23.6.2018 | Svátek má Zdeňka


EVROPA: Imigrace, mýty o globalizaci a pohyb k bohatství (I)

13.4.2015

Mohutné migrační vlny, které se valí do Evropy ze zemí třetího světa, jsou umožněny jen existencí silné proimigrační koalice uvnitř samotné Evropy. Ta zahrnuje řadu ekonomických, politických, ideologických, náboženských i psychologicky motivovaných zájmových skupin, které mají z imigrace soukromý prospěch. Svojí politikou znemožňují učinit to, co pro svoji obranu v dějinách běžně dělalo a i dnes dělá každé rozumné společenství. V případě potřeby přivřít hranice.

Existence těchto skupin vyvolává otázku, zda evropská civilizace má ještě sílu a vůli na přirozenou sebeobranu a nemá již v sobě zabudovány sebedestrukční prvky. To ostatně platí i pro jednotlivé, po staletí formované evropské národy. Ty z nich, jejichž členové dnes nemají dostatečnou dávku sebezáchovného vlastenectví a schopnost a vůli se postavit za své zájmy, nečeká při tomto vývoji žádná zářná budoucnost. Dnešní Evropa je propojená, několik momentálních národních vlád je proimigračně zaměřeno (jedna fanaticky) a řada dalších má tendence shazovat vlastní neschopnost vypořádat se s problémem na další státy. Vlastní nezávislá imigrační politika a s ní související možnost rozumně ovlivňovat pohyb přes vlastní hranice je v této situaci jedinou možnou účinnou ochranou unikátních národních kultur a identit. Nezbytnost ochrany před masivní invazí exotických kultur dobře chápou všechna etnika, národy a kultury ve světě a podle toho se i chovají. Těm západním tato univerzální dějinná zkušenost začíná unikat.

Každá masová exotická imigrace přináší od určitého bodu zlomu nezvratnou destrukci hostitelské civilizace a kultury. Od této chvíle začíná jejich přeměna na civilizační normy a kulturu přistěhovaných. Tuto politiku vlastní destrukce však zatím nelze ani v Evropě dělat bez mohutné propagandy. Své mateřské kultury a domoviny má stále rádo příliš mnoho Evropanů. Svobodu z nich vyplývající také. Propaganda musí mít v sekularizované a vědecky zaměřené evropské společnosti racionální nátěr. Proto byla vytvořena a i českými médii je neustále omílána řada vědecky znějících proimigračních tezí. Mají obyvatelstvu vysvětlit, proč je pro něj masový příliv exotických a kulturně odlišných etnik přínosem (i když běžný obyvatel si svým selským rozumem vyvodil úplně opačný závěr).

Tyto teze jsou v zásadě dvojího druhu. První zaujatě tvrdí, že Evropa se bez této imigrace neobejde a bez jejího permanentního přílivu po všech stránkách zhyne. Sem patří mýtická tvrzení o tom, že se bez imigrace zhroutí evropská ekonomika, že Evropa bez exotické imigrace vymře, že národní státy jsou „nezdravě homogenní“ a je nezbytně nutné je imigrací oživit. Tyto teze se ovšem při jakémkoliv bližším pohledu začnou jevit jako děravé. Již prostá otázka, jak tedy Evropa mohla bez této imigrace v posledních staletích v klidu přežít a skvěle prosperovat, vzbudí první pochybnosti. Proto jsou v zásobě ještě teorie druhého ražení - osudové. Socialisté a liberálové, kteří je propagují, si v nich v překvapivé shodě vzpomněli na marxistické teorie zákonitých dějin a upravili je na dnešní podmínky. V souladu s tím tvrdí, že imigrace je prostě zákonitý společenský proces, proti kterému se nedá nic dělat. Společnost totiž neodvratně směřuje k novému stavu „globalizace“, který zahrnuje masivní migraci a splývání národů a etnik. Každé přivření hranic by tak bylo zpátečnickou reakcí proti novému radostnému globalizovanému světu a vysněnému univerzálnímu člověku. O tom, že by to byla navíc i reakce „rasistická, xenofobní, národovecká“ a kdovíjaká ještě, není třeba ani mluvit.

Podívejme se dnes tedy na tuto „globalizaci“ blíže. Před rozhodováním pro a proti si není nad to ujasnit, o co ve skutečnosti jde. Kupodivu přitom zjistíme, že za prvé sám tento pojem je velmi vágní a za druhé, že procesy s ním obecně spojované v realitě vůbec nepřinášejí masové přesuny obyvatelstva. A dokonce i někdy migraci omezují. Ukáže se také, že současné migrační tlaky na Evropu mají s nějakou globalizací jen málo společného. Jsou v převážné míře jen novou verzí přirozených dějů, kterých v lidských dějinách proběhly tisíce. Pohybů a nájezdů chudších kmenů, etnik či národů směrem na ty bohatší. Tyto posuny mohou mít řadu forem a motivací, od snah o získání podílu na prosperující ekonomice až po vojensko-dobyvatelské drancování. Jejich motivace jsou přirozené a mnohý z nás by ve stejné situaci přemýšlel podobně. Jsou obecně podmíněny vstřícností a benevolencí bohatší společnosti a prostupností jejích hranic. V menší míře ostatně probíhají i uvnitř Evropy samé. Bohaté a většinou i civilizovanější společnosti, které se jim nedokázaly ubránit, je v lepším případě asimilovaly, v horším po nich upadly do věčně napjatého multietnického a multikulturního společenství. Často však jimi byly i zdevastovány. Mýtický nadpozemský proces „globalizace“, který dnes Evropa vzývá a v jehož jménu mnozí záměrně ničí svoje staleté kultury, unikátní národní charaktery a civilizační normy, má úplně jinou podobu a požadavky, než se mnohým z těchto ničitelů zdá.

