M. Crossette 16.10.2017 18:55

Alex, tenhle článek se ti velmi povedl

tedy při jeho čtení a představě cesty odsouzence mi skoro běhal mráz po zádech. Fotky jsou moc hezké, musela to být převelice zajímavá procházka s rozjímáním.

A zamyslela jsem se na všemi těmi hlavními hříchy a dnes (v civilizovaném světě) už je skoro nepochopitelné, že byly tenkrát považovány za hříchy smrtelné ! Kdyby byly, kolik popravišť by bylo třeba? Bohužel ale víme, že jsou stále země v nichž se tyhle hříchy za hrdelní dodnes považují a podle toho trestají.

Byla tenkrát opravdu taková "morální doba",nebo nám v současné společnosti přijdou tyhle hříchy už jen "běžné přestupky"? Je to správně, nebo není? Dneska by se zřejmě nikdo za "obžérství" nedostal ani do věznice, natož na šibenici. A jak často dneska "pýcha předchází pád"? Ano, občas boží mlýny ještě někoho semelou, ale skoro bych řekla, že jsou to vyjímky. Na druhé straně "hněv" mi přijde někdy spravedlivý "hřích", nemyslíte? Třeba takový hněv rodiče na nezbedné dítko by měl mít výchovný důvod, ale nesmí nekončit dítětem v nemocnici, stejně jako rodič by za výchovný pohlavek (který někdo nahlísil), neměl být nařknut z ubližování a dítě mu odebráno. Kdybych třeba slodovala něčí kruté zacházení s dítětem, nebo zvířetem a "reagovala", chtěla bych věřit, že bych to nebyla já, kdo by skončil v kriminále. Jenže mít na někoho pořádný vztek, stejně jako dlouhodobě neukojenou závist - oba tyhle hříchy mohou opravdu skončit tragicky. Je moc dobře, že ke každému hříchu existuje ctnost. Myslím, že v každém z nás některý z těchto hříchů svádí vnitřní boj se svým protikladem, ale také si myslím (a chci věřit), že naštěstí v převážné většině právě cnost vítězí. (no u lenosti si tak jistá nejsem :) )

• reagovat
• nahlásit příspěvek