Je to v orwellovském stylu docela humorné, že v Evropě teď máme militantní skupiny s takovým roztomilým názvem jako Sharia4Belgium a Sharia4Holland (Šaríja pro Belgii,.Šaríja pro Holandsko). Méně zábavné, ale ještě orwellovštější: minulý měsíc pořádala Evropská nadace pro demokracii (EFD) v Amterodamu shromáždění, kde mezi řečníky vystoupili dva zastánci liberalizace islámu. Akci narušilo více než 20 radikálních muslimů, kteří vnikli dovnitř s výkřiky "Allahu Akbar!", požadovali ukončení shromáždění, řečníkům nadávali odpadlíků, plivali na ně, házeli na ně vejce a hrozili jim zabitím.

Co je ale nejméně zábavné a nejorwellovštější: jen ojediněle se vyskytli novináři, politici, členové samozvaných hnutí za lidská práva a umírnění muslimové, kteří vyjádřili rozhořčení nad takovým hrubým pošlapáváním svobody slova ve městě, zemi a kontinentu, které se hlásí ke svobodě a toleranci.

Roberta Bonazzi, výkonná ředitelka EFD, prohlásila, že se nedají umlčet. "Jsme jednotní a budeme pokračovat v podpoře inspirativních muslimských reformátorů napříč Evropou," prohlásila. Její mluvčí zůstali rovněž neoblomní. Kanadská autorka Iržád Mandží řekla, že společně s holandským členem parlamentu Tofikem Dibi "odmítli opustit tribunu i přes žádost policie. Nenecháme si diktovat pravidla džihádu." Dibi, člen strany zelené levice, řekl: "Tyhle výstřelky ukazují, že dokonce i v Holandsku je potřebné pokračovat v debatě o reformě islámu."

Potřebné ano, ale bezpečné nikoliv. V Evropě platí čím dál víc, že svoboda projevu končí tam, kde začíná islám, islamismus či dokonce islámský terorismus. Před dvěma měsíci zažila pařížská redakce francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo útok zápalnými lahvemi a jejímu personálu bylo vyhrožováno smrtí po vydání sešitu "redigovaného" prorokem Mohamedem.

V r. 2005 zveřejnily dánské noviny Jyllands Posten tucet karikatur na adresu islámského terorismu. Byly z toho protestní demonstrace a výtržnosti, vyhrůžky smrtí, vražedné spiknutí a bombový útok na dánskou ambasádu v Pákistánu.

To všechno je pokračováním linie, kterou v r. 1989 zahájil ajatolláh Chomejní výzvou k vraždě britského spisovatele Salmana Rushdie, jehož "Satanské verše" označil za rouhavé. Rushdie se od té doby pohybuje pouze s bodyguardy.

V žádném z více než 50 států sdružených v Organizaci islámské spolupráce (OIC) by ho to ovšem před smrtí nezachránilo. Loni se Salmaan Tazír, guvernér pandžábské provincie v Pákistánu, opovážil zastat křesťanky odsouzené k smrti za jakousi údajnou urážku islámu. Jeden z jeho bodyguardů ho zastřelil 27 ranami.

Ani jeden ze států OIC nezaručuje nikomu svobodu slova. Přesto ministerstvo zahraničí Spojených států ve spojení s OIC minulý měsíc hostilo za účasti ministryně zahraničí Hillary Clintonové uzavřenou třídenní mezinárodní konferenci na téma "jak potírat náboženskou intoleranci, negativní stereotypizaci a stigmatizaci". Konference potvrdila zásadu OIC, že všechna náboženství jsou si rovná - ačkoliv některá jsou rovnější. Členy OIC znepokojuje pouze "znevažování" islámu a útoky militantních muslimů na reformisty očividně nepovažují za znevažování své víry.

Nina Shea, členka komise Spojených států pro mezinárodní náboženskou svobodu, se konference rovněž krátce zúčastnila a zaznamenala, že "OIC okamžitě reagovala požadavkem vůči Západu, aby protiislámské výroky byly trestány". Účastníkům se dostalo ujištění, že "Obamova vláda usilovně pracuje na zákonech, které umožní trestně stíhat americké islamofoby a přeměnit americké ministerstvo spravedlnosti ve svědomí národa, ačkoliv by se od zde shromážděných delegátů mohlo ledačemu přiučit..."

Od kterýchpak asi? Od Saúdů, jejichž školní učebnice nazývají židy opicemi a křesťany prasaty? Nebo od těch z Evropské unie, kteří v reakci na násilnosti vyvolané dánskými karikaturami honem spíchli zákony na ochranu militantních muslimů, ale, jak ilustruje útok na řečníky EFD, ochrana liberálních muslimů už jim na srdci tolik neleží, o nemuslimech ani nemluvě?

Přijde ještě den, kdy se Evropané a Američané postaví na zadní a rozhodnou se bránit své svobody, hodnoty a tradice? Nebo už to definitivně vzdali ve snaze uchlácholit takové protějšky, jako je OIC a Šaríja pro Belgii? Kéž by tu ještě byl Orwell: vsadím se, že by na tyhle otázky uměl najít řízné odpovědi.

Scripps Howard News Service, www.scrippsnews.com/node/66665

Přeložil: Pavel Mareš