Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Z. Xerxová 7.3.2018 11:04Re: Radano, Dede - pořád si říkám, že šťastný a přiměřeně aktivní (byť třeba kratší) život s léky, než smutný ploužící se pes s bolestí. Držím vlčandám palce - ať je to u Ary nějaká ptákovina a ne další jobovka... |
|
Z. Matylda 7.3.2018 13:56Re: Radano, Ano, souhlasím se vším. Mně to nebylo dopřáno, Borůvku mi sebral zhoubný nádor v močovém měchýři v sedmi a půl letech. |
|
T. Zana 7.3.2018 17:24Re: Radano, Dede, taky držím! |
|
D. Ruščáková 7.3.2018 20:23Re: Radano, Děkuju moc. prostě uvidíme, co se dá uvidět, ale dnešek mě naplnil jistým optimismem - holky běhaly na Zvičině v asi 20 cm sněhu a že blbly! A Ari nekulhala, jen si to koleno malinko nadlehčila při vstávání. Tak snad tam nemá nic urvaného a konzervativní léčba zabírá :) |
|
Z. Yga 7.3.2018 8:53Milá Radano, Je dobře, že jsi napsala tenhle článek, protože tohle zažijeme všichni ... a nakonec se tu objeví to nejsmutnější psaní, kterým se svým věrňákem nakonec rozloučíme. Brooke je už osm roků a začíná z ní být pes, se kterým se dá docela často rozumně domluvit. Ale když má svůj den, tak lítá jak urvaný vagón. Naposledy to bylo v neděli a to se asi opět podepsalo na jejich zádech. V pondělí večer se hnala k večeři, ohla se k misce a kvíííííík - nakonec jsem jí misku musela dát na stoličku. Ráno se ani nemohla jít vyvenčit. I bylo ustanoveno, že zavezu Jeníka do práce a pak se pro ni vrátím a navštívíme pívet. Přijedu domu, pesa vesele hnípe na gauči (ráno nemohla zvednout nožku víš jak tři centimetry), radostně seskočí, venku obejdeme kolečko a vyvenčí se (ráno jsem se jenom k ní sehla, že jí dám kabátek a řvala, jako bych jí párala zaživa). Takže zatím se veterina podmínečně odkládá, dostala na ven teplý kabátek (i když se u nás rapidně oteplilo) a jakože klidový režim (včera odpoledne to ještě šlo, večer už byla na zabití, tak nevím, nevím, jak to zvládnem dneska) a budeme doufat, že se nejednalo o nic vážnějšího - ona totiž je děsný bolestínek a ječí i když šlápne na kamínek. Na druhou stranu - oba kluci (pes a kocour) se k ní chovali velice hezky - žádné pošťuchování a domáhání se pozornosti - tak nevím, asi cítili, že není ve své kůži. |
|
R. Menšíková 7.3.2018 10:56Tak to držím Brook palečky, ať se to přežene bez návštěvy u pívet (to označení se mi tak zalíbilo, že jsem zalitovala, že máme pana doktora, jinak bych to byla určitě převzala). |
|
Z. Lika 7.3.2018 11:45Re: Tak to držím Brook palečky, No jo, když se řekne pavet, mohl by se urazit :D |
|
|
O. Joklová 7.3.2018 12:47Re: Tak to držím Brook palečky, no tak aspoň panvet, proč ne |
|
