Každý rok, už aspoň třicet let, slavíme Den Země. Tedy sejdeme se, nás pár desítek kamarádů, známých, dětí a vnuků, na jednom kopci s malou rozhlednou, vlastně tedy jen dva metry nízkou, hoří tam oheň, pečou se buřty, hrají kytary a taky kontrabas, vynesený na zádech, prostě se tam lidé potkávají, poklábosí a zavzpomínají, co kde a s kým prožili.