Z. Velká_Kočka 13.6.2014 0:55

Moc si tě považuji...

Moje milá Hano, já ti strašně strašně závidím a nebudu se tvářit že ne. Taky bych ráda cítila, že je tohle můj domov. Ale není. Nebyl to můj nápad zůstat, nebyla to moje iniciativa. Jenom jsem následovala svého může a nemohla jsem než souhlasit, protože to co čekalo doma bylo velice nebezpečné. Obě naše rodiny už měly na čele vypálené znamení. Návrat byl nemyslitelný. Zůstala zde i rodina pana Radoka, ke kterému jsem vzhlížela jako k největšímu bohu divadla. 

Je mi jasné, že to byl tvůj přístup k nové zemi a že to jistě stálo hodně námahy. Ale tys měla to štěstí, že ti lidé vyšli vstříc. Mně bohužel ne. Myslím si také, že když se jeden provdá za domorodce, že přes tu lásku k němu miluje i jeho kraj a jeho zázemí. Mne tady nikdo, ale nikdo nepotřeboval. Nikoho nezajímaly moje vědomosti. Chovali se ke mně jako bych byla vzduch. Bylo a je mi to stále líto.

Dostali jsme švédské občanství po sedmi letech pobytu, ale nikdy jsme neztratili české. Jen jsme napsali jména dvou svědků, kteří dosvědčovali že umíme švédsky. Jinak se žádné vědomosti ode mne nežádaly. A že jsem nemusela přísahat této zemi věrnost či cokoliv jiného bylo pro mne velké štěstí. Nedělám věci naoko a opravdově bych přísahat nemohla. Ze švédské hymny umím jen začátek. Zpívá se v ní že chci žít a umřít tady na severu. Ale já nechtěla ani jedno ani druhé. A nakonec tu žiji déle než jsem žila v Čechách a taky tady umřu. 

Je moc dobře, že všichni nedopadají jako já. Děsně ti fandím, milá Hano, i když ti závidím. :o)   Moc bych chtěla mít tvůj pohled na život. Moc ráda čtu tvoje články, tvoje vyprávění a vzpomínky uprostřed diskusí a nebo jen malou poznámku kterou tam napíšeš. Cítím, že bych tě potřebovala mít tady vedle sebe, že to tu nějak sama nezvládám. Přeji ti aby tě potkávalo jen to dobré a ty jsi potkávala jen to dobré. Máš dvě své rodné země (v Americe jsi se znovu zrodila, že?), o to jsi bohatší. Prosím tě pozdravuj ode mne Cheta, má z toho ve tvém životě dost na svědomí.  ;o)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 12.6.2014 21:51

Tak jsem dočetla,

Hano, bezvadné písání. Výpadek paměti u zkoušek je popsán s nadsázkou, úžasnou a vtipnou sebeironií a zároveň na mne působil velmi dojemně a taky šťastně.

Tomu děvčeti z Moravy se podařil neuvěřitelný život přes všechny ty  nástrahy co život připravil.

Hano, nesmírně si Tě vážím a mám Tě moc ráda. Těším se na další a zdravím Tvého renesančního muže.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 12.6.2014 21:15

Jůůůůů, Hana !!!!!! Hurááá !

Tak ráda Tě vidím!!!!  A teď jdu číst.   :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Tosca 12.6.2014 20:32

O.T. Děkujeme :)))

Nebyli jsme doma, po návratu jsem ve schránce našla oznámení, že mám na poště "balík do ruky" (hezké označení baíku na poště ;) :)) Lámala jsem si chvilku hlavu, co by to mohlo být, pak jsme nad tím mávla rukou a jela ho vyzvednout. Po přečtení odesílatele jsme měla jasno ... Jajko, děkuji, jako každý rok, spolehlivě zabaleno a doručeno :)))

Vážení Zvířetníci DĚKUJEME! Za hru pro celou rodinu (neznala jsem a je moc prima :) ) za poukázku, za dopis ... a za vaši dlouholetou přízeň "doplňkovému pracovišti" Zvířetníku. Jsem ráda, že JSTE (tu i tam) :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Williamson 12.6.2014 20:11

Mili pratele

Dekuju za komentare. Mym zamerem bylo popsat, jak se jeden muze dokonale ztrapnit zcela vlastni vinou a pak se z toho horko tezko vyhrabat. A jsem rada, ze rada z vas by se mnou pocitala ty cdervene pruhy. :-))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 12.6.2014 19:25

ještě k tomu počítání

Hanko, take stale počítám (a kýchám) v češtině :)) V hlavě si zcela automaticky násobím "dva, čtyři, šest..", myslet si to anglicky- "two, four, six" my prostě furt nesedí.

A troche OT ohledně počítání. Jak počítáte na ruce do pěti ????

Já udělám pěst, pak vystrčím palec a řeknu "jedna". Dále pokračuji ukazováčkem atd, až k malíčku "pět"(a mám otevřenou ruku). ALE můj manžel počítá následovně: Pěst - zvedne ukazováček "jedna", pak přidá palec -"dvě", pak prostředníček -"tři", pak palec "složí" do dlaně a zároveň zvedne prsteníček a maliček - "čtyři" (4 vztyčené prsty) a úplně nakonec zase zvedne palec - "pět" U něho je to automatické, ale já to považuji za děsně složité. Také takhle divně někdo počítáte jako můj choť ???

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 12.6.2014 16:25

Hanko, je to nejen báječnej článek,

napínavej a se skvělou pointou (taky bych počítala jen ty červené:)), ale taky hodně vypovídá o tvém vztahu k tvé nové vlasti a to se mi moc líbí. Že jsi, stejně jako Marička, tu novou zemi přijala do srdce a ona přijala vás. A vůbec jste kvůli tomu nemusely opustit své češství - ono ve štědrém srdci je místa dost pro obě země:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitča 12.6.2014 13:20

Hanko, díky moc

za krásně napsaný článek, který nejen pobaví, ale i poučí :-)! Takovéhle čtení mám opravdu moc ráda. A pruhy bych taky počítala jen červené - tvoje úvaha o bílem podkladu je podle mě naprosto správná!!! A palce jsem ti podvědomě držela po celou dobu čtení, i když mi bylo jasné, že už je na to trochu pozdě :-D. Tak ještě jednou díky!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 12.6.2014 9:50

Hani, jsem moc ráda,

že jsi dopsala první z těch mnoha rozepsaných článků.

Bylo to báječné čtení - uffff, já bych byla v té situaci mokrá až na .. no prostě všude. A nevěděla bych ani, jak se jmenuju česky, natož abych to třeba dokázala spelovat.

Moc se těším na další Tvé články, protože Tě ráda čtu.

Přeju všem krásný den. <3

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jovo 12.6.2014 9:48

POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!!

Dnes má narozeniny JakubS, přejeme mu všechno nej, nej a posíláme kytičku.

http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_22_2014#JakubSnar_2014.jpg

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 12.6.2014 9:20

Hanko,

krásnej článek, díky. Úplně tě chápu s tím počítáním, to taky musím česky. I když - jak to děláš dneska?

• reagovat
• nahlásit příspěvek