Mýty o globalizaci a migraci

Je těžké definovat, co všechno zahrnuje pojem globalizace. Pokud to mají být celosvětové procesy, vyvolané technickým pokrokem 20. století, pak to budou asi tyto reálně existující jevy: růst mezinárodního obchodu se zbožím a surovinami a z toho plynoucí vzájemná propojenost ekonomik, propojenost finančních a investičních trhů, akviziční investice v jiných státech, rostoucí pohyb odborníků všeho druhu, „zmenšování“ světa schopnostmi dopravy, růst celosvětového cestování, informační a komunikační propojení světa, přelévání vědeckých a technických poznatků a schopností, možnost cestovat, pracovat, studovat a účastnit se všemožných konferencí po celém světě. Všechny tyto skutečnosti přitom vytvářejí iluzi, že se svět „zmenšuje“, splývá a národnosti a národy mizí. A to zvláště u inteligence a velkoměstského obyvatelstva, které je běžně vidí každý den. Při bližším pohledu na jejich trvalý migrační dopad však zjistíme, že nic z toho ve skutečnosti primárně nezpůsobuje masové přesuny obyvatelstva, občanství a konec národů. A to ani v integrované Evropě, a už vůbec ne ve světě. Národy a civilizace v důsledku těchto možností spolu více obchodují, spolupracují, komunikují a z různých důvodů se navštěvují. Nijak výrazně však kvůli nim nemění svoji identitu. Možnosti Nového světa, irský hladomor, mongolská expanze a další historické události způsobily o mnoho větší a statisticky významnější migrační toky, než „globalizační“ pohyby obyvatelstva vyvolané moderní technikou a rostoucím mezinárodním obchodem. A to s mnohem skromnějšími dopravními i informačními prostředky.

O tom, že globalizace vůbec nemusí znamenat a přinášet masovou a trvalou migraci svědčí přitom zcela jasně jedna skutečnost. Ve světě je mnoho velmi „globalizovaných“ ekonomik a společností, které vůbec nezaznamenávají, nepotřebují a ani nedovolují významné imigrační pohyby. A dobře vědí proč. Jsou si trvale vědomy svých zájmů, a proto přežily staletí a tisíciletí a nepochybně tu ještě dlouho budou. Zřetelným poválečným příkladem je Japonsko. V dnešní době pak třeba Čína.

Moderní technika v mnoha směrech migrační pohyby dokonce omezuje. Kdo se vydal v dřívějších dobách na strastiplnou cestu do Nového světa, již podobnou cestu zpět většinou neabsolvoval. Věděl navíc, že by se po dlouhých letech vrátil do již neznámého společenství. Dnes krátkodobá i dlouhodobá práce kvalifikovaných mozků i rukou všeho druhu pro mezinárodní firmu kdekoliv na světě neznamená přerušení kontaktu s domovinou ani masovou změnu národní identity či občanství. Nadnárodní firmy po celém světě zaměstnávají většinou domácí obyvatelstvo a když už si dovezou dočasně vlastní pracovníky, nenutí je ke změně národnosti a občanství. Létání na mezinárodní konference po celém světě sice přináší iluzi o celosvětovém bratrství, ale změnu občanství a národnosti jen minimálně. To samé masové cestování. Internet propojil svět, ale zároveň upoutal miliony lidí do svých pokojů, odkud mohou pracovat pro kohokoliv kdekoliv. Investovat a řídit výrobu a obchod po celém světě se dá z jedné kanceláře. A to, že se lidé ve světě dívají na stejné filmy, pijí podobné nápoje, jedí stejné obložené housky a poslouchají stejnou hudbu zatím nikdy v dějinách válkám a nepřátelstvím také nezbránilo. Žádný konec národů se tak z čistě globalizačních důvodů nekoná. To platí i o pohybu obyvatelstva národních států uvnitř integrované Evropy.

Navíc globalizace není ani zákonitý a neodvratně nekonečný jev. Její projevy mohou být kdykoliv přerušeny mezinárodními krizemi a konflikty, nedostatkem zdrojů, přírodními katastrofami či prostě změnou výrobních technologií. Ve chvíli, kdy by expandovaly nové technologie nezávislé na ropě či ropné zásoby byly vyčerpány, se změní úplně i podoba současných mezinárodních vztahů. Celé světové oblasti budou „odglobalizovány“. Rovněž robotizace výroby přinese spíše nezávislost autonomních společenství než jejich propojování.

Pokračování zítra.



Diskuse


P. Vaňura
17:00
13.4.2015

L. David
12:25
13.4.2015

V. Horák
14:54
13.4.2015

P. Vaňura
16:51
13.4.2015

W. Libl
5:57
13.4.2015

Z. Lapil
19:28
13.4.2015

J. Kanioková
1:55
13.4.2015

H. Lukešová
2:42
13.4.2015

H. Lukešová
0:35
13.4.2015

S. Netzer
12:19
13.4.2015

P. Vaňura
13:08
13.4.2015

S. Netzer
13:12
13.4.2015

P. Vaňura
13:25
13.4.2015

S. Netzer
13:48
13.4.2015

P. Vaňura
16:55
13.4.2015

P. Vaňura
13:14
13.4.2015

S. Netzer
13:22
13.4.2015

J. Jurax
2:31
14.4.2015

H. Lukešová
15:27
13.4.2015

S. Netzer
16:07
13.4.2015

počet příspěvků: 25, poslední 14.4.2015 02:31









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.