J. Ticháček 4.1.2019 16:38

Pane Ulči, děkuji

Vaše články číst je pro mne vždy potěšením, a to i v tehdy, kdy s některými Vašimi názory nesouhlasím. Řekl bych, že musí být krása se s Vámi hádat. Nebo disputovat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Krátký 1.1.2019 18:10

Zase nádherné vyprávění

a taky poučné jako vždy - děkuji pane profesore a vám i ostatním mnoho štěstí v novém roce 2019

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 1.1.2019 18:04

I Vám, pane autore - PF 2019

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Písařík 1.1.2019 11:36

Hodně zdraví do nového roku, pane Ulči

Obdivuji váš svěží pohled na svět. A rád čtu vaše články i knuhy, pokud se k nim dostanu. Nedávno jsme diskutovali problém několikaterého denního převlékání, což by mně obzvláště obtěžovalo, jsem již také v letech, ale byl jsem znalci ujištěn, že v nižších podlažích jsou bufety, kde lze pojíst neformálněji. Pokud se týká ruštiny, byl jsem také nucen z toho jazyka maturovat, několikrát jsem byl v té zemi a docela rád jazyk použil. Použil jsem jej i v takové kuriózní situaci, kdy jsme bydleli v Ulcinju u tamnějšího soudce v apartmánu se skvostnou vyhlídkou a večer u vína povídali, my starší po ruski a náš vnuk s jeho dcerou po anglijski. Taky jsem se, dík tomu jazyku, domluvil v kritické situaci s Rumunem. Prostě, napsal bych, že ten jazyk za to nemůže, spíše věrchuška. Za Jelcina to vypadalo na konec studené války, došlo ke střídání a studenou válku tu máme zas. Škoda, vypadalo to tak nadějně pro lidi i pro svět. Ještě jednou - zdraví všem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek