24.2.2019 | Svátek má Matěj



DISKUSE K ČLÁNKU

Nejste přihlášen/a. Vkládat příspěvky mohou pouze registrovaní čtenáři.

Formát tel. čísla "+420 xxx xxx xxx"

AUSTRÁLIE: Vzpomínky starého zbrojnoše - Topivo.



Řazeno podle času sestupně, seřadit podle času vzestupně
počet příspěvků: 11, poslední: 22.1.2019 19:12, přehled diskusí

krásně se ti Jirko vzpomínalo v uklidňujícím opojení:
Autor: M. Crossette Datum: 22.1.2019 19:12

a doufám, že výsledky zákroku byly uspokojivé.

Dětství a mládí jsem v zimě také prožila místnosti prohřáté teplem sálajícím z kachlových kamen. V nich se zatápělo třískami a pak topilo uhlím. Ve dvou kýblech ho ze sklepa do třetího patra bez výtahu tahal nejprve tatínek, později i bratr a já. Prostě kdo byl v zimě první doma, když byl uhlák prázdný,sešel pro uhlí a zatopil. Většinou tomu nejprve předcházelo opačené cupitání s plným kýblem popele ven na vnitřní dvůj domu do popelnic. Tatínek později od někoho nechal ke kamnům udělat (a sám napojil) plechový "výměník". Taková výbočka z komínové trubky, která byla jinak dost krátká. Na komínovou trubku byla napojena vedlejší roura v jejímž středu byla jakási škatule "výměník" (už se přesně nevybavuji, jak vypadala). Pak horký kouř, místo aby letěl hned ven tou kratší komínovou rourou, udělala "odbočku", rozžhavil výměník a do místnosti z ní sálalo podstatně více tepla. Z mouru tatínek také dělal brikety, ale mám dojem, že ho míchal s nějakým tekutým lepidlem. Uschlé brikety pak díky lepidlu rychle vzplály, ale jak dlouho hořely už si nepamatuji. Koupelnu jsme měli hned vedle malé kuchyňky. Tedy původně to byla jen větší místnost pouze se záchodem. Ale naši z ní později udělali koupelnu, vešla se tam vana normální velkosti. Horká voda do ní se ohřívala v hrncích právě vedle v kuchyni (a další hrnec v horkou vodou byl vždy připraven, kdyby bylo třeba dolít). Když nás pak z Žitné vystěhovali (stavěla se magistrála) do Zahradního Města, nadšení jsme nebyli ale těšili jsme se právě na "bezpracné" teplo z ústředního topení (a sluníčko skoro celý den do bytu).

Jsem:
Autor: Z. Jenny Datum: 22.1.2019 18:52

dcerou uhlobarona a tak o uhlí vím své. Tatínek vlastnil uhelné sklady, po roce 48 tam dělal skladníka a rodina platila objednané uhlí a dřevo ještě cca 5 let. Pak jsem do těchže skladů jezdila s vozíkem pro trochu uhlí babičce přeslicové. Ročně jsem odnosila příděl uhlí u babičky přes chodník ,chodbu na dvůr do šopy. V rodinném domě jsme měli naštěstí okénka do sklepa na úrovni chodníku a tak se jen natlačilo do sklepa. Doma jsme topili v kuchyňském šporheltu a v pokojích v kachlákách, tetička měla v kabinetě ,kde učila kamna americká. Ještě na průmce jsem zažila jedny kamna v rohu třídy, vpředu jsme mrzly(dívky) vzadu hajcovaly a tři patra do sklepa s uhlákem, žádný školník. To byly časy ! Ejchuchu! Díky za vzpomínky!

Jo, topení...:
Autor: T. Zana Datum: 22.1.2019 13:51

Taky jsem vyrostla v činžáku s kamny na uhlí - původně v každé místností jedna, pak do koupelny přišla karma (koupelna byla vedle kuchyně, bylo tam teplo, takže stačilo ohřát vodu). Teda ta karma ohřála tak vodu na umytí v umyvadle, na vanu to nevystačilo, ale halt od toho byla kamna v kuchyni.

