H. Williamson 14.2.2016 18:49

OT Valentyn

Vzpomnela jsem si na srdceryvnou historku z Valentyna pred nejakymi roky. Vecerni nalada byla perfektni - vecere, zapalene svicny, drobne darecky, prijemna hudba. Pak prednostu napadlo,ze mi chce ukazat cosi v nejake knizce, ktera byla na uplne horni polici knihovny. Stal na zidli a nebezpecne se naklanel na stranu. Rikam: posun si tu zidli nebo sebou trisknes. Pry proc musim furt radit. Za par vterin se metrak zive vahy ritil dolu a pristal rozkrokem na drevenem operadle zidle. Zbytek vecera a cast noci jsem prikladala do rozkroku ledove zabaly. ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Williamson 14.2.2016 17:55

A jeste neco jineho od popelnice

Mame v obyvaku opravdu pekny persan. Teda, neni z Persie, ale z Pakistanu, a ma zespodu nasivku s mistem puvodu, vyrobcem a cislem. Taky vyhozenej na ulici. To kdyz Chet jeste v dobe, kdy jeho hlavni prijem byl z hudby, pracoval jako technik v bance, coz melo tu vyhodu, ze sverene ukoly mohl delat vicemene kdy se mu to hodilo v ramci 24+ hodin. Sel si v nocni smene zakourit na ulici a uklizeci parta prave tahla ven ke sbernemu kontejneru dva velke koberce. Ukazalo se, ze novy reditel banky nutne potreboval nove zarizeni sve kancelare, tak se vse po predchozim rediteli vyhodilo. Chet si vsiml te nasivky, koberec vypadal jako novy,tak usoudil, ze by se nam mohl do domacnosti hodit. A jeste mu uklizeci rekli, ze do popelnice uz hodili nejake obrazy. Chet se tim probral a vytahl kopie ctyr dobovych rytin slavnych jihokarolinskych politiku, velmi vkusne zaramovanych. Tak ty nam visi v jidelne. Takove nakupovani mam rada.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 14.2.2016 15:35

dotaz k noční košili

tak jsem teď dočítala celou diskusi a jak se tam níže píše o noční košili - pokud jste tady některá košilatá, zajímalo by mě... to ji nemáte ráno celou srolovanou u krku????

já že spím teda jedině v pyžamu a pokud mám (výjimečně) dlouhé nohavice - do rána z nich mám krátké :-DDDDDDDDDD

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Rpuťová 14.2.2016 9:56

Křeslo

Přistěhovali jsme se v Augsburgu do domu po americké armádě. Vlastnili jsme v té době křeslo, takové to kancelářské, na kolečkách a otáčecí. Kdysi mívalo krásný kožený potah. Kdysi. Z potahu byly cáry a děrami lez molitan. Strašilo v bytě, do sklepa se nevešlo i postaveno před sklep, že se rozmyslíme, co s ním. Než jsme se rozmysleli, křeslo zmizelo.

Naproti nám, přes chodbu, bydleli jedni z posledních zbylých Američanů, jistá paní seržantka Roberison, zatraceně pěkná mulatka, která, když šla ráno do kasáren, tak si to tedy nesla, to co k ní patřilo. A měla stejně hezkého manžela a dvě kouzelné černé holčičky. Tu malou jsem učila paci paci pacičky, z čehož její mamince šla hlava kolem a starší Trisher měla moc ráda naši Arinku a volala na ni česky "chytej" a všichni anglisti si ukrutně lámali hlavu, co je to americky a mysleli, že se tak jmenuje Arina.

A přišel čas, že se i paní seržantka stěhovala zpátky do Ameriky. Všechno se balilo, vršilo v bytě i po chodbách před naším bytem a tak jsem jednou ráno otevřela dveře ... a tam ... pečlivě zabalené do bublinkové folie... stálo naše křeslo připravené na cestu a na svůj druhý život za velkou louží... :)

Tak jsem mu popřála šťastnou cestu a doufám, že se v něm paní seržantce dobře sedí! :)))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 14.2.2016 7:00

hezkou neděli

hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp.

Na oběd přijedou trpajzlíci, sice je předvařeno, ale stejně do lesa musíme co nejdřív... aby procházka byla dlouhá, když jsme to výletění včera kvůli dni otevřených dveří na fakultě zkrátili...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Enatae 14.2.2016 0:46

Případ nalezeného pekáče

Vlastně je také zajímavý. Pekáček jsem našla v lese, poměrně daleko od jakékoliv cesty. Ale přesto jsem si dokázala vydedukovat, kde se tam asi vzal.

Pekáček trůnil pod vyvráceným stromem a nad ním a kolem něj byly uspořádané různé větvičky, klacíky, tlející listí a kamínky. V pekáčku bylo trochu vody, ale nemohla tam napršet, protože byl schovaný pod vývratem.

Asi si tam nějaké děti z okolních chalup stavěly domečky pro lesní víly a pekáček tam zapomněly. Musel tam být několik týdnů.

Ani jsem se sousedů nevyptávala, jestli jim nechybí pekáček. Našla jsem v lese už tolik zajímavých věcí, že jsem k nim pekáček jenom přiřadila a určila mu novou životní dráhu :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Nelina 13.2.2016 16:24

Ještě pár slov

Jednak vila je krásná a především v zajímavém místě a to i pohledem z Chotkových sadů.

Jezdila jsem kolem denně, ovšem nebylo známo její využívání. Až po r. 90 bylo jasno. Časem pak areál spadl pod Správu Pražského hradu jejímž zaměstnancem byl a je arch. Lukeš. Na základě výběr. řízení se rozhodlo o restauračním zařízení. Takže i p. arch. se podílel na rekonstrukci. Před slavnostním otevřením uspořádal ve formě Psí vycházky exkurzi objektu, výkladem se všemi detaily jak on umí. Možná jste tam i někdo z vás byl?

Když byl zvolen presidentem V. Klaus, uvažovalo o rekonstrukci pro jeho soukromé bydlení. Ale hluk ze zatáček v Chotkových sadech byl příliš velký, soukromé místnosti by byly obráceny právě tam.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Nelina 13.2.2016 16:04

Richterova vila

Renato, jste šťastná rodina nálezců, jeden je rád že nic neztrácí. Poctivost ale přináší problémy, je to osvědčené.

Užili jste si krásnou atmosféru v krásném prostředí.

https://www.hrad.cz/cs/prazsky-hrad-pro-navstevniky/zahrady/svatovaclavska-vinice-a-richterova-vila-10252

Mám celý ten areál moc ráda. Na moje narozeniny jsem vždy zvána na oběd, během léta několikrát dorazím/e do vyhlídkové kavárny. Nejen pro její zvláštnost ale pro ten povznášející výhled. Moje okolí přátel to potvrdí, každého už jsem tam dotáhla. Nikdo nelitoval, ani ze zahraničí. Doporučuji.

• reagovat
• nahlásit příspěvek