Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
FEJETON: I my máme zahradu
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
L. Písařík 27.6.2018 15:23Líbí se mi neznásilňování přírody, sama ukáže, co se hodí pěstovat. Máme kousek zahrádky u domku v Brně. Zkoušeli jsme všechno: Jílovitá půda, prý naproti byla kdysi cihelna. Meruňky dobře, třešeň roste z toho jílu až nad chodník i plodí, Broskve v pátem roce usychají, ale zato nám dobře plodí víno a kiwi, toho máme pro celou rodinu, ba i na marmeládu. A trávník - to je směs trávy, lučních květin a plevelných rostlin naštěstí jen asi 16 m2. Trochu bylinek a kytiček, zeleninu ne, vodou za 85 Kč se nedá zalévat a jeden obrovský smrk, který se cpe kořeny všude a pohled na něj nahrazuje les, dokonce i drobní ptáčci mlynaříci na něm sídlí. Přítel, nimrod mi nechtěl věřit, že prý mají být v lese. Hájil jsem je: oni se asi na tom smrku narodili, jak mají vědět, že to není les ? A dokonce veverka k nám chodí na meruňky. To všechno uprostřed města. |
|
|
P. Boublíková 27.6.2018 13:01Tulipány Škoda, že tu není fotka! |
|
|
P. Grigar 27.6.2018 12:38Re: Zase hezké vyprávění o zahrádce i o životě ..rodem venkovan, dokonce ze samoty za vesnicí, 30 let života ve městě a... už zase venkovan. Nic lepšího mě nemohlo na stará kolena potkat. Ranní procházka naboso po zahradě oroseným trávníkem, prohlídka co zase přes noc vyrostlo a dozrálo, rozhodování co z toho přijde na stůl do vázy a co do talíře. Vlastní slivovice i kysané zelí...kudy projde, tudy léčí!! |
|
|
M. Krátký 27.6.2018 7:42Zase hezké vyprávění o zahrádce i o životě přidám jen dvě vzpomínky - chatařím stále intenzivněji ve středním Posázaví od roku 1946 a tak, když jsme měli někdy v roce 1955 na základce taky hodiny zahradnictví - obdělávali jsme společně asi tři záhonky v Praze 10 - tam, kde teď stojí budova bývalého Strojimportu - vzpomínka č 1. zde : já, zvyklý práce s rýčem jsem přeryl půlku jednoho záhonku za což jsem bylm oceněn známkou č 4 a ty káči spolužačky, které zryly "vzorně" tři kopečky to měly za 1 - a druhá vzpomínka - moje máma se dožila 95 roku a až do svých 92 byla od zimy do podzimu na chatě a furt hodně pracovala - až se jí jednou podařilo, že už v květnu jí kvetly okurky i rajčata protože je vysadila už v březnu a Ledoví muži se ten rok už nekonali - to už jí bylo oněch 92 a už jí síly opouštěly. |