Ta jsme měli až do mých pětadvaceti, kdy jsme byt měnili za dva, tudíž bylo třeba mít všude plynové topení, aby byt přilákal víc zájemců.

V pokojích naši časem zavedli naftová kamna, ale - i když uhlí jsem se taky nanosila až hanba, tak nafta mi přišla tak nějak ošklivá (kdo někdy musel osobně nasát naftu do trubičky, aby podle zákona o spojitých nádobách natekla do kamen, ví o čem mluvím).

Po výměně bytu jsme získali mrňavou - ale vlastní - garsonku ve Vršovicích, kde topení jaksi nebylo... Zjevně tam někde byl komín pro uhelná kamna, ale byl zaslepený a přetažený malbou. A nám se do uhlí nechtělo, tak jsme si koupili mrňavá elektrická kamínka a topili s nimi.

Moje první bydlení v Husovicích,:
Autor: Z. Matylda Datum: 22.1.2019 11:40

což bylo nedaleko Merhautky, už sice obnášelo plynové wafky v pokoji a žádné topení v ložnici- prostě se musely nechat otevřené dveře, aby se to přes předsíň vyhřálo- ale taky lázeňský válec. Zbytky topiva ve sklepě se nabraly do kýblů a nosily po schodech do třetího patra. Není divu, že jsme dost rychle předělávali koupelnu, aby v ní byla karma. Ta mě sice k smrti děsila tím, jak při sepnutí vždycky bouchla, ale tekla z toho teplá voda...

Jak dobře to znám!:
Autor: L. Jakovljevičová Datum: 22.1.2019 10:42

V Praze třetí patro bez výtahu + zvýšené přízemí. 102 schodů a dalších dvacet do sklepa. Popadnout dva kbelíky na uhlí a hurá!! A radši hned dvakrát. Topilo se jen v kuchyni, v obýváku(byl přes chodbu) jen o Vánocích v amerických kamnech a koksem, v ložnici nikdy. V koupelně byla plynová karma a malá plynová kamínka. Dneska by z toho revizáci měli smrt. A dneska? Skoro stejně. Kamna na dřevo v kuchyni, v pokoji nic - vytápí se jen z kuchyně. V létě naštípat dříví ( dva synové a dva vnuci), každý týden navozit zásobu do předsíně. Jinak to nejde, mám v současné době dva vyhozené obratle a sotva chodím. V náručí dopravit ke kamnům a můžu topit. V koupelně přímotop a na záchodě zima. A tak si tady žiju :-))

Jéje topivo!:
Autor: Z. Yga Datum: 22.1.2019 8:57

Tohle všechno znám, ač nejsem z činžáku, ale z baráku. Do mých osmi let (než naši přestavěli domek) se topilo v každé místnosti zvlášť - v koupelně koupelnovými kamny s ohřevem vody, v kuchyni ve šprotheltu a v obýváku a světnici petrami - v ložnici se netopilo, tam naši spávali jen mimo topnou sezónu.

Po přestavění domu ještě čas zůstal športhelt v kuchyni, ale jinak už jsme měli ústřední topení!, ovšem s kotlem na uhlí. Takže v letě nebo začátkem podzimu se před barákem objevila hromada uhlí - když byl nám místní uhlobaron v Uhelných skladech nakloněn, tak to byla pěkná černá kostka, když ne, tak půlka byl uhelný prach (:o)). To všecko se muselo napěchovat do sklepa shozovým okýnkem do uhelny - což znamenalo, že ten nejmenší (já) nakonec ležel na hromadě uhlí, které odhrabával za sebe (dveře už byly zašpérované dřevenýma fošínkama) a tím okýnkem nakonec vylézt - s mojí fobií to teda pěkně cloumalo, měla jsem vždycky strach, že tam nakonec zůstanu a naši mě najdou na konec topné sezóny, kdy se doberou konce celé hromady (:o)).