Z. Inka 7.3.2018 8:24i takovéto čtení patří k životu se zvířátky. Když se najednou z běhacího psa stává chodicí, jako u nás úderem osmého roku. Najednou jsem si vzpomněla, jak se Mimi uklidnilo s tím osmým rokem, Majda se chová naprosto stejně. Je to takové trochu smutné, na druhou stranu já taky neudělám těch 20km jako dřív a vůbec. Dneska spolu snad ani nemusíme mluvit, všechno si řekneme beze slov. Za těch sedm let jsme si vytvořily komunikační dálnici, kterou dneska využíváme. To soužití dostává naprosto jinou dimenzi. Včera jsem přijela domů a honem letěla na dvorek, pustit Majdu domů. Volám, nic. Vezmu boty, proběhnu do průjezdu, nic. Pes nikde. Vrátím se zpátky a v kuchyni naleznu stopy po přítomnosti Bimbově ( kbelík od KFC). Je jasné, že byl doma a s největší pravděpodobností už nechal Majdu doma. Pokračuji do obýváku a tam na křesílku ejhle pejsek spinká, chudinka ohluchlá moje volání neslyšela...Ocásek začal mávat až když bylo jasné, že byla objevena. Ještě před rokem by mi pomalu skočila na hlavu, dneska se důstojně nechá přivítat.... |
|
|
Z. Lika 7.3.2018 8:41Re: i takovéto čtení Jen si dovolím pro návštěvníky podotknout, že Majda je novofoundlanďák, čímž to celé získává další půvab a rozhodně patřičnou dimenzi :-D |
|
|
R. Menšíková 7.3.2018 9:54Přesně, taky už nejsem v téže kondici, jako když k nám Kalinka přijela. Líbí se mi, jak se Majda raduje úměrně věku a situaci. Takhle to máme s Hispánkou. Ta hodně a tvrdě spí a když přijdeme domů, zdaleka ne vždycky si toho všimne a předvede to pravé psí radování z návratu lidí. Jelikož díky glaukomu doma prakticky nevidí (venku prý, jak mi vysvětlil pan doktor Beránek, něco málo do dálky), si nás přijde očichat a v tu chvíli je všechno jako dřív... |
|
|
Z. Inka 7.3.2018 10:53Re: Přesně, No, ona se přivítala s páníkem, ten ji pustil domů a určitě odměnil statečnost nějakým mlskem. Ona se odměnila založením výškového tábora a dokud nezačnu chrastit obojkem, drží se dobytých pozic. Kde je psáno, že musí ona vítat mne, můžu se já přivítat s ní. To je na fudlácích krásné, prostě jsou to černí lidé. |
|
Z. Kytka 7.3.2018 14:37Re: i takovéto čtení "Dneska spolu snad ani nemusíme mluvit, všechno si řekneme beze slov. Za těch sedm let jsme si vytvořily komunikační dálnici, kterou dneska využíváme. To soužití dostává naprosto jinou dimenzi." Inko, to je pravda pravdoucí, bohužel když se k té jiné dimenzi společně dopracujeme chýlí se pejsčí život ke konci a nám nezbývá než bezmocně očekávat věci příští. Tak jsem to měla s Dádulkou než mi v 9 a půl roce odešla za duhu... Olínkovi bude letos už 11 a i když pořád vypadá hezky, hodně se zklidnil a taky víc spí. http://jitka-kytka.rajce.idnes.cz/OLDA_2018/ - čerstvě ostříhán. :o) |
|
|
Z. Kytka 7.3.2018 14:42Re: i takovéto čtení http://jitka-kytka.rajce.idnes.cz/OLDA_2018/ |
|
|
Z. Lika 7.3.2018 19:11Re: i takovéto čtení Oldík je fešák, vypadá pěkně. |
|
|
Z. Lika 7.3.2018 7:45Moc pěkně napsáno "O psu, který musel zpomalit", by se to mohlo jmenovat. Vlídné spolužití se starším a starým zvířetem má své veliké kouzlo - takovou míru porozumění s mlaďochem nezažijete. A když se nám podaří nepřenášet na zvíře své vlastní obavy - oni to neřeší -, naučíme se něco i pro svůj vlastní život. Kalinka je důstojná matriarcha, však má své platné místo ve smečce, se všemi benefity :-) Posílám podrbání (jestli o ně stojí) a držím palce pěsti, ať aparát pohybový slouží co nejdéle :-) |
|
Š. Matyášová 7.3.2018 8:22Re: Moc pěkně napsáno Mluvíš mi z duše Liko, přesně tohle jsem si řekla.... |
