26.4.2024 | Svátek má Oto


Diskuse k článku

VZPOMÍNKA: Dětské války

Dodnes nevím, zda v raných letech padesátých, kdy venku zuřil třídní boj a režim tvrdě trestal kohokoliv, kdo se mu znelíbil, naše „dětské války“ nebyly jen zrcadlením toho, co se dělo ve světě dospělých.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
B. Volarik 29.5.2016 23:28

Re: To, že si......

Hele, chlapi... a chápete ten můj dlouhotrvající "žižkovský komplex"? Měli jste někdy podivné pocity při vstupu na "nepřátelské území" i později? Nebo je to nějaký můj soukromý problém?

M. Krátký 29.5.2016 14:42

Re: Re:Dodatek:

připojuji se takto : na Vinohradech jsem bydlel v Chorvatské 12 od 1949 do 1968 ( moje RČ začíná 43 ) takže : my jsme se většinou mydlili s Vršovákama a to jen tehdy když přišli na dětské hřiště u pivovaru v Sobotecké ulici - hezký den vážení

S. Rehulka 29.5.2016 8:31

To, že si......

....se Standou rozumíme je nejenom tím, že ač Vinohradák z Tyláku jsem často pobýval u příbuzných ve Vršovicích (na 28.pluku), ale i tím, že jsme oba byli trampy a v současnost jsme pensisté v Austrálii s dětmi a vnoučaty, které našemu dětství nevěří.

Že si rozumím i s panem Volarikem je tedy nejenom náš mnohdy velice společný názor na světové dění a politiku, ale i mnoho vzpomínek z dětství. Tam, kde končila Legerka (a dnes začíná Nuselský most), bývalo hřiště, kde jsme se v letě koupali a v zimě hráli hockey. Ba i možná, že jsme spolu bojovali proti Nuselákům v těch bitvách šutráky i praky, právě pod Karlovem, kde jsem se narodil a později i můj synek. Pokud vím, s Nuseláky to začalo kvůli "sběrně" pana Bočínského, dole v údolí, kam jsme nosili povinný školní sběr . Tam, jak našinci, tak kluci z druhého břehu (Botiče) přišli na to, že ve sběrně jsou i balíky "pokladů", tedy časopisů Mladý Hlasatel, Vpřed a Junák, pro které jsme (bez vědomí rodičů) v noci se vydávali na loupežné výpravy přez plot. Jenže totéž dělali kluci z Nuslí a potože jsme nemohli v noci válčit, vždycky se to sjednalo na pozdější den. Vítězství byla střídavá, já měl jednou tak rozbitou hlavu, že jsem musel před maminkou předstírat zakopnutí a pád na kyblík s uhlím ve sklepě. Tehdy byla sice všeobecně svinská doba, ale mládí bylo pěkné ! Jsem ročník 1941 a zdravím všechny zbylé současníky ! SFR

B. Volarik 29.5.2016 1:26

Re:Dodatek:

Netušil jsem, že jsme my, Vinohraďáci měli nepřátele taky mezi Vršovci. Vršovice byly pro mně terra incognita...Hic Sunt Leones... Grébovku jsem ale znal dost dobře.

B. Volarik 29.5.2016 1:23

Re: Výpadek z textu...

Loni v září jsem byl se ženou a americkou dcerkou poprvé po pětatřiceti letech na návštěvě v Česku.

B. Volarik 29.5.2016 1:21

Tak Stando, ty jsi vlastně dědičný nepřítel Vinohraďáků!

Máš jedinou kliku, že jsi bojoval s mými vinohradskými pobratimy z druhé strany, tudíž jsme neměli šanci si navzájem ublížit. Já bydlel v Mánesce, na druhé straně bloku byl Rýgrák (Riegerovy sady). Tam se odehrávaly děsivé (doslovně) bitvy mezi Vinohraďáky a obávanými Žižkováky. Žižkováci byli dost divoká sebranka a vedl je jistý proslulý gauner, známý jako Modřina. Bojovalo se nejen šutráky. Pamatuju se na praky, upletené z drátu, ze kterých se střílelo skobičkami (prak známý jakožto skobičák). Skobička byl ocelový drát zahnutý do taru U nebo spíše tupého V, zaostřený na obou koncích. Zásah skobičkou byl nejen bolestivý ale i dost nebezpečný. Do dneška se divím, že to přežily všechny oči bojovníků. Krev ale býval k vidění pravidelně. To nepřátelství bylo tak intenzívní, že mi někdo v hloubi duše přetrvalo až do dospělosti. Chodil jsem do učňovské školy na Žižkově a musím přiznat, že jsem i jako polo dospělý stále míval při vstupu na Žižkov divné pocity. Zejména kolem žaludku. Jako kluk bych se za Rýgrák do ulic Žižkova nikdy neodvážil...tedy aspoň sám. Bál jsem se, že by mě tam poznali a zle se mnou naložili. Jako dospělý jsem na Žižkově i pracoval ale věř, nevěř... do dneska má pro mne Žižkov nádech něčeho jako Foglarova Stínadla...Loni v září jsem byl se ženou a americkou dcerkou. Ten "žižkovský pocit" přetrvává...i když jenom lehounce, kdesi v hlubokých záhybech podvědomí....ale je to tam tak nějak nesmazatelně vryto...

T. Řehořek 28.5.2016 16:35

Pěkné relaxační víkendové čtení

Mnohokrát díky za článek a jsem rád, že jste ani po kratší tvůrčí pauze a následných problémech se slepým střevem na Psa nezanevřel! Moc se těším na další čtení :)