Re: Jéje topivo!:
Autor: Z. Yga Datum: 22.1.2019 8:58

Pokračování - prý příliš dlouhý příspěvek (:o))):

Další topná komodita - dřevo! To se taky chystalo na podzim - taťka na vlastnoručně vyrobené cirkule řezal polena a následně sekal na polínka, ta se shazovala dalším shozovým okýnkem do sklepa se dřevem, někdo! je tam musel hezky rovnat (další otravná a neubývající práce) do hranice. Leta praxe mě naučila štípat hezké rovné třísky na podpal.

Jo a nesmím zapomenout na kaly! Ty se dávali mimo pořadník komukoli (na uhlí byl pořadník a člověk koupil tolik, kolik mu dle strany a vlády náleželo!) - takže před barákem pod ořechem byla vyřazená karbovňa, ve které se míchaly kaly s vodou - vznikla hutná mazlavá černá hmota, která se v kýblech nosila do sklepa, a když už byl kotel rozhajcovaný, tak se sem tam přiložila lopatka, dvě těchto kal - což sice ničilo kotel a zanášelo komín, ale udrželo to teplo. Ovšem, když šel člověk přiložit, tak si připadal jako hutník u vysoké pece při odpichu, neb musel vzít zvláštní bodec a kalovou krustu nad ohněm prožďárat - a kdo zná kotle Apollo ví, jak vysoko byla násypná dvířka (:o)) ...

Hmm - tak když vzpomínám na tato idylická léta - zimy byly fakt zimy a já se vždycky vracela do promrzlého baráku a první věc, co mne čekala, bylo vynést popel a udělat oheň v kotli, když se mi nezakouřilo a dobře hořel, tak v kuchyni, která byla až na konci topného okruhu, bylo večer i 18 °C - se mi snad ani nikdo nediví, že preferuju oheň zkrocený v plynovém kotli! (:o))

Re: Jéje topivo!:
Autor: Z. Lika Datum: 22.1.2019 10:23

Byla to těžká práce, zásobit se topivem. A to už existovaly cirkulárky - ten jekot!

názor:
Autor: i. krahula Datum: 22.1.2019 8:22

Koks je likvidační pro jakékoliv topeniště,s výjimkou litiny.

hezký den:
Autor: Z. Xerxová Datum: 22.1.2019 6:16

hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ...

Kamna, kamínka, koupelnové kotle na vodu, krby, ohniště... mě vždycky přitahovala. Neb já už jsem dítko radiátorové bezkotlové... Takže jak byla možnost někde dělat dříví, třísky, podpalovat... to bylo moje :o) A zůstalo mi to. živé teplo je prostě nejlepší (hlavně když se nemusí tahat uhlí a dříví každý den)

U dědečka na chalupě:
Autor: R. Enatae Datum: 22.1.2019 2:15

se vyráběly brikety také ze zvlhčeného mouru. Děda to cpal do pytlíků od mléka. Sehnal někde velkou roli se špatným potiskem, pamatuju se, že potisk byl modrý, takže mléko polotučné :) Stříhala jsem pytlíky, děda tam cpal mour, nahoře jenom zakroutil a házel do uhláku. Hořelo to i nevysušené. Na třískách jsem se naučila zacházet se sekerou a dodnes mě ta činnost těší.

U pražské babičky ve Vršovicích se také topilo - v kuchyni sporák, v pokoji kamna, v koupelně koupelnová kamna. V pokoji se topilo naprosto výjimečně, koupelnová kamna se roztápěla maximálně dvakrát týdně, spíš jednou. Žilo se v kuchyni, babička tam i spala. Děda spal v té morně v pokoji. Výtah na uhlí tam byl myslím až v sedmdesátých letech.