s mlíkařkou a když ses přejed' sejrů, tak jsi sbalil řeznici s tlačenkou a řízkama, takže když to tak půjde dál, tak příště přijde na řadu cukrářka s kremrolema a čokoládou! Nebuď tak přízemní, na ženy jsou úplně jiná kriteria: něžnost, věrnost a půvab!"

Asi o měsíc později mi zavolal Hugo do práce: "Míro, podrž se, mám pro tebe dvě zprávy: dobrou a špatnou. Tak zaprvé jsem se rozešel s řeznicí Janou a tím pádem je v čudu i její šunka a tlačenka a bohužel v této kruté zimě taky útulná garsonka. Přišlo to nečekaně, z ničeho nic, byli jsme spolu v divadle na muzikálu a cestou nazpět jsem já, plný dojmů z té hry, chtěl zajít někam do kávárny a v klidu u kafe si s ní popovídat o tom kuse.
Chtěl jsem hodnotit režii, dialogy, výkony herců i hudbu a zpěv. Jenže Jana mi na to, zcela mimo mísu, řekla: ´To všechno můžeme probrat u mě doma, mám tam dobrou rajskou polívku a pár karbanátků a eště je tam zbytek od včera šunkofleky a...´
Nenechal jsem jí domluvit. To mě tak silně dožralo, že jsem zařval: ´Já tady mluvím o umění a ty vo karbanátkách! Jano, to už je nevím pokolikátý, že si vůbec nerozumíme, na to se nemusíme scházet!´ Otočil jsem se na kramfleku a hrdě odkráčel domů..." Načež se odmlčel a pak dodal: "Možná, že jsem jí tím ukřivdil, ale už se stalo..."

"Správně jsi jednal, Hugo, vy dva jste se k sobě nehodili, duše poetická a řeznice – ale teď přijde ta dobrá zpráva, že?"
"Dyk tohle byla ta dobrá zpráva! Ta špatná podle tebe je, že jsem včera v kině omylem jakési slečně Daně rozšlápl eskymo, co jí spadlo na zem, čehož jsem si nejdřív nevšiml, ale pak, když mě upozornila, tak jsem jí koupil nový."
"Proč říkáš špatná zpráva?" podivil jsem se, "hlavně že jste se seznámili a to se počítá! Doufám, že to je tentokrát ideální žena, má byt, nechce se vdávat, má tě ráda a je krásná?"
"Ta dívka je přímo božská, ale rande s ní nemám. Ty sám jsi mě přece před ní varoval, ona je totiž povoláním cukrářka!"

Převzato z Toms.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora



Bomba slevy
Bomba slevy

Chcete mít přehled o těch nejlepších slevách a nakupovat chytře?

Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.