O mé roztržitosti nemůže být pochyb; ostatně první stopětky byly právě o mém zmatkářství a zapomínání, které se snažím omluvit právě mnohem lépe znějící roztržitostí. Už jsem si na to dávno zvykla a – což je velice potěšující – moje okolí taky. Jak mi říkají mí kolegové a známí mezi sebou, to nevím, ale v rodině je to jasné. Jsem babička Ája Popleta, tak mě překřtil Tadeášek už asi ve svých třech letech.