M. Prokop 5.11.2014 17:01

Proti růstu měl řeči také mnohými opěvovaný Havel,

aniž by se zeptal, kdo se chce mít zítra HŮŘE než dnes.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Horák 5.11.2014 16:51

Re: Také se občas ptám, kam vlastně chceme růst?

Zapomněl jste na obrovský trh o který se válka už vede. Ano, Ukrajina jako trh. Je sice místními oligarchy zničená a vykradená, je to obrovský trh. Snad nevěříte, že Evropa a USA pro ně chtějí mír, svobodu lásku a prosperitu a jsou ochotni za ideály dát miliardy a nečekat nic na oplátku.

Je to ideální země, tam nedojde k fiasku jako v zemích Arabského jara, kde vládu převzali ještě větší radikálové než osvícení diktátoři, tam nastoupil tvrdý islám, pro kterého je šejtánem právě západní kultura se svou spotřebou. Takže zabouchli dveře i okna a je to horší než za diktátorů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Rychetsky 5.11.2014 14:12

senzacechtivý Hnízdil propaguje sebe

Dobře napsané.

Hnízdil je průhledný. Má byznys, a dělá pro něj marketing. Částí marketingu je řící jakýkoli nesmysl, který přitáhne pozornost. Přestože je internistou, tak klidně řekne, že za posledních čtyřicet let nebyly vymyšleny žádné nové léky. Být jeho pacientem, tak utíkám co mi nohy stačí, protože bych se bál, že pan Hnízdil nepoužívá moderní lěky a toliko pouští žilou.

Jinak ten jeho byznys je, že nakuká manažerům, že se moc honí, že je lepší zvolnit tempo, a že se jim uleví. Má pravdu. Stejně jako manažerovic babička.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Chaloupka 5.11.2014 10:33

Také se občas ptám, kam vlastně chceme růst?

Ten růst je mantrou, protože v r. 1989 se pro západ otevřely gigantické a zcela prázdné trhy "tábora míru a socialismu", pro který byl problém i dostatek toaletního papíru. V r. 2008, jak to tak vypadá, se trhy naplnily a přestaly růst. Teď už budou lidé jen měnit opotřebené věci za nové, ale nebudou kupovat z ničeho. Dnes jsou volné, alespoň z laického hlediska, jen trhy dva: Kuba a Severní Korea. Kubu po pádu režimu splivne Amerika jako malinu a Severní Koreu si rozdělí Čína a Jižní Korea. Měli bychom nyní náš život kultivovat a ne pořád myslet na růst. Bohužel naši politici nic jiného asi neumí a odboráři jim k tomu řádně sekundují spolu s těmi, co si říkají novináři. Takže jsme na cestě do krachu, ať chceme nebo nechceme, protože jednou nás dluhy dostihnou. Jinak má pravdu jeden diskutující, že rakoviny je víc, protože se jí dožije více lidí. Ve 20. letech 20. století přišla na svět první generace, která se dožila stáří jako CELÁ generace. A tohle je důsledek. Můžeme si vybrat, zvýšit dětskou úmrtnost nebo počty rakoviny. Čemu dáte přednost?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Prokop 5.11.2014 9:07

dodatek

Žijeme v době, kdy čím dále více se na subjektivním zhoršování zdravotního stavu jedince podílí psychosomatika. Prostě často stačí si jenom s pacientem popovídat a hned je mu lépe. Léčí slovo a dotek. Ale na to současní lékaři ( placeni pojišťovnou) nemají čas, resp. cena práce je tak nízká, že za 200 Kč na hodinu nemohou mít pacienta v ordinaci jednu hodinu, když v čekárně čekají další... Nevím jestli rehab. lékař dr. Hnízdil pracuje na pojišťovnu nebo za přímou platbu. Ale určitě v ČR schází to, co je běžné v záp. Evropě- připojištění, aby se stal z pacienta klient a nebyl čekatel jako nyní. Filozofie dr. Hnízdila správná, ale chce to jedince ve společnosti, kteří berou za sebe odpovědnost a nečekají od jiných, aby to dělali za něho...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Brzák 5.11.2014 8:55

článek by si zasloužil hlubší rozbor - jsem s ním v

souladu i v rozporu zároveň. Ale jen na tu chvilku -

Hodnotím-li míru egoismu jako malou, či přílišnou, používám jakou normu? Každý člověk je jiný, každý člověk je také egoistický (sobectví je nutným nástrojem přežití) a pro každého člověka může být pozorovaná míra egoismu u jiného člověka vždy "špatná" - ať už nízká, nebo vysoká. Ve svém životě se nacházíme v neustálém procesu (u někoho třeba dynamičtějším, u někoho možná zdánlivě pomalejším) osobnostního rozvoje od závislého, zcela v područí svého sobectví až ke zcela svobodnému a na závěr opouštějícímu i své existenční sobectví (to je smrtí). To, zda tento proces má vliv na fyzické i duševní zdraví, se zdá být velmi pravděpodobné. Více ale znamená, jak se sami se sebou cítíme spokojení. Bude-li někdo na venek vypadat velmi sobecky (ať už vůči "planetě", nebo jednotlivým lidem - mimochodem, nedílné součásti planety..) a zároveň se bude o sebe, své nejbližší a svůj domov starat s láskou a s maximální investicí, jaké je chopen - takže si také pořídí veškerou dostupnou technologii pro čistotu svého habitatu, potravin, vody, vzduchu, zeleně atd - pravděpodobně může dosáhnout vysoké míry zdraví a dožít se mnoha let. Pokud ale zároveň v jeho okolí nevznikne revoluční chaos, jenž k němu přivede násilnou smrt...

S panem Hnízdilem se dá souhlasit, pokud jde o zaměření jednotlivců na svůj životní styl - ale jako doporučení, nikoliv jako normu pro socialistické řešení společenské problematiky. Je to ale stále stejné doporučení, jaké nám řekl již jistý JK před 2000 lety - "miluj bližního svého jako sebe samého" - a já se opovažuji zvýraznit - pokud se nenaučím milovat (tedy i porozumět sám sobě se všemi aspekty a potřebami, které mne tvoří) sám sebe, nemůžu ani očekávat, že budu umět milovat kohokoliv či cokoliv "bližního".

• reagovat
• nahlásit příspěvek