8.5.2024 | Den vítězství


Diskuse k článku

VZPOMÍNKA: Moje poznámka k výročí Dunkirku

Z novinové zprávy: Jinak poklidná zastrčená ulička ve francouzském Wormhout ožívá. Vlajky, kapela, čestné jednotky, politici, historici a především veteráni druhé světové války. Místní i ti, kteří sem přijeli z Česka.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Farda 26.5.2017 22:35

Děkuji!

Za Vaše vyprávění o tom, že život hrdiny byl v první polovině 20ého století "díky" hnědým i rudým režimům nechtěně pestrý.

I. Babková 26.5.2017 14:06

Díky za silný příběh.

Jsme to prapodivný národ. Své hrdiny většinou vůbec neznáme, takže je ani nemůžeme oslavovat. Našim padlým v 1. světové válce postavila sice skoro každá obec pomníček, ale jejich hrdinství se jaksi nehodilo do nově vzniklé československé republiky, ta si připomínala především hrdinství legionářů. Po 2. světové a roce 48 se pak oslavovala chrabrost sovětských vojáků, čs. komunistů, bojovníků Pražského povstání a partyzánů. Po roce 1989 se zanedbané již nedalo dohnat, neboť pamětníci téměř vymřeli a občané měli jiné starosti.

J. Kanioková 26.5.2017 17:32

:))))))

je to tak. I když u nás doma se podobnými vzpomínkami žilo, mí rodiče byli vášnivými Sokoly a patrioty. Ale kde v rodině nebylo takové podhoubí, tam to měli komunisti jednoduché, ti lidé neměli historickou paměť..

Mě takové příběhy vždycky hodně dojmou..

I. Babková 26.5.2017 18:08

Re: :))))))

Ty příběhy by se měly dostat dětem do čítanek.

U nás doma se moc nevzpomínalo, otec byl pohrobek, o jeho pokrevních příbuzných jsme nic nevěděli. Mámin dědeček bojoval v Itálii, bohužel vím jen jeho jméno a z úmrtního listu, že zemřel v roce 1919 v lazaretu v zajateckém lágru v Reggio Emilia. Další příbuzní z matčiny strany možná bojovali v Haliči (= moje domněnky). Nevlastního pradědečka zavraždili později Němci v lágru, nevím, jestli byl komunista nebo Žid. Další vzdálenější příbuzní dodávali proviant partyzánům. Jako dítě jsem nebyla moc zvídavá a teď se již nemám koho ptát.

Doufám, že se v příštím roce trochu zmátoříme a důstojně oslavíme nejen vznik republiky, ale připomeneme i chrabrost vojáků 1. sv. války, obětavost zdravotníků a další zapomenuté hrdiny.

P. Chládek 26.5.2017 9:34

Hezký příběh...

R. Langer 26.5.2017 8:20

Páni,

mít takhle napínavý život, to bych asi nepřežil. Ten člověk určitě nebude žádná třasořitka.