Prvního berňáka jsme si pořídili před patnácti lety; byl to tehdy tříletý Abax a měl za sebou zkušenost z útulku. Padli jsme si do oka a brzy bylo jasné, že u jednoho nezůstane. Než se rok s rokem sešel, měli jsme ještě dvě štěňata, fenky Californii a Hispanii. Starší z nich, Kalinka, brzy vzala na svá bedra vedoucí roli ve smečce.

Kalinka s Abaxem. (Bernský honicí pes.)

Abax byl galantní, ze zásady se s fenami nespořil, byl mistrem úsporných řešení, ale to je jiný příběh. Hispánka má odjakživa úplně jinou prioritu (kam si mám lehnout?). Abax se už pět let prohání za duhovým mostem, holky budou letos mít čtrnáct let.

Kalinka během posledních pěti let prodělala tři operace (dvě souvisely s nádorovým onemocněním, třetí byla torze žaludku), na její hyperaktivitě se to nijak neprojevilo, ještě loni tu nekompromisně šéfovala. Za jejím ústupem z první pozice nestálo žádné soupeření, bylo to její vlastní rozhodnutí. Vedení se dosud nikdo neujal, všechno jede ve starých kolejích, jak to Kalinka kdysi nastavila.

Kalinka s Hispánkou.

Koncem loňského roku ji začal trápit pohybový aparát; levá zadní noha přestala sloužit. Dostali jsme léky, které zapůsobily jako zázrak: Kalinka po nich byla za pár hodin ve formě, my jsme byli nadšení a začali jsme na problém dokonce zapomínat. Leč návrat potíží nás vrátil do reality. Stali jsme se pravidelnými návštěvníky veteriny a pochopili jsme, že s ohledem na věk u Kalinky už to není léčení, jen zvýšení jejího životního komfortu. S novým lékem trocoxilem nastoupilo další úžasné zlepšení, avšak opět nešlo o jev trvalejší. A tak jsme si na to museli zvyknout. Kalinka i my.

Kalinka - žíznivá čára. Bernský honicí pes.

Kalinka se čím dál častěji uchyluje do náruče tvrdého spánku (někdy ze spaní běhá, což mne pokaždé dojme). Svému handicapu se už nediví, když ji posíláme ven (ač dostává léky co nejšetrnější, ledviny vyžadují své), zpravidla volí nejúspornější trasu a hned se vrací na pelíšek. Její hodiny v hlavě ovšem fungují, jak mají: venčení před jídlem pozná neomylně a vždycky pak zamíří nikoli k pelíšku, nýbrž k misce. A chutná jí pořád výtečně, i do kuchyně se za ostatními vypraví, když zjistí, že se tam děje něco zajímavého. Všichni akceptují, že Kalince nadržuji. Normálně mi sem tam něco „upadne“ a určím, čí které sousto je (samozřejmě, že se občas někdo „přeslechne“ a chňapne při jiném jméně). Kalinka dostává to nejlepší a nikdo si nic nedovolí.

Kalinka s Meirou a Finchem. Bernský honicí pes.

Taky přestala mít trpělivost s nejmladší generací. Naši dvouletí sourozenci Meira a Finch (stále jim říkáme štěňata) byli zvyklí na poněkud jinou Kalinku. Začali se kolem jejího pelíšku zvědavě ochomýtat a zjišťovat, co se to nyní děje. Finch docela rychle pochopil, že očichávání není Kalinkou vítáno, a dal pokoj. Zato Meira, která jako kdyby Kalině z oka vypadla nejen exteriérem, ale i povahou (není mezi nimi vůbec žádná příbuznost), nedokáže odolat a každou chvíli u Kalinky krouží; ta na vyrušení reaguje ne zrovna přátelsky. To se pak Meira dává na ústup a přijde se ke mně „pochovat“.

Kalinka v únoru 2018.

S Kalinčiným trápením k nám přišlo zvláštní zklidnění, jako kdybychom se během těch několika týdnů všichni něco naučili. Smečka respektuje, že Kalinky pravidla platí i bez jejího aktivního zapojení, a když odpočívá, nikdo ji neruší. Občas někdo s Kalinkou pelíšek sdílí; kromě Meiry snese u sebe každého. Říkávám si, že snad žárlí, protože tuší, že ta se po ní stane šéfkou smečky. Občas totiž pozorujeme, jak Meira zodpovědně na Kalinku trénuje.

My s manželem milujeme tyhle zimní večery; psi se po jídle odeberou do svých pelíšků a Kalinka jako jediná zůstává s námi. Někdy se do křesla dostane sama, čím dál častěji je ale třeba pomoci. Kolik nám toho její tmavé oči dokáží sdělit! Najednou má čas se nechat hladit, k tomu jí celý život scházela trpělivost, hned odbíhala, měla toho na starosti vždycky moc. Všichni tři víme své, nedá se nic víc dělat, je to, jak to je. Každý večer je dar, platí jen tady a teď…

Pro Zvířetník v únoru 2018 Radana Menšíková, fotografie Mirek Menšík. Klikněte do kterého obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie!

Osobní stránky autorky: www.bernsky-honic.cz