|
Z. Jenny 7.3.2018 10:39Re: Moc pěkně napsáno Jj, máš pravdu Liko a jak říká Sharka, taky bych to lépe nenapsala, tak se s dovolením připojuji. Milá Radko, užívejte si naplno každičké chvilky. Už ani nepočítám kolikrát jsem tohle absolvovala a nikdy nezapomenu na ty chvíle předposlední a vůbec, už se mi obražofka mlží. |
|
|
R. Menšíková 7.3.2018 11:01Tedy, jste všichni strašně hodní, že píšete, jak to znáte. Není to u nás poprvé, ale to neznamená, že si člověk zvykne. |
|
|
Z. Lika 7.3.2018 11:48Re: Tedy, Zvyknout si na to nejde, ale čerpat ze zkušeností, něco třebas udělat líp, to zas jo. |
|
|
Š. Matyášová 7.3.2018 12:11Re: Tedy, nezvykne Radko,každej odchod zasáhne a bolí.... |
|
|
Z. Xerxová 7.3.2018 6:48hezký den hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ... Je to takové hořkosladké čtení. Na jednu stranu smutné - prostě věk Kalinku dohání a nohy přestávají sloužit... na straně druhé je to pohled na krásný, dlouhý, veselý život jedné báječné psice. Betka byla na Trocoxilu déle než rok a půl. Bez přestávky - a mimichodem její ledviny i játra to zvládly bez potíží. Tak ať co nejdéle i Kalince léky umožní co nejvíc bezbolestných dnů klidného a láskyplného stáří. |
|
|
R. Menšíková 7.3.2018 7:10Hořkosladké čtení... Manžel svým konstatováním, že to je dost smutné, ve mně vyvolal pochybnost, jestli to mám vůbec do redakce posílat. Já jsem text totiž napsala jako svého druhu terapii - je to někdy hodně skličující. Nakonec jsem si řekla, že to nechám na Lice, ta nejlíp ví, co se do Zvířetníku hodí. S Likou jsme se shodly na tom, že to zkrátka k životu se psy patří. Kalinka má trocoxil dva měsíce, asi i díky věku a zdravotnímu stavu (má pět let diagnostikován karcinom mléčné žlázy - dvě operace), byla jeho účinnost zpočátku masivní, ale valem jí ubývá. Na to jsme si zvykli. Věřím na chuť k jídlu a ta Kalince zatím funguje... |
|
|
Š. Matyášová 7.3.2018 8:20Re: Hořkosladké čtení... Radko, všichni víme, že jednou ten den přijde, jen nevíme kdy...a pokud má přijít i u našich zvířecích přátel,tak buď s naší pomocí a musíme být hodně silní a nebo milosrdně, třeba ve spánku, bez bolestí a utrpení.... Kalinka je v poslední fázi žití-ve stáří..ale vlastně proč v poslední? nikdo nevíme, co je za tím Duhovým mostem, jen máme představy... Přeji Vám i Kalince ještě dlouhý společný čas..... |
|
|
R. Menšíková 7.3.2018 11:05Re: Hořkosladké čtení... Bože, jak moc bych si přála to milosrdné řešení! Vždycky si s kolegyňkou představujeme, kdo všechno tam za Duhovým mostem čeká, už jich tam taky pár máme. Ach jo, už zase nevidím na klávesy... |
|
|
Z. Lika 7.3.2018 11:51Re: Hořkosladké čtení... Jejej, kdyby fakt na mě všichni za duhovým mostem čekali, to bych taky mohla schytat pěkných pár facek :D |
|
|
Š. Matyášová 7.3.2018 12:12Re: Hořkosladké čtení... a nebo tak Liko :-D, že bych se začala bát? |
|
|
Z. Yga 7.3.2018 13:56Re: Hořkosladké čtení... Ale liko - za Duhovým mostem na náš čekají jen ti milí a milující, není třeba se bát. |
|
|
R. Menšíková 7.3.2018 17:50Re: Hořkosladké čtení... Tak jsem to myslela! |
